JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 715/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. října 2002 dovolání podané obviněným L. H. a dovolání podané obviněným K. Š., obě proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne 8. 3. 2002, sp.zn. 2 To 83/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 163/2001 a rozhodl t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í:

Obviněný L. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku, ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. 4 T 163/2001, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 trestního zák., trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst. 1 trestního zák. a trestným činem šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1 trestního zák. a za tuto trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a obviněný K. Š. byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 trestního zák. a trestným činem šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1 trestního zák. a za to byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný L. H. uvedených trestných činů v podstatě dopustil tím, že v období od března 2001 do zadržení dne 10. 5. 2001 v R. n. M. – H., okres Š., v pronajatém bytě R., vyráběl z léku Solutan psychotropní látku metamfetamin – pervitin a ten pak předával dalším osobám, a obviněný K. Š. se uvedených trestných činů v podstatě dopustil tím, že v době od února 2001 do dne zadržení dne 10. 5. 2001 v Š. nejméně ve dvou případech prodal psychotropní látku metamfetamin?pervitin nejméně dvěma osobám.

Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, které Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 8. 3. 2002, sp. zn. 2 To 83/2002, jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítl. Opis tohoto rozsudku byl dne 15. 5. 2002 doručen obviněnému L. H., obhájkyním JUDr. I. J. a JUDr. E. Š. a dne 29. 5. 2002 obviněnému K. Š., Okresnímu státnímu zastupitelství v Šumperku pak dne 10. 5. 2002.

Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal jak obviněný L. H., tak obviněný K. Š. dovolání. Obviněný L. H. podal dovolání prostřednictvím své obhájkyně JUDr. I. J. dne 14. 6. 2002 z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný K. Š. podal dovolání prostřednictvím své obhájkyně JUDr. E. Š. dne 22. 7. 2002 rovněž z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný L. H. ve svém dovolání namítá, že od počátku trestního řízení tvrdí, že psychotropní látky a předměty určené k jejich výrobě, které byly nalezeny při domovní prohlídce domu v H. nebyly jeho. Že se v této obci zdržoval jen sporadicky a nic zde nevyráběl. Hodnotí ze svého pohledu některé výpovědi svědků a konstatuje, že z jejich výpovědí jednoznačně nevyplynulo, že by on byl tou osobou, která v H. vyráběla drogy. Zpochybňuje důkaz záznamem o odposlechu telekomunikačního provozu mobilního telefonu jako zcela nekonkrétní, neurčitý, z kterého nelze nějaké přesné a konkrétní skutečnosti dovozovat. Namítá, že žádným z provedených důkazů nebylo bez jakékoliv pochybnosti prokázáno, že by se skutečně uvedeného jednání dopustil a naplnil tak skutkovou podstatu výše uvedených trestných činů. Poukazuje na to, že orgány činné v trestním řízení ani soudy obou stupňů nerespektovaly základní zásady uvedené v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Konstatuje, bez konkrétnějšího odůvodnění, že nebylo prokázáno jeho zavinění z hlediska ustanovení § 4 trestního zák.

Závěrem obviněný L. H. navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 8. 3. 2002, v bodě II. ve vztahu k jeho osobě zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný K. Š. ve svém dovolání uvádí, že od počátku odmítal účast na trestné činnosti. Namítá, že tvrzení o jeho účasti na trestné činnosti je postaveno jen na domněnkách a nemá oporu v provedených důkazech. Dále hodnotí a rozebírá výpovědi ostatních spoluobviněných, které hodnotí jako nedostatečné pro jeho usvědčení a poukazuje na nekonkrétnost a mnohoznačnost záznamu odposlechu telekomunikačního zařízení, který bez jakékoliv pochybnosti neprokazuje, že by předmětem telefonních hovorů byla skutečná výroba či distribuce pervitinu. Poukazuje na řadu svědků, kteří vypověděli, že neměl s pervitinem a jeho distribucí nic společného. Konstatuje, že žádným z provedených důkazů nebylo bez pochyby prokázáno, že by se skutečně předmětného jednání dopustil a naplnil skutkovou podstatu shora uvedených trestných činů a vytýká orgánům činným v trestním řízení že nepostupovaly a nehodnotily důkazy v souladu se zásadou uvedenou v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř.

Závěrem obviněný K. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 8. 3. 2002, sp.zn. 2 To 83/2002 pod bodem II. v návaznosti na rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. 4 T 163/2001 zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v části týkající se jeho osoby v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Stručně shrnul obsah podaných dovolání a uvedl, že z dovolacích námitek obou obviněných vyplývá, že jejich námitky směřují výlučně proti skutkovým zjištěním, ze kterých napadená soudní rozhodnutí vycházejí, že dovolání obviněných má spíše charakter jakéhosi druhého odvolání, v kterém obvinění setrvávají na svém stanovisku, že se jednání popsaných ve skutkových větách rozsudku soudu I. stupně nedopustili. Uvedl, že námitky směřující proti skutkovým zjištěním se nekryjí s formálně uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ani s žádným jiným dovolacím důvodem podle § 265b tr. ř. a navrhl , aby Nejvyšší soud obě podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ust. § 265b tr. ř. a současně vyjádřil souhlas ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že obě dovolání přípustná jsou /§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že byla podána v zákonných lhůtách, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.) a že byla podána oprávněnými osobami /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnými uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení § 265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.

Obviněný L. H. i obviněný K. Š. v dovolání uvádí jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v případě těchto dvou dovolání. Jak v případě dovolání obviněného L. H., tak v případě obviněného K. Š. vyplývá z vyslovených námitek, že podstata dovolání spočívá v nesouhlasu obviněných s nedostatečností provedeného dokazování, s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně okolností významných pro posouzení znaků objektivní a subjektivní stránky trestného činu. Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Skutková zjištění soudů však nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.

S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný L. H. a obviněný K. Š. podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněných odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vydáno: 17. October 2002