JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 710/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. července 2008 dovolání podané obviněným T. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2008, sp. zn. 8 To 441/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 65/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného T. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 89 T 65/2007, byl obviněný T. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., za který byl podle § 248 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 23 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti J. T. s. r. o., se sídlem J., V. p., K., škodu ve výši 45 220 Kč.

Podle skutkových zjištění Městského soudu v Brně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 29. října 2004 v B. jako zaměstnanec obchodní společnosti J. T. s. r. o., se sídlem J., V. p., K., svévolně, bez vědomí a bez pověření statutárních zástupců společnosti J. T. s. r. o., převzal od P. P. finanční částku ve výši 45 220 Kč jako úhradu faktury za dopravu, kterou nepředal zaměstnavateli a ponechal si ji pro svoji potřebu, čímž poškozené obchodní společnosti J. T. s. r. o. způsobil škodu ve výši 45 220 Kč.

Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, usnesením ze dne 22. 1. 2008, sp. zn. 8 To 441/2007 tak, že podle § 256 tr. ř. obviněným podané odvolání zamítl. Citované usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obhájci obviněného dne 19. 2. 2008 a Městskému státnímu zastupitelství v Brně dne 12. 2. 2008.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce Mgr. M. Č. dovolání, které bylo doručeno Městskému soudu v Brně dne 18. 4. 2008.

Dovolatel napadl výrokovou část usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a dále uvedl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), přičemž odkázal na § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

Naplnění citovaných dovolacích důvodů spatřuje dovolatel v tom, že se odvolací soud nesprávně ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu nalézacího, s hodnocením důkazů a se závěry o naplnění subjektivní i objektivní stránky. Tuto námitku obviněný konkretizoval tvrzením, že v rámci trestního řízení nebylo prokázáno, že by se trestného činu zpronevěry vůbec dopustil, resp. že by se stal skutek, pro který byl odsouzen. Obviněným není podle svého mínění osobou, která by uskutečnila všechny znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu, přičemž chybí i znak zavinění, neboť se trestného činu vůbec nedopustil. Z uvedených důvodů je zde i pochybnost o naplnění objektivní stránky trestného činu.

Dále uvedl, že k nesprávnému určení osoby pachatele došlo proto, že nebyly provedeny všechny jím navrhované důkazy, a že soud vůbec nepřihlédl k jím předestřeným tvrzením, v důsledku čehož rozhodl o jeho vině, ač ve skutečnosti obviněný nikdy žádné peníze od P. P. nepřevzal. Pokud Krajský soud navrhované důkazy neprovedl, došlo za situace, kdy je proti obviněnému vedeno trestní řízení jako proti uprchlému, k porušení jeho práva na spravedlivý proces, když zároveň provedené důkazy byly vyhodnoceny pouze v jeho neprospěch.

V následující části svého dovolání dovolatel zpochybnil věrohodnost svědka P. P., když uvedl, že jeho tvrzení jsou účelová, neboť odsouzením obviněného se společnost I. s. r. o. zprostí povinnosti úhrady dlužné částky společnosti J. T. s. r. o. Dále uvedl, že nebylo prokázáno, že by se schůzky se jmenovaným svědkem obviněný vůbec zúčastnil, svědek jej nikdy neviděl a nikdy se s ním osobně nesetkal. Tvrzení svědka, že obviněného poznal po hlase, označil dovolatel za účelové. Za této situace lze podle jeho mínění konstatovat, že nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti a odvolací soud proto měl obviněného zprostit obžaloby v souladu se zásadou in dubio pro reo.

Vzhledem k uvedeným okolnostem navrhl dovolatel závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího řízení a obsahu podaného dovolání uvedla, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvádí námitky spočívající ve zpochybnění hodnocení ve věci pořízených důkazů a úplnosti provedeného dokazování. Neuvádí však žádné námitky, jimiž by vytkl nesprávné právní posouzení zjištěných skutkových okolností. Jeho námitky proto nejsou podřaditelné pod jím zvolený dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za této situace neodpovídají podle mínění státní zástupkyně dovolatelem uplatněné námitky ani jím zvolenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem navrhla státní zástupkyně závěrem svého vyjádření, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Musel přitom vzít v úvahu, že trestní stíhání proti obviněnému je od počátku vedeno jako řízení proti uprchlému (srov. usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 29. 1. 2007, č. j. MRBM–1694/TČ–02–2006, na č. l 53, shodně usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. 89 T 65/2007, na č. l. 80, a protokol o veřejném zasedání odvolacího soudu dne 22. 1. 2008 na č. l. 130). Pro řízení proti uprchlému platí, že obviněný musí mít v tomto řízení vždy obhájce. Ten má stejná práva jako obviněný (§ 304 tr. ř.). V takovém případě platí pro doručování písemností obviněnému, že všechny písemnosti určené pro obviněného se doručují toliko obhájci (§ 306 odst. 1 tr. ř.).

I s ohledem na tyto skutečnosti mohl Nejvyšší soud konstatovat, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obhájce obviněného v dovolání označuje jako dovolací důvod nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu ve všech částech posuzovaného dovolání. Dovolatel totiž sice obecně uvedl, že nesouhlasí s hodnocením naplnění objektivní a subjektivní stránky přisouzeného trestného činu, nicméně tuto námitku, stejně jako veškerou svoji další dovolací argumentaci, založil výlučně na tvrzeních, že soudy nedostatečně zjistily skutkový stav věci, že pochybily, když nepřipustily jím navrhované důkazy, nesprávně hodnotily důkazy provedené (zejména výpověď svědka P. P.), a dále že v řízení nebylo prokázáno, že by se obviněný trestného činu zpronevěry vůbec dopustil, resp. že by byl osobou, která skutek spáchala.

Dovolatel tedy ve svém dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky vyjadřuje svoje neztotožnění se s rozsahem dokazování, hodnocením důkazů a z něho vyplývajícími závěry soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotněprávní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom dovolatel nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.

Vyjádřil–li dále dovolatel nesouhlas s tím, že je proti obviněnému vedeno trestní stíhání jako proti uprchlému, pak je možno říci, že ani tato námitka obsahově nenaplňuje zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani žádný jiný zákonný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř. Jde totiž svoji povahou o procesní námitku, která neodpovídá žádný zákonný dovolací důvod. Nejvyšší soud se jí proto nemohl dále věcně zabývat.

Pokud jde konečně o namítané porušení zásady in dubio pro reo, pak je možno říci, že ani tato námitka nenaplňuje některý zákonný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. Tato zásada trestního práva vyplývající ze zásady presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř.) totiž znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obžalovaného. Z uvedeného vymezení vyplývá, že se citovaná zásada vztahuje výlučně k otázce zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení, jak má namysli § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ohledně právních otázek se totiž uplatňuje zásada iura novit curia (právo zná soud), která vyjadřuje zejména to, že právní otázky nemohou být předmětem dokazování, resp. znaleckého zkoumání.

Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku označuje jako dovolací důvod dále i skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Uvedený dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

Dovolatel ve svém dovolání výslovně neodkázal ani na jednu z alternativ ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nicméně z povahy jeho námitek lze dovodit, že měl patrně na mysli druhou alternativu citovaného zákonného ustanovení, tedy že došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, ač v řízení jemu předcházejícímu byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Za situace, kdy Nejvyšší soud, jak bylo naznačeno výše, neshledal, že by byl shora uvedenými námitkami obsahově naplněn zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno konstatovat, že jimi nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle druhé alternativy § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný T. K. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. července 2008

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 08. July 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás