JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 689/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. října 2002 dovolání podané obviněným R. T., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 8 To 38/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 202/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 1 T 202/2001, byl obviněný R. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za tento trestný čin byl podle § 53 odst. 1, 3, § 54 odst. 1, 3 tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výši 15 000 Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle § 229 odst. 1, 3 tr. ř. byla poškozená firma E., s. r. o., se sídlem v B., Ú. 5, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle skutkových zjištění městského soudu se obviněný R. T. shora uvedeného trestného činu dopustil společně se spoluodsouzeným L. R. tím, že dne 13. 7. 2001 v době kolem 01.45 hod. v B., na Ú. ulici před domem č. 5, odcizili ze zde zaparkovaného vozidla tov. zn. Hyundai Lantra, modré barvy, SPZ BZA 91-20, autobaterii, přičemž při vloupání do vozidla poškodili dveře spolujezdce, čímž způsobili poškozené firmě E., s. r. o., se sídlem v B., Ú. 5, škodu na odcizených věcech ve výši 11 Tdo 689/2002 580 Kč a poškozením vozidla škodu ve výši 12 960 Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. T. (dále jen obviněný) odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 8 To 38/2002, jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. Opis tohoto usnesení byl doručen Městskému státnímu zastupitelství v Brně dne 2. 5. 2002, obviněnému dne 7. 5. 2002 a jeho obhájci dne 6. 5. 2002.

Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dne 3. 7. 2002 dovolání, a to proti jeho výroku v celém rozsahu a jeho prostřednictvím pak proti výroku o vině a výroku o trestu v rozhodnutí prvostupňového soudu. Jako dovolací důvod uvedl, že jak napadené rozhodnutí, tak rozhodnutí soudu nalézacího spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázal na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že nesprávné právní posouzení skutku spočívá ve skutečnosti, že jednání popsaného v odsuzujícím rozsudku se nedopustil vloupáním. Zjištěné skutečnosti totiž prokázaly, že vozidlo bylo po celou dobu řádně uzamčeno. Je přitom nemožné, aby došlo k otevření uzavřené přední kapoty vozidla bez vniknutí do vnitřní části vozidla. Mechanismus otevírání kapoty má dvě pojistky a obě nezávisle na sobě zabraňují otevření kapoty, přičemž odjištění druhé pojistky je přístupné pouze zevnitř vozidla. Městský soud si podle dovolatele vysvětlil nedostatek existence důkazu prokazujícího vloupání do přední kapoty tím, že je nepravděpodobné, že by svědek S. (jako uživatel vozidla) nechal vůz s otevřenou kapotou. Odvolací soud pak vytvořil fikci překonání západkového zámku s použitím síly, přičemž tato skutečnost objektivně zjištěna nebyla.

Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně, zrušil a sám podle § 265m tr. ř. rozhodl tak, že podle § 222 odst. 2 tr. ř. věc postoupí příslušnému orgánu k projednání jako přestupek, příp. aby Městskému soudu v Brně podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání je sice formálně podáno z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však namítá nesprávnost hodnocení provedených důkazů a napadá tak soudem učiněná skutková zjištění. Dovolací důvod podle citovaného ustanovení je přitom dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nesprávná skutková zjištění však důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. být nemohou. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal ve věci učinit jiné rozhodnutí, vyslovil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení § 265b tr. ř., a to k odstavci prvnímu.

Obviněný v dovolání uvádí jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění.

V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.).

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá v nesouhlasu obviněného s nedostatečností provedeného dokazování, s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně vymezení průběhu skutku (ohledně okolností významných pro posouzení znaků objektivní stránky trestného činu). Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.

S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 7. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 07. October 2002