JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 663/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. září 2002 dovolání podané obviněným M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 4 To 368/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 47/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný M. K. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2001, sp. zn. 3 T 47/2001, uznán vinným trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., krádeže – dílem dokonané podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1, § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl podle § 247 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. o zabrání jednoho kusu kovového vytahováku na autorádia. Současně byla obviněnému M. K. podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit škodu poškozeným R. M. M., M. H., M. R., J. H., J. Ž. a společně se spoluodsouzeným D. Ř. nahradit škodu poškozené firmě B. I. Se zbytkem nároku na náhradu škody byli uvedení poškození podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškozený Pavel Novák byl s nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 1 tr. ř.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. K. (i spoluodsouzený D. Ř. ) odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 4 To 368/2001, napadený rozsudek ve vztahu k obviněnému K. zrušil ve výroku o vině trestným činem krádeže, dílem dokonaným podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1, § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., ve výroku o uloženém trestu a ve výroku o náhradě škody firmě B. I. a P. N. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného K. uznal vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin a trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek nezměněn, mu byl podle § 247 odst. 2 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost společně se spoluodsouzeným Ř. zaplatit poškozené firmě B. I. škodu ve výši 1.411,- Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškozený P. N. byl s nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 1 tr. ř. V dalším zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti shora citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Brně podal obviněný M. K. (dále jen obviněný) prostřednictvím obhájce dne 1. 8. 2002 dovolání (přičemž rozhodnutí nesprávně označil jako usnesení). Konkrétně napadl výrok odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o vině trestnými činy krádeže a dále výrok o trestu jako obsahově navazující na rozhodnutí o vině. Jako dovolací důvod uvedl, že jeho jednání bylo nesprávně posouzeno po právní stránce. Odkázal přitom na zákonné ustanovení § 265b písm. f) tr. zák. (viz. níže).

V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že zjištění o jeho vině, učiněná soudy obou stupňů, nemají zcela jednoznačně oporu v provedeném dokazování a ve své většině jsou v příkrém rozporu s obsahem části provedených důkazů. Zejména pokud jde o útok, ke kterému mělo dojít v Brně před provozovnou I., spočívající v odcizení věcí ze zde odstaveného automobilu, je takový rozpor se zjištěným skutkovým stavem očividný. Kromě toho, že on sám takové jednání popírá a žádným důkazem nebyla prokázána jeho účast na tomto konkrétním skutku, vylučuje byť i jeho srozumění s tímto útokem spoluodsouzený D. Ř. V tomto případě podle dovolatele soudy obou stupňů výrazně překročily zákonná pravidla pro hodnocení důkazů a toto doplnily v rozsahu, v němž chybí logická souvislost mezi důkazy samotnými i závěry na jejich základě učiněnými, vlastními subjektivními domněnkami. Z tohoto důvodu pak byl skutek nesprávně právně posouzen jako trestný čin krádeže. Obdobné pochybení obviněný spatřuje i v případě dalších útoků, ke kterým mělo dojít vniknutím do tří automobilů v R. n. K. a odcizením věcí z nich. Je proto toho názoru, že v řízení proti němu nebyla respektována povinnost orgánů činných v trestním řízení vycházet při rozhodování ze skutkového stavu, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, neboť rozhodnutí spočívá v podstatné části na domněnkách a nikoliv na důkazech provedených v řízení. Nebylo také přihlédnuto k důkazům svědčícím v jeho prospěch, se kterými se soudy ve svých rozhodnutích nijak nevypořádaly. Z tohoto důvodu pak bylo jeho jednání nesprávně posouzeno po právní stránce.

Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání obviněného se výslovně opírá o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. [přičemž správně mělo být uvedeno písm. g)] s tím, že rozhodnutí soudů obou stupňů podle názoru dovolatele spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vytýkanou vadu však obviněný spatřuje v odlišných skutkových závěrech především krajského soudu oproti své představě o hodnocení důkazů. V podstatě tedy namítá výlučně nesprávnost skutkových závěrů, místo aby vytýkal vady v právním hodnocení již zjištěného skutku. Z tohoto hlediska bylo tedy dovolání podáno z jiného důvodu, než jsou vyjmenovány v ust. § 265b tr. ř. a formálně uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a to za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení § 265b tr. ř., a to k odstavci prvnímu.

Nejprve bylo třeba odstranit pochybnosti ohledně dovolatelem nepřesně uvedeného odkazu na zákonné ustanovení § 265b tr. ř. Ust. § 265b se přímo nečlení na písmena, tato obsahuje až jeho odstavec první. Přesnější označení by tedy bylo § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. I toto označení je však zjevně nesprávné, neboť obviněný vymezil dovolací důvod slovně tak, že jeho jednání bylo soudem nesprávně posouzeno po právní stránce. Z toho zjevně vyplývá úmysl obviněného napadnout rozhodnutí prostřednictvím zákonného důvodu uvedeného v ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávnost uvedení písm. f) je zřejmá také z faktu, že ve věci nedošlo k jejímu postoupení jinému orgánu, zastavení či podmíněnému zastavení trestního stíhání nebo k schválení narovnání, což jsou případy, ke kterým se právě pod tímto písmenem uvedený dovolací důvod vztahuje.

Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. řád nepřipouští, jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění.

V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.).

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá na nesouhlasu obhajoby s hodnocením provedených důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně osoby pachatele trestných činů a průběhu skutků. Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutků z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejících trestných činů. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.

S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. září 2002

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 19. September 2002