JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 610/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. září 2002 dovolání podané obviněným J. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. 31 To 46/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 182/96, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 4 T 182/96, uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1, § 222 odst. 1 tr. zák., za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce tří let. Současně mu byl podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to pistole zn. ČZ DUO, ráže 6,35 mm. Dále mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Okresní pojišťovně L., se sídlem v L., škodu ve výši 2998 Kč, přičemž se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. 31 To 46/2002, jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněnému J. H., jeho obhájci a Okresnímu státnímu zastupitelství v Liberci dne 31. 5. 2002.

Proti citovanému usnesení krajského soudu (ve spojení s rozsudkem okresního soudu) podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 23. 7. 2002 dovolání, s odkazem na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že napadené rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení skutku. V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel konstatuje, že procesní soudy nedostatečně zjistily skutkový děj a provedené důkazy nehodnotily ve vzájemných souvislostech a návaznostech a dospěly tak k nesprávnému názoru ohledně jeho viny trestným činem, čímž došlo k porušení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Sám přitom od počátku řízení tvrdil, že jednání, které je mu kladeno za vinu nespáchal. Nalézací soud při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z výpovědí svědků, mezi kterými však byly značné rozpory, s nimiž se nevypořádal. Na některé rozpory dovolatel poukázal a dále doplnil svůj subjektivní popis skutkového děje. Namítl že nalézací soud nepřihlédl k důkazům svědčícím v jeho prospěch, takže nevycházel z pečlivého zvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a nedošlo tak k logicky odůvodněným skutkovým zjištěním. Provedenými důkazy tedy nebyl vytvořen dokonalý důkazní řetězec přímých a nepřímých důkazů, ze kterého by nepochybně vyplynulo zjištění jeho viny, a proto mělo být podle jeho názoru rozhodnuto zprošťujícím rozsudkem. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené rozhodnutí zrušil a sám ve věci rozhodl rozsudkem o zproštění obžaloby.

K podanému dovolání se podrobně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že z textu dovolání je zřejmé, že dovolatel v podstatě namítá nesprávné skutkové závěry vyjádřené ve výroku nalézacího soudu, a tudíž ve skutečnosti napadá skutková zjištění, nikoli vady právního hodnocení již zjištěného skutku. Z tohoto hlediska byl tedy mimořádný opravný prostředek podán z jiného důvodu, než které jsou vyjmenovány v ustanovení § 265b tr. ř., a nadto formálně uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a aby toto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Obviněný v dovolání uvádí jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění.

V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.).

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá na nesouhlasu obviněného s nedostatečností provedeného dokazování, s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně vymezení průběhu skutku a okolností významných pro posouzení znaků subjektivní stránky trestného činu. Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.

S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 6. září 2002

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 06. September 2002