JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 609/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 17.října 2002 o dovolání obviněného S. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2002, sp.zn. 9 To 118/01, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec pod sp.zn. 28T 65/2000 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr.ř. se dovolání obviněného S. B. o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

V trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec pod sp.zn. 28T 65/2000 podal obviněný S. B. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě (§ 265e tr. ř.) dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 9 To 118/01 ze dne 23. 1. 2002, jímž byl uznán vinným trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na dobu pěti se stanovením dohledu.

V dovolání obviněný namítá nesprávné právní hodnocení skutků a nesprávné hmotně právní posouzení věci soudem prvního a druhého stupně. Poukazuje na to, že neměl v úmyslu podvést banku a nesplácet úvěry. V tomto směru soudy nesprávně „contra legem“ zhodnotil skutkové okolnosti případu. Také rozsah provedeného dokazování byl nedostatečný, a proto byl také podán návrh na povolení obnovy řízení. Vytýká soudům, že rozhodly o jeho vině i když bylo vyvráceno, že chtěl trestný čin spáchat. Pochybnosti o existenci subjektivní stránky u obou trestných činů nebyly vyhodnoceny dle zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Podle názoru dovolatele jeho odsouzení bylo účelové a „ve spise nepodložené“. Dovolatel i nadále spáchání trestné činnosti popírá. Dokazování ohledně jeho obhajoby zůstalo neúplné a důkazy byly zkresleny. Ve výše uvedených skutečnostech spatřuje obviněný dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí obou nižších soudů a soudu prvního stupně přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, podle které dovolatelem uváděný důvod pro podání dovolání ( 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.) nekoresponduje s obsahem odůvodnění dovolání, neboť argumenty odvolatele se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace. Argumenty uváděné v dovolání jsou opakováním obhajoby obviněného z celého řízení, se kterými se především soud druhoinstanční ve svém rozhodnutí vypořádal. Obviněný se tedy výlučně domáhal odlišného způsobu hodnocení důkazů soudy. Za této situace bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než jsou vyjmenovány v ustanovení § 265b tr. ř. a má za to, že není možné o dovolání věcně rozhodovat a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítla.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozsudek jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. záleží v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoli zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tudíž nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě však nelze namítat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu, ať už tvrzená nesprávnost má vyplývat z nedostatečného rozsahu provedeného dokazování, vadného zhodnocení vykonaných důkazů atd.

V posuzované věci obviněný v podaném dovolání ovšem uplatnil jen námitky proti tomu, jak byl zjištěn skutkový stav a jak byly v rámci zjišťování skutkového stavu hodnoceny důkazy. Ze shora již uvedeného je zřejmé, že jeho námitky se soustředily jen proti správnosti zjištění, že se dopustil skutků, jimiž byl uznán vinným. Obviněný primárně napadá nesprávnost skutkového zjištění, ke kterému došly nižší soudy, a teprve od toho následně pak vyvozuje nesprávnost právního závěru o své vině stíhanými skutky. Výtky obviněného totiž směřují do rozsahu provedeného dokazování a do způsobu hodnocení provedených důkazů, a to zejména ve vztahu k závěru o naplnění subjektivní stránky trestných činů podvodu. Obviněný tedy ve skutečnosti namítá nesprávnost a neúplnost skutkových podkladů, na jejichž základě oba nižší soudy dospěly k závěru o jeho vině, nikoliv nesprávnost právního posouzení skutků. Z toho, jak jsou v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. dovolací důvody koncipovány, je zřejmé, že dovolání nemůže směřovat proti hodnocení důkazů, ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění napadeného rozhodnutí a teprve v návaznosti na tento skutkový stav posuzovat hmotněprávní kvalifikaci skutku, a nikoliv naopak.

Nejvyšší soud z důvodů výše uvedených shledal, že i když obviněný v dovolání formálně namítl dovolací důvody stanovené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak ve skutečnosti opřel své dovolání o námitky, které obsahově tyto dovolací důvody nenaplňují.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiných důvodů, než jsou taxativně uvedeny v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením, že se dovolání obviněného S. B. odmítá.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vydáno: 17. October 2002