JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 531/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. října 2002 dovolání obviněné A. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 5 To 162/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 108/2001 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutí bylo úspěšně uloženo. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 9 T 108/2001, byla obviněná uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jehož se měla dopustit tím, že dne 12. 7. 2001 v 11.35 hod. v B. na Ch. n. jako řidička osobního vozidla značky Škoda - Favorit, SPZ BOJ 40 ? 43, na vyznačeném přechodu pro chodce u Ústavu sociální péče pro zrakově postižené v pomalé jízdě, pravým předním rohem vozidla zachytila a srazila chodce V. B., bytem B., Ú. P. o z. p., Ch. n. č. 2, který po kratší době postávání a váhání u okraje přechodu začal přecházet pomalou chůzí po pruzích přechodu zprava doleva z pohledu obviněné, přičemž při střetu a následném pádu utrpěl těžké zranění – tříštivou zlomeninu levé holenní a lýtkové kosti a pohmoždění levého předloktí s následným léčením delším jak 6 týdnů, tedy jinému z nedbalosti způsobila těžkou újmu na zdraví proto, že porušila důležitou povinnost uloženou jí podle zákona.

Za toto své jednání byla podle § 224 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s tím, že podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl obviněné výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Současně byl obviněné podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 15 měsíců.

Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání ke Krajskému soudu v Brně, které krajský soud svým usnesením ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 5 To 162/2002, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Obviněná A. S. podala prostřednictvím svého obhájce dne 3. 7. 2002 dovolání, ve kterém uvádí, že rozhodnutí Městského soudu v Brně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a následné rozhodnutí Krajského soudu v Brně, kterým bylo zamítnuto její odvolání bylo vydáno, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí (§ 265b odst. 1 písm. k/ tr. ř.). Soud prvního stupně nesprávně a nedostatečně zjistil skutkový stav a následně tak i skutek posoudil nesprávně po právní stránce. K závěru o skutkovém ději dospěl soud na základě výpovědi poškozeného a svědkyně E. K. Je přesvědčena, že výpovědi jak svědkyně, tak zejména poškozeného neskýtají oporu pro závěr soudu o tom, jaký byl průběh dopravní nehody a jak se na něm podílela obviněná. Poškozený si ve svých výpovědích před soudem a v přípravném řízení protiřečí, v mnoha směrech jsou jeho výpovědi neurčité a nepřesné. Výpověď poškozeného je rovněž zpochybňována výpověďmi svědkyně K. a samotné obviněné. Obě shodně tvrdí, že poškozený rozhodně nemohl udělat na přechodu několik kroků, shodně uvádějí, že se jednalo spíše o nakročení do vozovky, a to bezprostředně před přijíždějícím vozidlem. Tomu odpovídá i skutečnost, že po nárazu v malé rychlosti spadl resp. dosedl zpět na chodník. Nemůže tedy být pravdivé tvrzení poškozeného, že byl sražen uprostřed přechodu. Je nutno tedy znovu konstatovat, že to byl poškozený, který se choval, a to i s ohledem na svůj zdravotní stav, lehkomyslně a nevěnoval dostatečnou pozornost přecházení vozovky. Dle ustanovení § 54 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, nesmí chodec vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem. Míra toho, co je možno pokládat za bezprostřední vzdálenost před vozidlem je ovlivněna více faktory, zejména pak rychlostí blížících se vozidel. Z výpovědi poškozeného je patrné, že je přesvědčen o své „absolutní“ přednosti na přechodu pro chodce, tj. pokud vkročí na přechod, vozidlo musí zastavit. Skutkový děj byl tedy zjištěn nesprávně, když nebylo výpověďmi poškozeného a svědkyně jednoznačně vyvráceno tvrzení obviněné o tom, jak došlo k nehodě. S ohledem na četné rozpory zejména ve výpovědi poškozeného, které neskýtají oporu pro závěry soudu o průběhu nehody, musel mít soud prvního stupně značné pochybnosti o tom, jak došlo k nehodě a s ohledem na tento fakt měl dle zásady in dubio pro reo rozhodnout tak, že zprošťuje obviněnou obžaloby. Obviněná navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně.

Nejvyššímu soudu bylo dovolání Městským soudem v Brně předloženo dne 13. 8. 2002.

K dovolání obviněné A. S. dne 2. 9. 2002 vyjádřil své stanovisko státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že dovolání je formálně podáno z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. (správně písm. g/, l/ tr. ř.), fakticky však směřuje výlučně proti skutkovým zjištěním nalézacího soudu a skutečnosti, že odvolání obviněné bylo zamítnuto. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvádí, že dovolatelce zjevně unikla novela trestního řádu provedená zák. č. 200/2002 Sb. (nesprávně v jeho vyjádření uveden jako zák. č. 200/2000Sb.) a dále skutečnost, že citované ustanovení se vztahuje k vadám procesního charakteru, přičemž však v tomto směru dovolatelka žádné námitky nevznáší. Z těchto důvodů tedy státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle § 265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a dospěl k následujícím závěrům:

Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí dále posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.). Obviněná své dovolání opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a § 265b odst.1 písm. l) tr. ř., přičemž uvádí, že rozhodnutí Městského soudu v Brně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku a následné rozhodnutí Krajského soudu v Brně, kterým bylo zamítnuto odvolání, bylo vydáno, aniž byly splněny podmínky pro takovéto rozhodnutí. Dále uvádí, že výpovědi svědkyně a zejména poškozeného neskýtají oporu pro učiněný závěr soudu, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil ve výroku o vině i o trestu rozsudek Městského soudu v Brně a rovněž zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj., zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy rozhodnutí je založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Ve věci obviněné A. S. však směřují dovolací námitky výlučně do oblasti skutkových zjištění, neboť dovolatelka namítá, že v řízení před soudy obou stupňů nebyly řádně vyhodnoceny provedené důkazy, což mělo vést k tomu, že následně nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci a s ohledem na to, bylo jednání obviněné posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák.

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst.1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k). Předmětný důvod patří mezi procesní dovolací důvody a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá tedy na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm a) až k) tr. ř. V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí opravného prostředku rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněná A. S. podala dovolání z jiných důvodů, než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatelka na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr.ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením, že se dovolání obviněné A. S. odmítá.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (265n tr.ř.).

V Brně dne 11. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman

Vydáno: 11. October 2002