JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 53/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. října 2002 dovolání obviněného Ing. L. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2002, sp. zn. 11 To 52/01 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, pod sp. zn. 9 T 15/96 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, ze dne 18. 6. 2001, sp. zn. 9 T 15/96, byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., spáchaným z části samostatně a z části ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., přičemž obviněný spáchal sedm dílčích skutků, z nichž tří skutků se dopustil obviněný samostatně a zbývajících čtyř dílčích skutků se spolupachateli. Podstata podvodů, pro které byl obviněný uznán vinným, spočívala v tom, že jako jednatel a majoritní vlastník J. – S., s. r. o., P. a I., s. r. o., P. a případně dalších společností v letech 1992 – 1994 od různých bank vylákal na podkladě nepravdivých údajů úvěry v částce přes 367 milionů Kč. Poskytnuté úvěry nebyly používány k deklarovaným podnikatelským záměrům, ale byly využívány k účelům jiným.

Za toto své jednání byl podle § 250 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na 9 let. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Kromě toho mu byl uložen trest zákazu činnosti na úseku obchodní činnosti – nákupu a prodeje zboží za účelem dalšího prodeje na 7 let a podle § 47 odst. 2 tr. zák. byla u něho vyslovena ztráta vojenské hodnosti. Dále mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost, aby společnosti Č. f., s. r. o., P. 1, jako právní nástupkyni původně poškozené P. b., a. s., uhradil částku ve výši 30 milionů Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. pak byla I. a p. b. P. 1 (nyní ČSOB Praha) odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Naproti tomu byl obviněný zproštěn podle § 226 písm. b) tr. ř. v bodě I./5 obžaloby, v němž bylo kladeno za vinu spáchání trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, který svým usnesením ze dne 7. 1. 2002, sp. zn. 11 To 52/01, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl, neboť nebylo důvodné. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací konstatoval, že v řízení, které rozsudku předcházelo bylo respektováno právo obviněného na obhajobu a že byly provedeny všechny potřebné důkazy k bezpečnému zjištění skutkového stavu věci. Správný je i právní názor krajského soudu na právní posouzení jednání obviněného a na subjektivní stránku. Právní kvalifikace trestného činu obstojí ve světle novely trestního zákona platného od 1. 1. 2002 (zák. č. 265/2001 Sb.). Trest odnětí svobody v trvání 9 let vyměřený podle § 250 odst. 4 tr. zák. při polovině zákonné sazby se nejeví nepřiměřeně přísným a nařízení výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dozorem za použití zmírňovacího ustanovení § 39a odst. 3 tr. zák. je správné. Odvolací soud neshledal ani pochybení soudu prvého stupně ve výrocích o náhradě škody.

Obviněný Ing. L. K. podal prostřednictvím obhájce v dané věci ve lhůtě stanovené v § 265e odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, ze dne 18. 6. 2001, č. j. 9 T 15/96-2851 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2002 č. j. 11 To 52/01-2957. Dovoláním napadá obviněný rozhodnutí soudu ve věci samé, neboť ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá odsuzující rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku. V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby dovolací soud shledal dovolání důvodným a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc znovu projednal a nově rozhodl.

K dovolání obviněného Ing. L. K. vyjádřil dne 31. 7. 2002 své stanovisko státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že dovolání se formálně opírá o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, avšak z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel fakticky napadá skutková zjištění učiněná soudy, domáhá se jiného hodnocení důkazů ohledně existence podvodného úmyslu na jeho straně a jeho zdravotního stavu. Nevytýká tedy soudu konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, ale prosazuje akceptování odlišného skutkového základu, než k jakému dospěl nalézací soud a se kterým se odvolací soud ztotožnil. Námitky směřující proti skutkovým zjištěním ve věci učiněným se obsahově nekryjí s dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani s jiným dovolacím důvodem. Vzhledem k výše uvedenému tedy státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. a současně navrhuje, aby tak učinil v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle § 265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a konstatoval, že dovolání je přípustné. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona a jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Proto s poukazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Nedostatky ve skutkových zjištěních lze řešit jinými opravnými prostředky, a to stížností pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) nebo obnovou řízení (§ 277 a násl. tr. ř.). Nejvyšší soud hodnotí skutkový stav při rozhodování o dovolání pouze z toho hlediska, zda skutek tak, jak byl nalézacím (event. odvolacím) soudem zjištěn nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Vzhledem k tomu, že těžiště dokazování je zásadně u soudu prvního stupně, nemůže Nejvyšší soud při rozhodování o dovolání vytvářet či zásadně měnit skutková zjištění. Nesprávnost hmotně právního posouzení skutku nebo jiné skutkové okolnosti pak spočívá v tom, že soud mylně aplikoval určitou normu hmotného práva a to tím, že použil jiný právní předpis nebo jiné jeho ustanovení než to, které měl správně použít, anebo soud sice aplikoval správný právní předpis nebo jeho odpovídající ustanovení, ale nesprávně je vyložil. V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno důsledně odlišovat od případu, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru). Zákon v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jednoznačně vymezuje tento dovolací důvod jako hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen v zásadě vycházet ze soudy učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

S přihlédnutím ke shora uvedeným skutečnostem a dále proto, že námitky obviněného směřují proti vadám ve skutkových zjištěních, jež měly mít vliv na navazující hmotně právní posouzení a dále též, že dovolatel poukazuje na nedostatečná skutková zjištění (tato okolnost se týká i zhoršujícího se zdravotního stavu obviněného), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného Ing. L. K. bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. a proto rozhodl tak, že se toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) odmítá.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman

Vydáno: 11. October 2002