JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 508/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 21. srpna 2008, o dovolání obviněné M. S., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. listopadu 2007, č. j. 5 To 96/2007-1719, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 46 T 3/2004, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu s e z r u š u j e

• usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. listopadu 2007, č. j. 5 To 96/2007-1719, a to v části, jíž se zamítá odvolání obviněné proti bodům 2. a) a 2. e) výroku o vině trestným činem podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a proti celému výroku o trestu rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. července 2007, č. j. 46 T 3/2004-1644, jakož i

• rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. července 2007, č. j. 46 T 3/2004-1644, a to v bodech 2. a) a 2. e) výroku o vině trestným činem podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., ve výroku o trestu a ve výroku, jímž byli poškození Ing. J. Č. a Ing. arch. J. K. podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 265k odst. 2 tr. řádu s e z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e Krajskému soudu v Ostravě p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. července 2007, č. j. 46 T 3/2004-1644, byla obviněná uznána vinnou trestnými činy

1. podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb.,

2. až 5. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb.,

6. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb.

Za tyto trestné činy byla odsouzena podle § 250 odst. 3 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti (5) roků, přičemž odsouzení je nepodmíněné. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byla obviněná pro výkon tohoto trestu zařazená do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. l tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání s předmětem koupě zboží za účelem jeho prodeje a prodej na dobu šesti (6) roků. Poškození uvedeni ve výroku o náhradě škody rozsudku Krajského soudu v Ostravě byli odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně uvedené trestné činnosti se obviněná dopustila tím, že ačkoliv si jako fyzická osoba provozující pod názvem „M. S. – P. P.”, byla vědoma rozsahu svých závazků a ekonomické situace neumožňující jí řádně a včas dostát splatným závazkům, přesto

ad 1. pod příslibem vrácení si v O. půjčila dne 14. ledna 1997 od Ing. J. B., Ph. D., částku 300.000,-Kč, kterou přes výzvy věřitele nevrátila,

ad 2. pod příslibem vrácení si v Ostravě postupně půjčila:

a) v blíže nezjištěné době od 27. června 1997 do 15. května 1999 od Ing. J. Č. jednotlivými půjčkami částku 750.000,- Kč, přičemž dvěma platbami ve dnech 6. srpna 1999 a 20. září 1999 vrátila pouze 200.000,- Kč,

b) dne 17. dubna 1998 od Ing. K. S. částku 300.000,- Kč s termínem splatnosti 23. dubna 1998, kterou však vyjma 50.000,- Kč ze dne 3. listopadu 1998 nevrátila,

c) koncem roku 1998 od P. C. částku 340.000,-Kč, přičemž vrátila postupně pouze částku 100.000,- Kč v roce 1999,

d) dne 15. března 1999 od M. S. částku 250.000,- Kč, kterou nevrátila,

e) dne 1. dubna 1999 od Ing. arch. J. K. částku 700.000,- Kč s termínem splatnosti 30. června 1999, přičemž s výjimkou dvou plateb v celkové výši 20.000,- Kč koncem roku 1999, ničeho nevrátila,

f) dne 9. června 1999 od V. K. částku 450.000,- Kč s termínem splatnosti 15. července 1999, kterou nevrátila,

g) dne 4. října 1999 od O. Z. částku 250.000,- Kč s termínem splatnosti 18. října 1999, ze které postupnými splátkami ve dnech 18. května 2000, 23. října 2000, 6. listopadu 2000, 27. února 2001 a 6. dubna 2001 vrátila celkem 115.000,- Kč,

h) dne 1. listopadu 1999 od V. V. částku 300.000,- Kč s termínem splatnosti 31. prosince 1999, kterou nevrátila,

i) ve dnech 1. listopadu 1999 a 4. listopadu 1999 od firmy V-K., s. r. o., zast. jednatelem Ing. V. K., částku 250.000,- Kč, tedy celkem 500.000,- Kč, s termíny splatnosti 25. listopadu 1999 a 30. listopadu 1999, které přes opakované urgence nevrátila,

když od zmíněných věřitelů takto vylákala celkem 3.840.000,- Kč a tímto jednáním způsobila škodu v této výši, přičemž z této do současné doby uhradila toliko částku 485.000,-Kč,

ad 3. v době od 27. února 1998 do 29. června 1998 od společnosti C., a. s., na základě uzavřené kupní smlouvy ze dne 28. srpna 1997 a faktur ze dne 27. února 1998, ze dne 5. března 1998, ze dne 12. března 1998, ze dne 3. dubna 1998, ze dne 7. května 1998, ze dne 7. května 1998, ze dne 14. května 1998, ze dne 20. května 1998, ze dne 29. května 1998, ze dne 5. června 1998, ze dne 11. června 1998, ze dne 12. června 1998, ze dne 29. června 1998, v sídle prodávajícího odebrala mouku v celkové hodnotě 829.923,-Kč, čímž společnosti C., a. s., způsobila škodu v této výši, ze které dosud uhradila toliko částku 38.080,- Kč na fakturu,

ad 4. v době od 17. června 1999 do 13. ledna 2000 odebrala z velkoskladu v O.-S., od O. Z., na základě dodacích listů a faktur ze dne 18. června 1999, ze dne 2. července 1999, ze dne 16. července 1999, ze dne 30. července 1999, ze dne 13. srpna 1999, ze dne 27. srpna 1999, ze dne 8. října 1999, ze dne 5. listopadu 1999, ze dne 19. listopadu 1999, ze dne 2. prosince 1999, ze dne 17. prosince 1999, ze dne 14. ledna 2000, různé potravinářské zboží pro pekařskou výrobu v celkové hodnotě 205.762,- Kč, čímž způsobila O. Z. škodu v této výši, ze které dosud uhradila toliko částku 10.000,-Kč na fakturu,

ad 5. po nepravdivém ujišťování členů obvodního zastupitelství Městského obvodu Ostrava-Proskovice o neexistenci jiných svých splatných závazků vylákala od Městského obvodu Ostrava-Proskovice finanční plnění ve výši 104.161.20 Kč, které Městský obvod po předchozím uzavření smlouvy dne 29. července 1999 s U. b., a. s., o přistoupení k závazku M. S., vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne 12. března 1996 poskytl dne 30. července 1999 bance za M. S.,

ad 6. od společnosti Z. z. a n. Š., a. s., na základě faktur odebrala ve dnech 8. června 2000, 15. června 2000 a 22. června 2000 mouku v celkové hodnotě 153.142,50 Kč, čímž tímto jednáním způsobila Z. z. a n. Š., a. s., škodu v této výši 153.142 Kč, ze které uhradila dosud toliko částku 5.000,- Kč na fakturu.

Rozsudek soudu I. stupně napadla obviněná odvoláním. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 7. listopadu 2007, č. j. 5 To 96/2007-1719, předmětné odvolání podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podala obviněná prostřednictvím obhájkyně dovolání, jež opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatelka namítá, že v průběhu celého rozsáhlého dokazování nebylo prokázáno, že by jednala v podvodném úmyslu. O tom podle ní svědčí i ty skutečnosti, že řádně podepisovala smlouvy o půjčkách, vystavovala potvrzení o převzatých půjčkách, podepisovala směnky a další úpisy. Uvádí, že v té době nebylo lehké získat úvěry od bankovních domů a jednotliví věřitelé sami dovolatelce peníze nabízeli s tím, že předpokládali, že na těchto půjčkách vydělají, a to s ohledem na vysoké smluvní úroky, se kterými souhlasila, věřitelům průběžně vyplácela dlužné částky, aniž by si o tom nechala vystavit potvrzení. Tvrdí, že v době, kdy si půjčovala předmětné částky, vlastnila velký movitý a nemovitý majetek, kterým za své dluhy ručila. Poukazuje na to, že bylo prokázáno, že veškeré částky, které si půjčila, vložila do podnikání, a naopak nebylo prokázáno, že by si je ponechala pro vlastní potřebu. Dovolatelka upozorňuje, že bylo rovněž průkazně zjištěno, že se dostala do tíživé životní situace nikoli vlastní vinou, ale v důsledku onemocnění. Připomíná, že v době, kdy chtěla svoje závazky plnit, byl na firmu vyhlášen konkurs, po jehož vyhlášení již nemohla svou situaci nijak řešit. Dovolatelka se domáhá, aby dovolací soud obě napadená rozhodnutí zrušil a rozhodl tak, že přikáže soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se k dovolání obviněné vyjádřil, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu, protože je dle něj zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněné a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Svůj návrh opřel o následující argumentaci:

Dle státního zástupce z hlediska podvodného úmyslu je rozhodující okolnost, zda s ohledem na svoje finanční a majetkové poměry mohl pachatel reálně počítat s tím, že bude schopen svým závazkům dostát. Okolnost, že dovolatelka měla v kritické době movitý a nemovitý majetek, sama o sobě nevylučuje existenci podvodného úmyslu na její straně. Schopnost splácet přijaté závazky závisela především na dostatku disponibilních finančních prostředků na straně obviněné, který z existence movitého a nemovitého majetku „automaticky” nevyplývá. Existence majetku na straně obviněné by dle názoru státního zástupce bylo nutno považovat za relevantní v případě, že by tímto majetkem „za své dluhy ručila”, tj. tento majetek poskytla jako zástavu k zajištění půjček, které byly předmětem trestního stíhání. Státní zástupce se domnívá, že o trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák. by se za této situace mohlo jednat pouze tehdy, že by hodnota zástavy nepostačovala k úhradě závazku a jestliže dlužník byl alespoň srozuměn s tím, že hodnota zástavy je nižší než hodnota závazku. Odkazuje přitom na skutková zjištění nalézacího soudu, ze kterých vyplývá, že zástavou nemovitostí byla zajištěna pohledávka poškozených Ing.arch. J. K. /bod 2. e) výroku o vině/ a poškozeného Ing. J. Č. /bod 2. a) výroku o vině/. Státní zástupce upozorňuje, že soudy se nezabývaly věcí z hlediska dopadů zajištění půjček zástavou na existenci subjektivní stránky trestného činu podvodu ve vztahu k uvedeným dílčím útokům a nebyla učiněna žádná skutková zjištění ohledně tržní ceny zástav, jejich prodejnosti, důvodů, proč jich k uspokojení nakonec nebylo použito. Státní zástupce považuje dovolací námitky za částečně důvodné ohledně dílčích útoků pod body 2. a) a 2. e) výroku o vině. Dle jeho názoru nelze na základě skutkových zjištění učinit jednoznačný závěr, že jednání obviněné v případě těchto dvou dílčích útoků naplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu. Připomíná, že objektivní znak podvodu „obohatí sebe” byl naplněn i v případě, že obviněná použila vylákané peníze a zboží pro potřeby podnikání, které provozovala jako fyzická osoba. Způsob použití peněz je dle státního zástupce irelevantní též z hlediska subjektivní stránky trestného činu. Státní zástupce upozorňuje, že tímto trestným činem způsobila obviněná celkem škodu 4.979.846,20,- Kč, takže při odpadnutí obou uvedených dílčích útoků se škodou 750.000,- Kč a 700.000,- Kč by způsobená škoda několikanásobně překračovala spodní hranici škody značné, která činí 500.000,- Kč. Vyslovuje dále názor, že za této situace by ani případné rozhodnutí zprošťujícím výrokem ohledně těchto dílčích útoků nemohlo mít výraznější praktický dopad na postavení obviněné jak z hlediska rozhodování o vině a trestu, který byl navíc ukládán i za dva další trestné činy, tak z hlediska rozhodování o náhradě škody, když o nárocích poškozených Ing. arch. J. K. a Ing. J. Č. bylo rozhodnuto výrokem podle § 229 odst. 1 tr. řádu.

Jak bylo již konstatováno, pro uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu, protože je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněné a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ jakéhokoliv jiného nežli navrhovaného rozhodnutí /§ 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu/.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu/, bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují uplatněný, zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i tr. řádu.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. US 73/03, sp. zn. II. US 279/03, sp. zn. III. US 78/05 aj.). Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečných skutkových zjištění soudu prvního stupně eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost hmotně právního posouzení, přičemž skutková zjištění nemůže změnit, a to ani na základě případného doplnění dokazování, ani v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 5, 6 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu.).

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoli obviněná deklarovala dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, uplatnila námitky, které směřovaly proti výsledku dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Ostravě a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Vrchní soud v Olomouci. Namítla, že „nebylo prokázáno”, že by jednala v podvodném úmyslu. Tyto, svou povahou námitky skutkové, však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. řádu. Část námitek dovolatelky ovšem směřuje proti existenci subjektivní stránky, nicméně svým obsahem neodporuje skutkovým zjištěním ve věci, které učinily oba soudy a je možné je podřadit pod deklarovaný dovolací důvod. Z hlediska napadeného rozhodnutí je významná otázka, zda skutkem, jak byl zjištěn soudy, byly naplněny všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2, 3 tr. zák. Nejvyšší soud je ovšem nepovažuje za důvodné, s výjimkou dílčího útoku pod bodem 2. a) výroku o vině ve vztahu k poškozenému Ing. J. Č. a dílčího útoku pod bodem 2. e) výroku o vině ve vztahu k poškozenému Ing. arch. J. K.

Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu, nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Podle § 3 odst. 3 tr. zák. k trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. K interpretaci uvedeného trestného činu se Nejvyšší soud vyjádřil v řadě svých rozhodnutí (3 Tdo 890/2007, 3 Tdo 123/2007 a 8 Tdo 1306/2006). V usnesení 3 Tdo 890/2007 konstatoval, že „trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák. by mohl být spáchán jenom tehdy, pokud by poskytnutý úvěr či jiný závazek - za předpokladu, že dlužník od počátku neměl v úmyslu jej splácet - byl zajištěn takovou hodnotou zástavy, která nepostačovala k tomu, aby jejím prodejem byl závazek splacen a jestliže byl dlužník alespoň srozuměn s tím, že hodnota zástavy je nižší než hodnota závazku, jenž je jí zajištěn. V opačném případě - pokud by hodnota zástavy byla vyšší než hodnota závazku touto zajištěného - by totiž nemohla vzniknout v důsledku takového jednání škoda na cizím majetku, která je znakem této skutkové podstaty, protože zástavní věřitel by měl v případě neplnění závazku dlužníkem vždy možnost jeho hodnotu získat zpět prostřednictvím realizace svého zástavního práva.” Z tzv. právních vět výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud považoval za naplněné znaky uvedených trestných činů tím, že obviněná při půjčkách a odběrech zboží uváděla věřitele a dodavatele v omyl v tom směru, že jim peníze budou ve sjednaných lhůtách vráceny, resp. že jim za zboží bude ve stanovených lhůtách zaplaceno. Ve skutkových větách nalézací soud konstatoval, že obviněná si „byla vědoma rozsahu svých závazků a ekonomické situace neumožňující jí řádně a včas dostát splatným závazkům”. V odůvodnění svého rozhodnutí soud, vycházeje i ze znaleckého posudku doc. Ing. R. H., konstatoval (č. l. 40 rozsudku nalézacího soudu), že „k rozjezdu a následnému provozu pekárny a později pekáren, využívala obviněná především provozních a investičních úvěrů” od různých peněžních ústavů a půjček od fyzických osob. V období od roku 1996 do roku 2000 si obviněná vypůjčila finanční prostředky i od různých fyzických osob, přičemž 8.695.000,- Kč nesplatila a ve stejném období neuhradila závazky z obchodního styku za odebrané zboží a služby v celkové výši 2.169.000- Kč. Obviněná také dlužila České správě sociálního zabezpečení, které přestala řádně platit již v roce 1995, a od té doby dluh stále narůstal, jakož i dluh zdravotním pojišťovnám. Příjmy obviněné z podnikatelské činnosti ve srovnání s výší jejích dluhů byly zanedbatelné. Tato skutková zjištění o značné a neustále se prohlubující zadluženosti vedou Nejvyšší soud k závěru, že v době půjček peněz a odběru zboží obviněná musela být srozuměna s tím, že peníze nebude schopna ani později vrátit, a že za odebrané suroviny nebude schopna zaplatit. Nejvyšší soud připomíná na tomto místě právní názor, jenž vyslovil interpretaci § 250 tr. zák. v usnesení sp. zn. 6 Tdo 966/2006: „Existence podvodného úmyslu ve smyslu § 250 odst. 1 tr. zák. je evidentní v případě, kdy si pachatel od poškozeného půjčil peníze za situace, kdy měl nesplacený mnohamilionový úvěr, jeho majetek byl zatížen zástavním právem a byl si vědom toho, že není reálné, aby půjčené finanční prostředky v dohodnutém termínu vrátil.”

K námitkám dovolatelky Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že k prohlášení konkurzu na její majetek došlo po dokonání předmětných skutků, pročež nemůže mít žádný vliv na posouzení jejich trestnosti, což se obdobně vztahuje i na tu část její trestné činnosti, k níž došlo před jejím onemocněním. Půjčovala-li si obviněná další peníze a odebírala-li zboží i v době své nemoci, jelikož nešlo u ní o chorobu duševní, nýbrž tělesnou, nelze u ní z této skutečnosti nijak dovodit snížení rozpoznávacích ani ovládacích schopností, jež by měly relevanci na posuzování trestností jejích skutků. Konečně, způsob použití půjčených finančních prostředků, tj. skutečnost, že tyto nebyly využity pro vlastní osobní spotřebu, je pro posouzení subjektivní stránky trestného činu dle § 250 tr. zák. irelevantní (eventuelně lze je zvažovat v rámci úvahy soudu dle § 31 odst. 1 tr. zák.).

Součástí námitek uplatněných obviněnou v dovolání byla i námitka, podle které v době svého jednání vlastnila rozsáhlý majetek a tímto majetkem „za své dluhy ručila“. Tuto námitku lze považovat za námitku hmotně právní, protože odpovídá skutkových zjištěním a směřuje k otázce právního posouzení subjektivní stránky trestného činu podvodu. Naplňuje tedy dovolací důvod předpokládaný ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Ze skutkových zjištění nalézacího soudu (č. l. 35 rozsudku) se podává, že obviněná měla rozsáhlý nemovitý majetek, k jejím nemovitostem bylo však zřízeno zástavní právo ve prospěch peněžních ústavů (U. b., N. z. s. a ú. d., K. b.). Zástavou nemovitosti byly však rovněž zajištěny pohledávky Ing. arch. J. K. - poškozený u dílčího útoku pod bodem 2. e) výroku o vině – a Ing. J. Č. (č. l. 36 rozsudku), který byl poškozen dílčím útokem pod bodem 2. a) výroku o vině. Ze skutkových zjištění taky vyplývá, že v případě Ing. J. Č. bylo zřízeno zástavní právo ke stejné nemovitosti též ve prospěch Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava-město. Dílčím útokem pod bodem 2. a) výroku rozsudku byla způsobena škoda 750.000,- Kč a dílčím útokem pod bodem 2. e) byla způsobena škoda 700.000,- Kč. Nejvyšší soud přisvědčuje názoru státního zástupce, který konstatuje, že soud neučinil žádná skutková zjištění ohledně tržní ceny zástav, jejich prodejnosti, důvodů, proč jich k uspokojení věřitelů nakonec použito nebylo. Považuje za nezbytné skutkové zjištění soudů v tomto směru doplnit, protože až poté lze dospět k zákonu odpovídajícímu právnímu posouzení subjektivní stránky. Ohledně dílčích útoků pod body 2. a) a 2. e) výroku o vině Nejvyšší soud konstatuje, že za současného stavu skutkových zjištění nelze učinit jednoznačný závěr, že naplňují všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. a dovolací námitky shledal částečně důvodnými.

Nejvyšší soud se neztotožňuje s názorem státního zástupce, podle něhož by ani případný zprošťující výrok ohledně těchto dvou dílčích útoků neměl výrazný praktický dopad na postavení obviněné. Lze souhlasit s tím, že by neměl mít dopad na právní kvalifikaci jednání z důvodů, které státní zástupce uvádí. Obviněné však byl uložen citelný trest odnětí svobody zřejmě i s ohledem na fakt, že způsobená škoda již těsně hraničila se škodou velkého rozsahu. Snížení výšky způsobené škody o 1.450.000,- Kč t. j. cca o 1/3 se nezbytně bude muset odrazit v ukládaném trestu.

Pro uvedené Nejvyšší soud rozhodl o zrušení části rozsudků odvolacího i nalézacího soudu, týkající se útoku pod bodem 2. a) výroku o vině a útoku pod bodem 2. e) výroku o vině a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Ke zrušení rozsudku nalézacího soudu a vrácení věci témuž k novému projednání a rozhodnutí vedla Nejvyšší soud nutnost provedení dalšího dokazování, jehož těžiště leží právě v řízení před soudem I. stupně.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu bylo v předmětné věci rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 21. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman

Vydáno: 21. August 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-