JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 493/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2008 dovolání podané obviněným L. C h., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 11 To 480/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 4/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného L. Ch. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10. 9. 2007, sp. zn. 10 T 4/2007, byl obviněný L. Ch. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., za který byl podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 30 000 Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v délce trvání tří měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený L. K. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že po předchozím neúspěšném pokusu o schválení technické způsobilosti ze Spolkové republiky Německo jednotlivě dovezeného osobního motorového vozidla zn. FORD Escort Combi 1.6, nejprve zakoupil dne 20. 1. 2005 od Z. K., doklady od havarovaného osobního motorového vozidla zn. FORD Escort Combi 1.6, které nechal ihned přepsat na svoji osobu, včetně přidělení nové registrační značky, poté požádal o provedení změny údajů v registru silničních vozidel v podobě výměny karoserie u tohoto vozidla z roku 1999, avšak při úředním vyražení VIN dne 11. 4. 2005 záměrně přistavil vozidlo původně dovezené ze Spolkové republiky Německo, čímž dosáhl jeho oficiální registrace v České republice, byť na doklady od jiného vozidla, když vozidlo krátce poté dne 1. 7. 2005 prodal prostřednictvím Autobazaru M. V. v Z., L. K., za částku ve výši celkem 115 000 Kč, přičemž prodávané vozidlo při prodeji vydával za vůz zn. FORD Escort Combi 1.6, u něhož byla v souladu s technickým průkazem provedena výměna karosérie, přestože se ve skutečnosti jednalo o původní vozidlo zn. FORD Escort Combi 1.6, které bylo předtím dovezeno ze Spolkové republiky Německo, čímž způsobil L. K., škodu ve výši nejméně 30 800 Kč, když na základě dohody o narovnání ze dne 25. 10. 2006 došlo následně k odstoupení poškozeného od smlouvy a k vrácení kupní ceny včetně příslušenství.

Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, jako soud odvolací, usnesením ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 11 To 480/2007 tak, že obviněným podané odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Toto usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému dne 19. 12. 2007, jeho obhájkyni dne 12. 12. 2007 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou rovněž dne 12. 12. 2007.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Z. B. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou dne 18. 2. 2008.

Obviněný svým dovoláním napadl výrok citovaného usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadené rozhodnutí, resp. předchozí trestní řízení, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Naplnění citovaného dovolacího důvodu spatřuje obviněný předně v tom, že v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 19. 11. 2006 byl špatně označen VIN kód vozidla tov. zn. Ford Escort původního majitele Z. K.

Obviněný dále ve svém dovolání zrekapituloval námitky uváděné již v předchozím řízení a způsob, jakým se s nimi příslušné orgány činné v trestním řízení vypořádaly. Rovněž uvedl, že závěr nalézacího soudu, že způsobil poškozenému L. K. škodu ve výši 30 800 Kč, je pouze spekulativní. Soud podle jeho mínění vycházel pouze z propočtů odborného vyjádření znalce. K tomu dodal, že v předchozím řízení prokázal, že u vozidla vyměnil karoserii. Na tomto tvrzení pak postavil teoretický výklad k otázce stanovení výše škody poškozením věci. Ten uzavřel konstatováním, že se v daném případě výměnou dílů vozidla (obviněný má zřejmě na mysli karoserie) jeho užitná hodnota nezměnila. Obviněný dále uvedl, že se soud měl zabývat otázkou životnosti vozidla, jelikož tato otázka je pro úvahy soudu významná, a v takovém případě lze podle jeho mínění souhlasit s názorem, že u motorového vozidla lze výměnou dílů udržovat jeho chod takřka po neomezeně dlouhou dobu. K tomu dodal, že není možné souhlasit s názorem, že by hodnota vozidla, údajně o čtyři roky staršího, byla nepochybně nižší.

V následující části svého dovolání obviněný konstatoval, že nalézací soud vyhodnotil jeho obhajobu jako účelovou, nepřihlédl k jeho námitkám, že skutkový stav, který zjistil, nelze posoudit jako trestný čin, a že byl nesprávně hodnocen znak obohacení. K rozhodování odvolacího soudu uvedl, že v rámci veřejného zasedání předložil stanovisko ředitele Odboru silničních vozidel Ministerstva dopravy České republiky, ve kterém je řešena problematika výměny náhradních dílů předmětného vozidla tov. zn. Ford Escort a z něhož vyplývá, že obviněný zvolil při výměně karoserie zákonný postup. I přesto však odvolací soud rozhodl zamítacím rozhodnutím.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soud, a aby mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že obviněný ve svém dovolání uplatňuje právní a skutkové konstrukce, které vycházejí z tvrzení, že v daném případě bylo prodáno vozidlo z roku 1999, na kterém byla vyměněna karoserie. Námitky obviněného proto fakticky prosazují změnu soudy učiněných skutkových zjištění. Tento postup však nenaplňuje obviněným zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani jiný zákonný dovolací důvod.

Vzhledem k uvedenému navrhl závěrem svého vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněným podané dovolání, neboť bylo podáno z jiného důvodu, něž je uveden v ustanovení § 265b tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný převážnou část svojí dovolací argumentace odvíjí od tvrzení, že na voze tov. zn. Ford Escort, který prostřednictvím Autobazaru M. V. prodal poškozenému L. K., vyměnil karoserii. Z tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu však vyplývá, že tomu tak nebylo. Pro úplnost lze zrekapitulovat, že obviněný koupil od Z. K., vrak vozu shodného typu s datem výroby 1999, resp. technický průkaz k tomuto vozu, u kterého vyměnil karoserii pouze formálně, tj. tím, že dosáhl změny údajů v technickém průkazu, přičemž v rámci přidělování nového VIN kódu přistavil nikoliv tento vůz koupený od Z. K., ale vůz stejného typu s rokem výroby 1995, který byl dovezen ze Spolkové republiky Německo, a u kterého se obviněný předtím neúspěšně snažil o jeho registraci v České republice. Nový VIN kód byl tedy vyražen na voze tov. zn. Ford Escort vyrobeném v roce 1995, avšak v technickém průkazu k tomuto vozu, který původně patřil k vozu tov. zn. Ford Escort vyrobeném v roce 1999, byl jako údaj o datu výroby uveden rok 1999. Tomuto údaji však neodpovídal nejen rok výroby karoserie, ale pochopitelně ani rok výroby žádné další části vozu. Obviněný pak dne 1. 7. 2005 takto formálně „omlazený“ vůz tov. zn. Ford Escort, ve skutečnosti vyrobený v roce 1995, prodal prostřednictvím Autobazaru M. V. v Z., poškozenému L. K. s tím, že jde o vůz vyrobený v roce 1999.

Lze tedy konstatovat, že obviněný ve svém dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. fakticky brojí proti závěrům soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Tyto závěry jsou však závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný v některé části svého dovolání nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení výlučně od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání v této části nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.

Pro úplnost lze dodat, že ze shora uvedených skutkových okolností je patrné, že podvodné jednání obviněného spočívalo v tom, že při uzavírání kupní smlouvy s poškozeným vydával prodávaný vůz tov. zn. Ford Escort za vůz vyrobený v roce 1999, ač byl ve skutečnosti tento vůz vyroben v roce 1995.

Pokud jde dále o námitku obviněného, že soudy nesprávně stanovily výši škody, je možno říci, že obviněný tuto námitku blíže nekonkretizoval a uvedl ve svém dovolání v podstatě pouze teoretické úvahy ohledně způsobu zjištění výše škody v rámci trestního řízení, přičemž však neuvedl žádné konkrétní hmotně právní námitky ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navíc i v tomto případě vycházejí úvahy obviněného z jeho tvrzení, že u prodávaného vozu byla jeho karoserie skutečně vyměněna. Jak již bylo zdůrazněno výše, je tento závěr jen tvrzením obviněného, které bylo dokazováním v rámci trestního řízení jednoznačně vyvráceno. I touto námitkou tedy obviněný pouze fakticky brojí proti soudy učiněným skutkovým závěrům a jde tedy o námitku stojící mimo jakýkoliv zákonný dovolací důvod.

Namítl–li konečně obviněný, že v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 19. 11. 2006 byl špatně označen VIN kód vozidla tov. zn. Ford Escort původního majitele Z. K., pak je možno říci, že tomu tak skutečně je. Vozidlo tov. zn. Ford Escort, které obviněný zakoupil od Z. K., bylo v jednom případě chybně označeno kódem (srov. č. l. 2–3). Ani tato námitka však nemá charakter hmotně právní námitky ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak obsahově nenaplňuje ani žádný jiný zákonný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř. Přesto lze dodat, že uvedené pochybení představuje pouze o písařskou chybu, resp. zřejmou nesprávnost, která však byla odstraněna v dalším řízení, když v obžalobě státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou je uveden již správný údaj (srov. č. l. 188), stejně jako v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný L. Ch. podala dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. června 2008

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 18. June 2008