JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 491/2015

Pokračování v trestném činu

Právní věty

  1. Pokračování v trestném činu je charakterizováno čtyřmi znaky: - útoky musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu, - musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost), - musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, - blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Rozhodujícím znakem pokračování v trestném činu, jenž jej odlišuje od opakování trestného činu je, že jednotlivé útoky, z nichž každý naplňuje znaky téhož trestného činu, jsou po subjektivní stránce spojeny jedním a týmž záměrem v tom smyslu, že pachatel již od počátku zamýšlí alespoň v nejhrubších rysech i další útoky, a že po objektivní stránce se tyto jednotlivé útoky jeví jako postupné realizování tohoto jediného záměru. Pro pokračování v trestném činu je nezbytné, aby i způsob provedení byl stejný nebo podobný. Toto plyne ze samotného pojmu pokračování v trestném činu, neboť pokračovat lze jen v činnosti velmi podobné nebo stejnorodé. Stejnorodost způsobu provedení trestného činu je nutno vykládat ve spojitosti se společným záměrem pachatele. K naplnění pokračování je vyžadována blízká souvislost časová a v předmětu útoku. Časovou souvislost nelze přesně ohraničit nějakou maximální lhůtou, ale vzhledem k tomu, že je vyžadována blízká časová souvislost, půjde zpravidla o dny či týdny. Při posuzování tohoto formálního znaku je nutno vzít v úvahu a zohlednit všechny konkrétní okolnosti případu jako jsou např. celková doba páchání trestné činnosti, počet útoků, apod.

11 Tdo 491/2015-41

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 22. července 2015, o dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného J. P., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 4 To 511/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 42/2014, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. řádu s e z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 4 To 511/2014.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu s e z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména se zrušuje též výrok o uložení souhrnného trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 1 T 52/2014.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e Krajskému soudu v Českých Budějovicích p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 1 T 42/2014, byl podle § 45 odst. 1 trestního zákoníku zrušen výrok o vině a trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. 4 T 30/2014, který mu byl doručen 16. 4. 2014, jako i všechny výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a obviněný J. P. byl uznán vinným

1. přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že
- dne 6. 11. 2013 v době kolem 23. hodin v Č. B., na sídlišti V., při ulici J. v budově s garážemi neoprávněně pro vlastní potřebu v igelitové tašce přechovával omamnou látku konopí seté (Cannabis sativa), přičemž se jednalo o výhony a vrcholové části této rostliny, o celkové hmotnosti 37,8 gramů, odpovídající 20,7 gramům toxikologicky využitelné sušiny, kdy koncentrace účinné látky delta-9-THC byla 8,50 %, tj. 1,76 g delta-9-THC,
- dne 12. 12. 2013 v době kolem 17.00 hodin v Č. B. neoprávněně pro vlastní potřebu přechovával omamnou látku konopí seté (Cannabis sativa), kterou měl uloženou v osmi plastových sáčcích s lištou a kterou poté, co byl kontrolován příslušníky Policie ČR, dobrovolně vydal, přičemž se jednalo o vrcholové části rostliny konopí o celkové hmotnosti 7,8 gramů, odpovídající 5,4 gramům toxikologicky využitelné sušiny, kdy koncentrace účinné látky delta-9-THC byla 7,13 %, tj. 385 mg delta-9-THC,

přičemž konopí seté (Cannabis sativa) je zařazeno mezi omamné látky uvedené v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění do 31. 12. 2013, jako látka omamná zařazená do seznamu IV podle jednotné úmluvy o omamných látkách, a k nakládání s touto látkou předpokládá zákon zvláštní povolení, které obviněný J. P. neměl,
2. přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že

- v přesně nezjištěné době nejméně v období od měsíce června 2013 do měsíce srpna 2013 v Č. B. v části N. neoprávněně prodal M. Ch., ....., nejméně v pěti případech drogu pervitin, vždy v množství 0,2 gramu za 500 Kč, tedy celkem nejméně 1 gram za celkovou částku nejméně 2.500 Kč,
- v přesně nezjištěné době nejméně v období měsíce března 2013 do poloviny měsíce září 2013 v Č. B. na blíže nezjištěných místech neoprávněně prodal D. Ch., ....., nejméně v dvanácti případech drogu pervitin, většinou v množství tří kusů plastových sáčků obsahujících po 0,2 gramu drogy, obvykle za 500 Kč a někdy oproti předání jiných věcí, tedy mu prodal celkem nejméně 7,2 gramu drogy pervitin,

přičemž drogová látka metamfetamin (pervitin) je uvedena v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách ve znění do 31. 12. 2013 jako látka psychotropní zařazená do seznamu II podle úmluvy o psychotropních látkách a k nakládání s ní přepokládá zákon zvláštní povolení, které J. P. neměl.
Obviněný byl za přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 45 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen ke společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, k jehož výkonu byl podle § 56 odst. 1,3 trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem a dále podle § 70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k trestu propadnutí věci. Za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněný odsouzen k samostatnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, k jehož výkonu byl podle § 56 odst. 1,3 trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

Proti shora uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 4 To 511/2014, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu, § 257 odst. 1 písm. c) tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o vině 1), jímž bylo podle § 45 odst. 1 trestního zákoníku rozhodnuto o zrušení výroku o vině a trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 3. 2014, č. j. 4 T 30/2014-32, a obviněný byl uznán vinným pokračujícím přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 trestního zákoníku a dále byl zrušen celý výrok o trestu (ad 1, 2). Podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu při nezměněném výroku o vině přečinem nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku (v bodě 2) rozsudku soudu prvního stupně, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nedotčen, Krajský soud v Českých Budějovicích předmětným rozsudkem odsoudil obviněného za tento a za sbíhající se přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 trestního zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 3. 2014, č. j. 4 T 30/2014-32, který byl obviněnému doručen dne 16. 4. 2014 a nabyl právní moci dne 25. 4. 2014, a to podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku za užití § 43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, k jehož výkonu jej podle § 56 odst. 3 trestního zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Dále podle § 70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty, a to: PE sáček (4x 7,5 cm) s bílou krystalickou látkou (metamfetamin o hmotnosti 0,27 g s koncentrací metamfetaminové báze 72,12 %, tj. 194,8 metamfetaminu), výhony a vrcholové části konopí o hmotnosti 37,8 g, kterých bylo užito ke spáchání trestného činu. Podle § 43 odst. 2 věta druhá trestního zákoníku zároveň zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. 4 T 30/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 223 odst. 2 tr. řádu z důvodu podle §172 odst. 2 písm. a) tr. řádu zastavil trestní stíhání obviněného pro skutek popsaný shora pod bodem 1) odrážka druhá, neboť postih, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který byl obviněnému uložen pro jiný trestný čin.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného J. P.. Odkázal na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) a g) trestního řádu, neboť bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a rozhodnutí současně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Dovolatel se neztotožňuje s dvěma klíčovými závěry krajského soudu. Dle prvního s odkazem na ustanovení § 116 trestního zákoníku soud dovozuje, že obviněný byl dne 6. 11. 2013 zadržen Policií ČR, kdy vydal výhony a vrcholové části konopí setého o celkové hmotnosti 37,8 g, přičemž zajištěním této látky byl kriminální čin dokonán; další neoprávněná držba konopí byla u obviněného zjištěna dne 12. 12. 2013, když nebylo zjištěno, že by šlo o drogu, již by měl obviněný ve své dispozici již dne 6. 11. 2013 a její neoprávněná držba by tak vykazovala znaky totožného skutku, pročež dle něj jde o jednání vykazující znaky samostatného skutku spáchaného obviněným poté, co skutek předchozí, jakkoli šlo o jednání obdobné povahy, dokonal. Jednání tedy dle krajského soudu nenaplňují znaky jediného pokračujícího deliktu, nýbrž skutků samostatných, pročež každý jím byl posouzen jednotlivě. V druhém nosném závěru svého rozhodnutí soud dovodil, že konopí seté, přechovávané obviněným dne 12. 12. 2013, nedosáhlo množství většího než malého, a nejsou tak naplněny znaky přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 trestního zákoníku. Pro uvedené měl krajský soud za to, že jednání obviněného by bylo možno posoudit jako přestupek podle § 30 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, přesto věc nepostoupil příslušnému orgánu, a to s poukazem na neúčelnost takového postupu, přičemž tento závěr odůvodnil současným odsouzením obviněného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, tedy k sankci, vedle níž je opatření, jímž by mohl být obviněný za přestupek postižen, zcela bez významu.

Dovolatel opíraje se o ustanovení § 116 trestního zákoníku se naproti tomu domnívá, že obviněný se předmětnými skutky dopustil pokračování v trestném činu. Konstatuje, že ze soudy obou stupňů učiněných skutkových zjištění vyplývá, že oba dílčí útoky, popsané v bodě 1) výroku soudu prvního stupně, v souhrnu naplňují skutkovou podstatu stejného trestného činu, a sice přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 trestního zákoníku, a to s ohledem na skutečnost, že v obou případech se jednalo o přechovávání omamné látky stejného druhu (konopí setého, když z pohledu pokračování v trestném činu není relevantní podmínka totožnosti konopí, z hlediska teoretického s odkazem na tezi, dle níž podmínku souvislosti v předmětu útoku u pokračování v trestném činu nelze vykládat jako nutnost naprosté totožnosti předmětu útoku – viz P. Šámal a kol., Trestní zákoník I. § 1 až 39. Komentář. 1. Vyd., Praha: C. H. Beck 2009, s. 1150), celkové množství konopí přechovávaného obviněným dosahovalo množství většího než malého, přičemž není podstatné, že u druhého dílčího útoku požadovaného množství dosaženo nebylo, neboť postačí, pokud je tento znak naplněn v souhrnu. Dále, jak uvádí dovolatel, mezi oběma těmito skutky byl časový předěl pouze 5 týdnů, což lze důvodně označit za blízkou časovou souvislost. Z těchto zjištění dovozuje nejvyšší státní zástupce závěr, že oba útoky byly vedeny jednotným záměrem obviněného a jsou tedy naplněny všechny podmínky pokračování v trestném činu podle § 116 trestního zákoníku, přičemž nebylo zjištěno, že by došlo k přerušení pokračování zahájením trestního stíhání ve smyslu § 12 odst. 11 tr. řádu.

Naplnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pro uvedené nejvyšší státní zástupce shledává tudíž ve skutečnosti, že Krajský soud v Českých Budějovicích jednání obviněného ze dnů 6. 11. 2013 a 12. 12. 2013 vyhodnotil jako dva samostatné skutky a nepostupoval podle § 45 odst. 1 trestního zákoníku, když dle názoru dovolatele šlo o dílčí útoky pokračujícího přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 trestního zákoníku.

Dle dovolatele i v případě aprobování hmotně-právního posouzení věci krajským sudem, tento nesprávně postupoval dle § 223 odst. 2 tr. řádu z důvodu § 172 odst. 2 písm. a) tr. řádu, jelikož dle názoru dovolatele byl namístě postup dle § 222 odst. 2 tr. řádu, tj. postoupení věci jinému orgánu, který je příslušný o možném přestupku rozhodovat. Dovolatel svůj názor opírá o jazykový výklad § 222 odst. 2 tr. řádu, jež obsahuje normu kogentní a nedává soudu možnost uvážení. Nadto k věci připomíná, že postup dle § 222 odst. 2 tr. řádu, resp. § 257 odst. 1 písm. b) tr. řádu, by nebyl namístě, pokud by krajský soud dospěl k závěru, že skutek již jako přestupek není možno projednat, např. pokud by odpovědnost za přestupek již zanikla podle § 20 zákona o přestupcích, přičemž v takovém případě by musel obviněného zprostit obžaloby podle § 226 písm. g) tr. řádu. Uvedené pochybení odvolacího soudu dovolatel považuje za relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b písm. f) tr. řádu.

Dovolatel namítá dále skutečnost, že ve výroku o trestu pochybil též soud prvního stupně, a to tím, že uložil obviněnému tresty zvlášť za přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 trestního zákoníku, a zvlášť za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku, když přehlédl, že jsou splněny podmínky k uložení úhrnného trestu podle § 43 odst. 1 trestního zákoníku. Navzdory tomu, že i toto pochybení považuje dovolatel za relevantní z hlediska naplnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, má však za to, že z hlediska procesní ekonomie není třeba zrušit rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích, neboť zjištěné pochybení může napravit soud druhého stupně.

Závěrem nejvyšší státní zástupce upozorňuje na skutečnost, že výrok o trestu ze shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla obsahu, byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 1 T 52/2014, který ohledně obviněného nabyl právní moci dne 3. 12. 2014. Uvedeným rozsudkem byl obviněný odsouzen podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, k jehož výkonu byl podle § 56 trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a dále podle § 73 odst. 1 trestního zákoníku k trestu zákazu činnosti. V rámci postupu podle § 265k odst. 2 tr. řádu dovolatel v případě vyhovění dovolání dovolacím soudem považuje za nutné zrušit i výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 1 T 52/2014, týkající se obviněného.

Vycházeje z takto vyložených důvodů nejvyšší státní zástupce s odkazem na § 265b odst. 1 písm. f) a g) trestního řádu navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit s ohledem na ustanovení § 265r odst. 1 tr. řádu

- podle § 265k odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 4 To 511/2014,
- podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména aby zrušil též výrok o uložení souhrnného trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 1 T 52/2014,
- a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. řádu a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Pokud by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci nutno rozhodnut jiným způsobem, než předpokládaným v § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu, vyjádřil nejvyšší státní zástupce v dovolání i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Obviněný svého práva vyjádřit se k podanému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu ke dni rozhodování o dovolání Nejvyšším soudem nevyužil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné /§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. řádu/, bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. a) tr. řádu/, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. řádu), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jenom z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud (dále jen „dovolací soud“) dále posoudit otázku, zda nejvyšším státním zástupcem uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu § 265b tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že nepostačuje formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu s odkazem na toto ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou nejvyšším státním zástupcem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. řádu.

Dovolací soud po posouzení uplatněných námitek dospěl k závěru, že jsou opodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a tedy ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Z tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že předmětem přezkumu mohou být jen otázky dotýkající se právního posouzení věci. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost skutkových zjištění, na nichž je napadané rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, poněvadž tato činnost spočívá v aplikaci ustanovení procesních nikoli hmotně právních. Dovolací soud je tak zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (eventuálně modifikovaných soudem odvolacím) a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II ÚS 760/02, II. ÚS 282/03, IV 499/03).

Trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává v množství větším než malém omamnou látku konopí, pryskyřici z konopí anebo psychotropní látku obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC). Základem právní argumentace dovolatele je tvrzení, dle něhož v předmětné věci došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení jednání obviněného tím, že soudy posoudily jeho jednání ze dne 6. 11. 2013 a jednání ze dne 12. 12. 2013 jako dva samostatné skutky, přičemž dle nejvyššího státního zástupce se obviněný dopustil pokračování v trestném činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 trestního zákoníku.

Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně zformuloval hlediska posuzování pokračování v trestném činu. V usnesení č. j. 4 Tdo 1116/2014-31 uvedl v této souvislosti následující teze: „Pokračování v trestném činu je charakterizováno čtyřmi znaky: - útoky musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu, - musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost), - musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, - blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Rozhodujícím znakem pokračování v trestném činu, jenž jej odlišuje od opakování trestného činu je, že jednotlivé útoky, z nichž každý naplňuje znaky téhož trestného činu, jsou po subjektivní stránce spojeny jedním a týmž záměrem v tom smyslu, že pachatel již od počátku zamýšlí alespoň v nejhrubších rysech i další útoky, a že po objektivní stránce se tyto jednotlivé útoky jeví jako postupné realizování tohoto jediného záměru (srov. R 3/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro pokračování v trestném činu je nezbytné, aby i způsob provedení byl stejný nebo podobný. Toto plyne ze samotného pojmu pokračování v trestném činu, neboť pokračovat lze jen v činnosti velmi podobné nebo stejnorodé. Stejnorodost způsobu provedení trestného činu je nutno vykládat ve spojitosti se společným záměrem pachatele (srov. R 29/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K naplnění pokračování je vyžadována blízká souvislost časová a v předmětu útoku. Časovou souvislost nelze přesně ohraničit nějakou maximální lhůtou, ale vzhledem k tomu, že je vyžadována blízká časová souvislost, půjde zpravidla o dny či týdny. V několika případech připustil Nejvyšší soud ve své judikatuře i časový odstup několika měsíců, avšak takto vymezený časový úsek byl spojen s případy organizované trestné činnosti, kdy časová proluka činila zhruba tři měsíce (srov. Soubor rozhodnutí trestních Nejvyššího soudu 19/2003 – T 463, R 32/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), maximálně pak šest měsíců (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 5 Tdo 739/2007). Při posuzování tohoto formálního znaku je nutno vzít v úvahu a zohlednit všechny konkrétní okolnosti případu jako jsou např. celková doba páchání trestné činnosti, počet útoků, apod.“

Nahlížeje těmito obecnými principy na konkrétně posuzovanou trestnou činnost Nejvyšší soud konstatuje, že v jejím případě všechny čtyři vyžadované znaky pro závěr, že jde o pokračování v trestném činu, byly v dané trestní věci bezezbytku prokázány a zjištěny. Tím je míněna existence dílčích útoků, jež jsou vedeny jednotným záměrem, naplňujícím stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jakož i stejný způsob provedení činu a blízká časová souvislost 5 týdnů.

Ačkoli naplněním dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pozbyla námitka dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu na aktuálnosti, nicméně jako obiter dictum Nejvyšší soud přisvědčuje právnímu názoru dovolatele, týkajícímu se výkladu § 222 odst. 2 tr. řádu, a připomíná, že dané ustanovení obsahuje normu kogentní a nedává soudu možnost uvážení.

Nejvyšší soud proto z podnětu důvodně podaného dovolání nejvyšším státním zástupcem zrušil z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dle § 265k odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 4 To 511/2014, dále podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména zrušil též výrok o uložení souhrnného trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 1 T 52/2014, a podle § 265l odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud přisvědčuje rovněž dovolateli ohledně jeho námitky týkající se pochybení soudu prvního stupně ve výroku o trestu v rozsudku ze dne 17. 6. 2014, č. j. 1 T 42/2014-96, a to tím, že uložil obviněnému tresty zvlášť za přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 trestního zákoníku, a zvlášť za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku, když přehlédl, že jsou splněny podmínky k uložení úhrnného trestu podle § 43 odst. 1 trestního zákoníku. Navzdory tomu, že i toto pochybení nutno považovat za relevantní z hlediska naplnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud má však za to, že z hlediska procesní ekonomie není třeba zrušit předmětný rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích, neboť zjištěné pochybení může napravit soud druhého stupně.

Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Českých Budějovicích bude muset věc znovu projednat a rozhodnout o ní. V novém řízení bude povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. řádu).

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu bylo v předmětné věci rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dvolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 22. července 2015

JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu

Vydáno: 22. July 2015
Vloženo: 02. November 2015

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-