JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 456/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. dubna 2008 dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného P. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 6 To 537/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 176/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 6 To 537/2007.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Brně, pobočce ve Zlíně,

p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 15. 10. 2007, sp. zn. 13 T 176/2007, byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., za který byl podle § 171 odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a § 54 odst. l tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 48 000 Kč, přičemž mu byl současně podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven pro případ, že by v uvedené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v délce trvání šesti měsíců. Podle § 49 odst. l tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Uherském Hradišti se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že dne 21. 8. 2007 na silnici mezi obcemi H. – S. M-, okr. U. H., kolem 8:10 hod., jel jako řidič osobního auta Opel Astra, přesto, že nebyl držitelem řidičského oprávnění podle zvláštního předpisu, když rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 13 T 152/2006 ze dne 31. 5. 2006, s právní mocí dne 31. 5. 2006, mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvaceti měsíců, tj. do 31. 1. 2008, avšak byl zadržen hlídkou Policie ČR.

Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti v neprospěch obviněného odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací, usnesením ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 6 To 537/2007 tak, že toto odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Citované usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, bylo mimo jiné doručeno obviněnému dne 28. 1. 2008, jeho obhájci dne 25. 1. 2008 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Uherském Hradišti dne 28. 1. 2008.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného P. H. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Uherském Hradišti dne 28. 2. 2008.

Nejvyšší státní zástupkyně svým dovoláním napadla výrokovou část citovaného usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázala na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dále uvedla, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku proti rozsudku byl dán citovaný dovolací důvod, přičemž odkázala na § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Naplnění uvedených dovolacích důvodů spatřuje nejvyšší státní zástupkyně v tom, že soudy obou stupňů setrvaly na zavedené aplikační praxi, která spočívá na názoru, že pro trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. by neměl být postihován pachatel, kterému byl v minulosti vydán řidičský průkaz, i když dočasně na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nemůže funkci řidiče vykonávat. Trestní postih je podle uvedeného právního názoru připuštěn pouze u osob neřidičů, které nikdy nezískaly řidičské oprávnění.

V další části svého dovolání nejvyšší státní zástupkyně poukázala na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. Tpjn 301/2007, přičemž uvedla, že každý skutek má být zásadně posouzen podle všech zákonných ustanovení, která na něj dopadají, neuplatní–li se některá z výjimek z této zásady. Žádná taková výjimka se však v případě vztahu mezi ustanoveními § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a ustanovení § 180d tr. zák. v posuzovaném případě neuplatní, a s ohledem na tento závěr, a rovněž osobu obviněného, která se vyznačuje sklonem k opakovanému porušování zákazu řízení motorových vozidel, lze podle mínění nejvyšší státní zástupkyně uzavřít, že skutek popsaný ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu je třeba právně kvalifikovat nejen jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., ale rovněž jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. Pokud tak soudy v předchozím řízení neučinily, pochybily v rámci právní kvalifikace skutku.

Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupkyně poukázala na skutečnost, že v poslední době bylo v obdobných věcech podáno několik dovolání v neprospěch obviněných, která směřovala proti rozhodnutím Krajského soudu v Brně. V některých případech však byla tato dovolání odmítnuta podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně k tomu dodala, že sice daná problematika byla již Nejvyšším soudem České republiky rozhodnuta, ale ze strany Krajského soudu v Brně nebyla zřejmě shora uvedenému stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky věnována patřičná pozornost. Proto je podle mínění nejvyšší státní zástupkyně vhodné znovu soudy upozornit na závazný právní názor.

Vzhledem ke shora uvedenému navrhla nejvyšší státní zástupkyně, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, stejně jako rozsudek soudu nalézacího, a aby posledně jmenovanému přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně dále navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl o věci v neveřejném zasedání, přičemž vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky.

K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřil obviněný, a to nejprve prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. H., podáním ze dne 5. 3. 2008 tak, že vyslovil souhlas s projednáním dovolání nejvyšší státní zástupkyně před Nejvyšším soudem České republiky v neveřejném zasedání. Stejný souhlas vyslovil rovněž samotný obviněný, a to ve vyjádření, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Uherském Hradišti dne 14. 3. 2008.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které

zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Pokud jde o samotné posouzení dovolání nejvyšší státní zástupkyně, musel se nejprve Nejvyšší soud zabývat otázkou, zda jí uvedená námitka naplňuje zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S ohledem na skutečnost, že nejvyšší státní zástupkyně namítá vadné právní posouzení skutku, lze konstatovat, že jde o námitku, která obsahově uvedený dovolací důvod naplňuje a Nejvyšší soud se jí proto dále věcně zabýval.

Lze připomenout, že trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že vykonává činnost, která mu byla zakázána. Dále je možno připomenout, že trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. se dopustí ten, kdo řídí motorové vozidlo, ačkoliv není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona.

Rovněž lze konstatovat, že k možnosti jednočinného souběhu shora uvedených trestných činů se vyjádřilo trestní kolegium Nejvyššího soudu ve svém stanovisku ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. Tpjn 301/2007, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2008. V právní větě II. tohoto stanoviska vyjádřil Nejvyšší soud právní názor, že jestliže pachatel řídí motorové vozidlo, ačkoli není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona (zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů), a to v době, kdy mu bylo řízení motorových vozidel zakázáno pravomocným rozsudkem nebo rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností v přestupkovém řízení, zpravidla naplňuje znaky trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. spáchaných v jednočinném souběhu. Z odůvodnění citovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu pak dále vyplývá, že jednočinný souběh shora uvedených trestných činů by mohl být výjimečně vyloučen v těch zvláštních případech, kdy s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti by byl jednočinný souběh vyloučen z důvodů tzv. faktické konzumpce.

Jak již bylo řečeno výše, vyplývá z tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu, že (stručně řečeno) obviněný jel dne 21. 8. 2007 jako řidič osobního auta Opel Astra, na silnici přesto, že nebyl držitelem řidičského oprávnění podle zvláštního předpisu, neboť mu byl rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 13 T 152/2006, s právní mocí dne 31. 5. 2006, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, a to na dobu dvaceti měsíců, tj. do 31. 1. 2008.

Z uvedeného tedy vyplývá, že obviněný svým jednáním po formální stránce naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. ř., stejně tak jako znaky skutkové podstaty trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák.

Pokud jde o posouzení materiální stránky obou trestných činů, je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný, popř. malý. Ustanovení § 3 odst. 2 tr. zák. se proto uplatní jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti pro společnost v konkrétním případě, přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty (srov. č. 43/1996 Sb. rozh. tr.). Pro úplnost lze k uvedenému dodat, že za situace, kdy jednání pachatele naplňuje formální znaky skutkové podstaty některého trestného činu, představuje vyloučení trestní odpovědnosti pachatele s odkazem na § 3 odst. 2 tr. zák. v podstatě výjimkou z pravidla, která je možná za výjimečných okolností.

V souladu s uvedeným je podle mínění Nejvyššího soudu třeba postupovat i v nyní posuzovaném případu. Pokud jde o argumentaci nalézacího soudu, že obviněný „…nevyvolal nebezpečí obecné povahy takového charakteru, z něhož by bylo možno usoudit, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je vyšší než nepatrný…“ (srov. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu na str. 2), pak je možno říci, že zákonodárce vyjádřil zavedením nové skutkové podstaty trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. do trestního zákona názor, že již samotné řízení motorového vozidla osobou, která k takovému řízení nemá příslušné řidičské oprávnění podle zvláštního zákona, je v běžných případech natolik společensky nebezpečné, resp. představuje takové ohrožení zdraví a majetku občanů, že je třeba jej učinit předmětem trestního postihu. Není proto třeba, aby se pachatel trestného činu podle § 180d tr. zák. dopouštěl při řízení motorového vozidla, k němuž nemá řidičské oprávnění, dalšího jednání, které by nebezpečí obecné povahy vyvolávalo, např. tím, že by svoji nepřiměřeně rychlou jízdou ohrožoval další účastníky silničního provozu. Z tohoto pohledu nemůže obstát ani argumentace odvolacího soudu, že „…kontrola příslušníky Policie České republiky byla u obviněného provedena náhodně, a to nikoliv pro způsob jízdy, ale v rámci běžného výkonu kontrolní činnosti…“ (srov. odůvodnění usnesení odvolacího soudu na str. 2).

Pokud jde o další argumenty odvolacího soudu, že totiž v případě obviněného jde o mladého člověka, který v době činu předpokládal, že mu bude v nejbližší době řidičský průkaz po výkonu poloviny trestu zákazu řízení motorových vozidel vrácen, je možno rovněž připomenout, že obviněný již v minulosti opakovaně nerespektoval jemu uložený trest zákazu řízení motorových vozidel. Ten mu byl nejprve uložen rozhodnutím Městského úřadu Uherské Hradiště, odboru dopravy, ze dne 14. 4. 2005, č. j. OD 1047/1/05, které nabylo právní moci dne 14. 4. 2005, na dobu do 11. 9. 2006, a poté, co obviněný tento zákaz nerespektoval, opětovně rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 13 T 152/2006.

K uvedenému lze dodat, že sama skutečnost, že přichází v úvahu rozhodnutí o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti po výkonu jeho poloviny, nemůže odůvodnit snížení stupně nebezpečnosti činu pro společnost natolik, aby bylo možno podle § 3 odst. 2 tr. zák. rezignovat na trestní postih. V rámci rozhodování o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti je totiž třeba zvážit i další podmínky uvedené v § 61 odst. 2 tr. zák., a nikoliv pouze to, zda odsouzený vykonal polovinu jemu uloženého trestu či nikoliv. O upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti proto soud nerozhodne automaticky, ale právě až po splnění všech podmínek uvedených v citovaném ustanovení.

Vzhledem k uvedenému lze uzavřít, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je, pokud jde o námitku týkající se právní kvalifikace jednání obviněného jako jednočinného souběhu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. ř. a trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., opodstatněné.

Nad rámec dovolacích námitek považuje Nejvyšší soud za potřebné upozornit na skutečnost, že jedním z hlavních úkolů Nejvyššího soudu, jako vrcholného soudního orgánu ve věcech patřících do pravomoci soudů v občanském soudním řízení a v trestním řízení, je sledování a vyhodnocování pravomocných rozhodnutí soudů nižších stupňů, a na tomto podkladě pak sjednocování jejich rozhodovací praxe. Kromě rozhodování o mimořádných opravných prostředcích slouží ke sjednocování rozhodovací praxe soudů zejména přijímání stanovisek kolegií (pléna) Nejvyššího soudu, která jsou následně publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Cílem této činnosti Nejvyššího soudu je nejen výklad právních norem v právně složitějších či sporných případech, ale zejména dosažení jednotného výkladu těchto norem všemi soudy, resp. ve všech soudních obvodech tak, aby u jejich adresátů (a u adresátů norem trestního práva to platí zvlášť) existovala dostatečná míra předvídatelnosti práva a též dostatečná míra jednotnosti jeho autoritativní aplikace.

Nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod dále i skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Uvedený dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

Nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání výslovně odkazuje na druhou alternativu citovaného zákonného ustanovení, tj. že v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu o řádném opravném prostředku proti rozsudku nalézacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Za situace, kdy Nejvyšší soud, jak bylo naznačeno výše, shledal, že je v posuzované věci dán namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž uvedený dovolací důvod byl dán již v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku, je nutno konstatovat, že výše uvedenou námitkou byl naplněn i dovolací důvod podle druhé alternativy § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je ve shora uvedeném směru opodstatněné, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil rovněž další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Brně, pobočce ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, se bude věcí znovu zabývat, opětovně projedná podané odvolání státního zástupce a napraví shora naznačené vady týkající se právního posouzení skutku.

Podle § 265s odst. 1 tr. ř. je Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Protože vady zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání nejvyšší státní zástupkyně nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. dubna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 30. April 2008