JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 450/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. října 2002 dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 3. 2002, sp. zn. 4 To 178/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 11/2000, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutí bylo úspěšně uloženo. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2001, č. j. 34 T 11/2000?1454 byl obviněný J. K. uznán vinným trestnými činy padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zák. a podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. a byl mu za to uložen nepodmíněný souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let s výkonem ve věznici s ostrahou za současného zrušení výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 11. 2000 sp. zn. 4 T 140/2000, jakož i všech dalších na tento výrok obsahově navazujících rozhodnutí, jež v důsledku zrušení pozbyla podkladu. Trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tak, že dne 3. 9. 1999 v O., okres K. kolem 23.00 hod. v prostoru herny „S. P.“ převzal od spoluobviněného D. Ž. padělek bankovky o nominální hodnotě 5.000, ?Kč, sériové číslo A 51 65 72 96, ačkoliv od spoluobviněného věděl, že se jedná o padělek, a to v úmyslu jej dále udat jako bankovku pravou a také ji dne 4. 9. 1999 udal M. N., který v dobré víře, že se jedná o bankovku pravou s ní dne 4. 9. 1999 platil cigarety na čerpací stanici S. v O.-L. obsluze čerpadla P. V., přičemž tento padělek byl zadržen v odvodu tržby dne 7. 9. 1999. O odvolání obviněného J. K. /jakož i dalších spoluobviněných, kteří nepodali dovolání/ rozhodoval rozsudkem Vrchní soud v Olomouci dne 19. 3. 2002 sp. zn. 4 To 178/2001, přičemž ohledně odvolání obviněného J. K. bylo rozhodnuto tak, že se podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítá.

Proti výše označenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě (§ 265e tr. ř.) dovolání z důvodu uvedeného v § 265 b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podaném dovolání poukázal na svou obhajobu, pokud jde o naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování peněz ve smyslu ust. § 140 odst. 2 tr. zák. Podle názoru dovolatele neexistují důkazy, které měly sloužit k prokázání úmyslu. Nalézací soud vycházel z výpovědi samotného obviněného, kterou ovšem nesprávně vyhodnotil. Rovněž tak ve vztahu k objektivní stránce skutkové podstaty tohoto trestného činu má za to, že důkazy prokazující její naplnění nejen chybí, ale nalézací soud, jakož i orgány přípravného řízení se ani nesnažily je opatřit. Dále pak vytýká, že nebyl vyslechnut jako svědek M. N. Proto také pokládá za neprokázané jednání, které by bylo možno posoudit jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. V závěru dovolání pak navrhl, aby Nejvyšší soud ve vztahu k jeho osobě zrušil rozsudky soudů obou stupňů a buď vrátil věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí, anebo sám ve věci rozhodl zprošťujícím výrokem z důvodu ust. § 226 písm. b) tr. řádu.

K podanému dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak, že navrhl odmítnutí podaného dovolání s odkazem na ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Má zato, že dovolatel sice opírá dovolání o důvod uvedený v § 265 b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ovšem dovolání odůvodňuje tím, že soudy prvního a druhého stupně nesprávně posoudily provedené důkazy, nebraly zřetel na jeho obhajobu a nebylo prokázáno jednání, které by bylo možno posoudit jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Dovolatel tak napadá toliko skutková zjištění, nikoli právní hodnocení již stabilizovaného skutku, který by akceptoval.

Nejvyšší soud jako soud dovolací /§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a splňuje také obsahové náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud zjistil z obsahu dovolání obviněného, že obviněný formálně dostál své povinnosti uvést dovolací důvod s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., o které se dovolání opírá, avšak dovolání obviněného namítá nesprávná, neúplná skutková zjištění a nevěrohodnost provedených důkazů.

Z vymezení důvodů dovolání v § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě ve výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Tento závěr lze dovodit právě vzhledem k jednotlivým důvodům dovolání vymezeným v § 265b odst. 1 tr. ř., zejména v důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně Nejvyšší soud nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů, které byly provedeny v předcházejícím řízení. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Proto s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, což vyplývá ze zákonného vymezení důvodů dovolání v § 265b odst. 1 tr. ř.

Z výše již podrobně citovaného obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný J. K. podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., když soudům prvního a druhého stupně vytýká údajnou nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění. Proto Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vydáno: 18. October 2002