JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 419/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. dubna 2008 dovolání podané obviněným D. M. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. 11 To 278/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 143/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného D. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. 4 T 143/2006, byl D. M. uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, 2 tr. zák., za který byl podle § 241 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání pěti let, při současném vyslovení dohledu nad obviněným.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Příbrami se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 28. 7. 2006 v době od 23:45 hod. do 24:00 hod. v P., Ž. ulici, v objektu restaurace C., násilím donutil k pohlavnímu styku ml. P. D. a to tím způsobem, že se obnažil na přirození a pak poškozenou proti její vůli uchopením za ramena přinutil před ním kleknout a následným držením za hlavu ji přinutil k tomu, aby mu sála pohlavní úd, pak ji otočil k sobě zády, přehnul přes stůl, obnažil ji na dolní polovině těla a vykonal na ní soulož, ačkoliv poškozená se tomuto jednání aktivně bránila tím způsobem, že se jej snažila odstrčit a sdělovala mu, že pohlavní styk s ním mít nechce, že chce odejít domů, na což reagoval tak, že když mu poškozená nebude po vůli, tak ji z restaurace nepustí, a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv věděl, že se jedná o osobu mladší než 18 let.

Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podal státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. 11 To 278/2007 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek nalézacího soudu ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle § 241 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v délce trvání tří let, pro jehož výkon obviněného podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Tento rozsudek odvolacího soudu byl doručen mimo jiné obviněnému, jeho obhájkyni a Okresnímu státnímu zastupitelství v Příbrami, všem shodně dne 29.8. 2007.

Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájkyně JUDr. J. K. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Příbrami dne 3. 9. 2007.

Obviněný svým dovoláním napadl výrok rozsudku odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny rozhodné okolnosti, které je při ukládání trestu třeba zvážit. Jím uložený trest je proto nepřiměřeně přísný.

Obviněný tuto námitku konkretizoval když uvedl, že spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, přičemž dále konstatoval, že při stanovení odpovídajícího trestu nelze přehlédnout některé provedené důkazy. Poukázal na skutečnost, že svědkyně P. ve věci již dříve nepravdivě vypovídala, že z výpovědí svědka P. vyplývá, že se poškozená poté, co ji měl obviněný donutit k pohlavnímu styku, nechovala jako po prožitém traumatu, ale byla frivolní.

Obviněný dále uvedl, že nucení k sexu spočívalo i v tom, že jí obviněný tvrdil, že jí neodemkne dveře od restaurace a nepustí ji ven, ačkoliv je podle zjištění znalce obviněná nadprůměrného intelektu. Dodal, že u poškozené nedošlo k fyzické újmě a u obviněného nejde o případ abnormální sexuální agresivity či deviace. Pokud jde o závažnost jednání, uvedl obviněný, že pohlavní styk byl na hraně mezi dobrovolností a násilím. Nicméně uložený trest se jeví býti nepřiměřeně přísný, a to i s ohledem na skutečnost, že obviněný v současné době žije spořádaným životem, bydlí společně se svoji matkou, s níž je silně citově vázán a živí se prací.

Vzhledem k uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a ponechal v platnosti původní výrok o trestu z rozsudku nalézacího soudu.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedla, že ze základních obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustné, nicméně obviněným uvedený důvod dovolání nekoresponduje s námitkami, neboť jde o námitky týkající se výlučně hodnocení důkazů a ukládání trestu.

Vzhledem k uvedenému navrhla státní zástupkyně závěrem svého vyjádření, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání odmítl obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu ve všech částech dovolání obviněného. Ten totiž, jak již bylo podrobně řečeno výše, brojí ve svém dovolání výlučně proti výměře trestu, který mu uložil odvolací soud, resp. prostřednictvím této námitky i proti hodnocení v řízení provedených důkazů.

Námitky směřující proti výroku o trestu lze přitom v rámci dovolacího řízení uvádět především prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pochybení soudů, spočívající v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, však v dovolání prostřednictvím citovaného dovolacího důvodu namítat nelze, a nelze tak činit ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněný tedy sice ve svém dovolání uvádí námitky, které formálně podřazuje pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak tyto námitky fakticky nenaplňují žádný zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud se jimi proto nemohl dále věcně zabývat.

Pokud jde o námitky obviněného týkající se hodnocení důkazů, lze pro úplnost říci, že jejich prostřednictví obviněný brojí částečně i proti závěrům soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je třeba říci, že ani tyto námitky však některý zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. nenaplňují.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný D. M. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. dubna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 17. April 2008