JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 407/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2008 dovolání podané obviněným J. N. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 50 To 597/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 1 T 60/2002, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného J. N.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 1 T 60/2002, byl J. N. uznán vinný skutkem, kvalifikovaným jako trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 221 odst. 1 tr. zák., za které byl podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání dvou let, přičemž podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla dále obviněnému uložena povinnost, aby v této zkušební době podle svých sil uhradil způsobenou škodu. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl rovněž obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to revolveru německé provenience.

Proti citovanému rozsudku Okresního soudu Plzeň-město podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Plzni, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 50 To 597/2007, tak, že podle § 258 odst. l písm. b), d) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 1 T 60/2002, v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným skutkem, kvalifikovaným jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. l tr. zák. a pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. l tr. zák. a § 221 odst. l tr. zák., za které jej podle § 221 odst. l tr. zák. a § 35 odst. l tr. zák. odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání šesti měsíců, jehož výkon mu podle § 58 odst. l tr. zák. a § 59 odst. l tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v délce trvání jednoho roku. Podle § 55 odst. l písm. a) tr. zák. dále obviněnému uložil též trest propadnutí věci, a to revolveru německé provenience.

Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Plzni se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že v P. dne 10. 2. 2001 kolem 23:45 hod. v S. ul. v prostoru před vchodem do restaurace po předchozí slovní rozepři a následném fyzickém napadení poškozeného J. F. , již odsouzeným V. H. , při kterém poškozený pádem na zem utrpěl zlomeninu páté záprstní kosti pravé ruky, obžalovaný ze vzdálenosti cca 1,5 m míře na obličej poškozeného nejméně pětkrát vystřelil ze svého plynového revolveru dodatečně upraveného provrtáním vývrtu hlavně v celé délce a vložením do vývrtu ocelové trubičky, který si opatřil nejméně den předtím, načež tímto revolverem opakovaně udeřil poškozeného do hlavy, čímž mu způsobil průnik povýstřelových zplodin v podobě drobných nespálených částeček velikosti 1 – 2 mm látky CS do pokožky obličeje s lehkým zánětem v okolí, tržně zhmožděnou ránu délky 40 mm vpravo na čele a tržně zhmožděnou ránu délky 30 mm v týlní krajině hlavy s nutností následného sešití, když vystavení pracovní neschopnosti poškozený odmítl, přičemž výstřely hrozilo poškození oční rohovky způsobem vyžadujícím nutný operační zákrok.

Citovaný rozsudek odvolacího soudu byl doručen mimo jiné obviněnému dne 27. 12. 2007, jeho obhájkyni dne 28. 12. 2007 a Okresnímu státnímu zastupitelství Plzeň-město dne 23. 1. 2008.

Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím své obhájkyně JUDr. K. B. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu Plzeň-město dne 21. 2. 2008.

Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část citovaného rozsudku odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.

Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že v průběhu řízení bylo porušeno jeho právo na obhajobu, neboť jemu ustanovený obhájce se nedostavoval k hlavnímu líčení a soud přesto jednal. Jde tedy o případ, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a došlo k porušení ustanovení § 33 odst. 1 tr. ř., čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Tuto námitku obviněný konkretizoval když dále uvedl, že jemu ustanovený obhájce nebyl přítomen hlavnímu líčení dne 6. 11. 2006, 9. 11. 2006, 8. 3. 2007 a 14. 6. 2007. Dále uvedl, že Krajský soud v Plzni k jeho námitce uvedené v rámci odvolacího řízení konstatoval, že měl obviněný v přípravném řízení nejprve advokáta určeného Českou advokátní komorou, přičemž v řízení po podání obžaloby mu byl obhájce ustanoven, a to až do okamžiku, kdy bylo jeho ustanovení zrušeno v souvislosti s pominutím důvodů nutné obhajoby. Obviněný k tomu uvedl, že zrušení ustanovení obhájce mu nebylo doručeno, takže se při hlavním líčení podivoval, proč se obhájce k hlavnímu líčení nedostavil.

V další části svého dovolání obviněný uvedl, že za situace, kdy soud zjistil nepřítomnost obhájce obviněného, měl hlavní líčení odročit a zjistit u obhájce, proč se nedostavil. Mohl rovněž ustanovení obhájce zrušit a ustanovit obviněnému obhájce jiného, který by se více věnoval obhajobě. Obviněný dále uvedl, že pokud v jeho případě nebyl dán důvod nutné obhajoby proto, že se nebyl schopen sám náležitě hájit, byl zde důvod ten, že má nízký příjem. V hlavním líčení, u něhož nebyl přítomen obhájce obviněného, byla projednávána trestná činnost obviněného, probíhal jeho výslech, výslech poškozeného, spolupachatele a dalších svědků. Obviněný dodal, že bez právního zastoupení byl vydán na pospas orgánům činným v trestním řízení, neboť nevěděl, jak se má bránit. Navíc na nepřítomnost obhájce obviněného nereagoval ani státní zástupce.

Vzhledem k uvedenému uzavřel obviněný závěrem svého dovolání, že byl postupem nalézacího soudu zkrácen na svých právech, přičemž na tuto situaci reagoval nesprávně soud odvolací, který mu nevysvětlil, proč ustanovený obhájce nechodil k soudu, přestože nebyl obhajoby zproštěn.

S ohledem na uvedené navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud České republiky shledal jeho dovolaní důvodným a zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

Předsedkyni Nejvyššího soudu České republiky bylo doručeno podání obviněného ze dne 16. 1. 2008, označené jako dovolání, ve kterém obviněný napadá rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 50 To 597/2007. V tomto podání obviněný uvedl, že (stručně řečeno) odvolací soud pochybil, když nesprávně vyhodnotil podané odvolání a nesprávně posoudil skutečnost, že jeho obhájce nebyl přítomen při hlavním líčení. V další části svého podání obviněný uvedl, že odvolací soud dále nesprávně posoudil výpověď spoluobviněného V. H. , resp. zjištěné okolnosti případu, a dodal, že jednal v rámci nutné obrany. Dále uvedl, že nesouhlasí se závěrem, že v jeho případě nebyl dán důvod nutné obhajoby a rovněž nesouhlasí s odkazem odvolacího soudu na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Obviněný dále poukázal na skutečnost, že soudce Okresního soudu Plzeň-město nemá titul. Vzhledem ke shora uvedeným námitkám navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud České republiky konstatoval porušení zákona, zrušil výrok o vině i trestu a inicioval kárné řízení se soudci, kteří rozhodovali v jeho případu.

Předsedkyni Nejvyššího soudu České republiky bylo dále doručeno podání obviněného ze dne 25. 2. 2008, označené jako doplnění podstatných písemných listinných důkazů k dovolání ze dne 4. 2. 2008 podanému prostřednictvím JUDr. K. B. V tomto podání obviněný vyjádřil podezření ze založení zločinného spolčení proti jeho osobě a znovu konstatoval, že jemu ustanovený obhájce JUDr. J. K. nebyl přítomen hlavnímu líčení u nalézacího soudu. Obviněný ve svém podání ze dne 25. 2. 2008 dále odkázal na množství dokumentů, z nichž lze podle jeho mínění dovodit, že ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 60/2002 bylo postupováno metodami inkvizice a ve prospěch organizovaného zločinu. Závěrem svého podání obviněný uvedl, že se v České republice nelze dovolat práva, a že je česká společnost nadále zločinná a zavrženíhodná, resp. funguje na bázi komunistického teroru.

Nejvyšší soud se s obsahem posledně citovaných podání seznámil. Lze však konstatovat, že ta byla sepsána přímo obviněným, a nelze je proto považovat za dovolání, resp. doplnění dovolání, neboť nebyla podána prostřednictvím obhájce, jak vyžaduje trestní řád /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./. Dále je možno říci, že citovaná podání však ani podle obsahu (§ 59 odst. 1 tr. ř.) nejsou podáními, která by mohl obviněný učinit též sám, resp. nikoliv pouze prostřednictvím obhájce. Nejvyšší sodu České republiky se jimi proto v rámci dovolacího řízení nemohl dále zabývat (§ 265d odst. 2 tr. ř.), resp. se věcně zabývat námitkami v nich uvedenými. Přesto lze pro úplnost dodat, že část námitek je shodná s námitkami uvedenými v dovolání obviněného, které podal prostřednictvím své obhájkyně JUDr. K. B. Těmi se již Nejvyšší soud zabývat mohl.

K dovolání obviněného, se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, kdy obviněný neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl. V posuzovaném případě byl v období od 21. 4. 2006 do 11. 7. 2006 dán u obviněného důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Po celou uvedenou dobu měl obviněný obhájce, a to JUDr. J. K. , který mu byl dne 21. 4. 2006 ustanoven opatřením předsedy senátu. Jiné důvody nutné obhajoby nebyly u obviněného dány, a to ani důvody uvedené v § 36 odst. 2 tr. ř. Duševní stav obviněného totiž nebyl takový, aby mu znemožňoval výkon jeho obhajovacích práv. Na tomto závěru pak nemění nic ani skutečnost, že byl obviněnému opatřením předsedy senátu v dalším řízení obhájce ustanoven.

V další části svého vyjádření státní zástupce uvedl, že obviněnému ustanovený obhájce JUDr. J. K. byl původně obviněnému určen dne 15. 11. 2001 postupem podle příslušných ustanovení zákona o advokacii. Poté byl jmenovaný advokát obviněnému ustanoven opatřením předsedy senátu podle trestního řádu, jelikož existoval důvod nutné obhajoby. Po 1. 8. 2006, kdy důvody nutné obhajoby pominuly, byla podle mínění státního zástupce otázka další obhajoby obviněného JUDr. K. záležitostí vztahu pouze těchto dvou subjektů, popř. vztahu mezi těmito subjekty a Českou advokátní komorou. Státní zástupce k uvedenému dodal, že při hlavním líčení dne 6. 11. 2006 a 9. 11. 2006 obviněný na nepřítomnost obhájce nijak nereagoval a při hlavním líčení dne 8. 3. 2007 mu byla předána kopie podání JUDr. K. ze dne 22. 2. 2007, ve kterém jmenovaný konstatoval, že vzhledem k tomu, že dosud nemá s obviněným uzavřenou smlouvu o právní pomoci a jeho ustanovení soudem bylo zrušeno k 1. 8. 2006, nebude nadále vykonávat obhajobu obviněného. Státní zástupce proto uzavřel, že není pravdou, že by obviněnému soud situaci nevysvětlil.

Vzhledem ke shora uvedenému navrhl závěrem svého vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit jiné než navrhované rozhodnutí, vyslovil státní zástupce souhlas s projednání věci v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde o případy, kdy nebyla dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující případy nutné obhajoby, tedy zejména ustanovení § 36 tr. ř. a § 42 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. však nenaplňuje jakékoliv porušení práva na obhajobu, resp. porušení citovaných ustanovení, ale naplňují jej pouze některé případy. Jestliže obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán pouze v těch případech, kdy skutečnost, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho mít měl, mohla mít faktický dopad na vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním.

Jak již bylo řečeno výše, namítl obviněný v obecné rovině, že v trestním řízení neměl obhájce, ač ho mít měl, přičemž tuto námitku konkretizoval když uvedl, že jemu ustanovený obhájce nebyl přítomen hlavnímu líčení dne 6. 11. 2006, 9. 11. 2006, 8. 3. 2007 a 14. 6. 2007. Lze konstatovat, že taková námitka obsahově naplňuje zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. a Nejvyšší soud se jí proto dále věcně zabýval.

Pro posouzení její důvodnosti je podstatnou otázka zda, popř. ve kterém období, byly u obviněného dány důvody nutné obhajoby. Pouze v těchto případech je totiž obhajoba obviněného obhájcem považována za tak důležitou, že její zajištění neponechává zákonodárce na úvaze obviněnému, ale orgány činné v trestním řízení musí zajistit obviněnému obhájce vždy, a to např. i tehdy, když obviněný obhájce výslovně odmítne. Platí proto, že pokud obviněný nemá obhájce a nezvolí si jej ani ve lhůtě určené k tomu orgánem činným v trestním řízení podle § 38 odst. 1 tr. ř., musí mu tento orgán obhájce ustanovit, a to neprodleně po uplynutí lhůty stanovené obviněnému ke zvolení si obhájce (§ 38 tr. ř.).

V jiných než uvedených případech nejsou orgány činné v trestním řízení povinny, a ani oprávněny, postupovat podle § 38 a § 39 tr. ř. Zajištění obhajoby obviněného prostřednictvím obhájce je proto v těchto jiných případech právem obviněného, nikoliv povinností orgánů činných v trestním řízení.

Pro úplnost je možno dodat, že zvláštním případem, kdy je trestním řádem vyžadováno, aby k tomu příslušný orgán činný v trestním řízení zajistil obviněnému obhájce, je situace, kdy předseda senátu či soudce rozhodne, že obviněný má nárok na bezplatnou obhajobu nebo na obhajobu za sníženou odměnu (§ 33 odst. 2 tr. ř.) a obviněný zároveň požádá o ustanovení obhájce (§ 33 odst. 4 tr. ř.). Pak je soud povinen nemajetnému obviněnému neprodleně ustanovit obhájce. Je však třeba zdůraznit, že nejde o případ nutné obhajoby a proto případné nedodržení takového postupu nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.

Z trestního spisu sp. zn. 1 T 60/2002 Nejvyšší soud zjistil, že poté, co bylo proti obviněnému zahájeno trestní stíhání, si obviněný zvolil jako svého obhájce nejprve JUDr. P. V. (srov. č. l. 9). Po ukončení zastupování byl obviněnému určen na jeho žádost Českou advokátní komorou podle § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, obhájce JUDr. J. K. (srov. č. l. 11). Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 4. 2006, sp. zn. 1 T 60/2002, byl obviněný vzat do vazby z důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř. (srov. č. l. 185) a opatřením předsedy senátu téhož soudu mu byl zároveň po dobu trvání nutné obhajoby ustanoven obhájcem JUDr. J. K. (srov. č. l. 191). Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 1 T 60/2002, které nabylo právní moci dne 11. 7. 2006, byl obviněný propuštěn z vazby na svobodu (srov. č. l. 240), přičemž opatřením předsedy senátu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. 1 T 60/2002, bylo zrušeno ustanovení JUDr. J. K. obhájcem obviněného (srov. č. l. 265).

Nejvyšší soud dále z citovaného trestního spisu zjistil, že hlavní líčení, které se ve věci konalo ve dnech 6. 11. 2006, 9. 11. 2006, 8. 3. 2007 a 26. 4. 2007, bylo konáno bez přítomnosti jakéhokoliv obhájce obviněného. Usnesením Krajského soud v Plzni ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. 50 To 268/2007, byl na podkladě stížnosti proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 1 T 60/2002, obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu (srov. č. l. 395). V rámci hlavního líčení dne 14. 6. 2007 byla obviněnému stanovena lhůta do 21. 6. 2007 ke zvolení si obhájce s tím, že jinak mu bude obhájce ustanoven soudem, a poté bylo hlavní líčení odročeno (srov. č. l. 409 – 410). Na písemnou žádost obviněného ze dne 20. 6. 2007 (č. l. 411) mu byl opatřením předsedy senátu ze dne 22. 6. 2007, sp. zn. 1 T 60/2002, ustanoven obhájcem JUDr. P. V. (srov. č. l. 412). Jmenovaný se následně účastnil hlavního líčení dne 23. 8. 2007, v jehož rámci byl vyhlášen odsuzující rozsudek nalézacího soudu (srov. č. l. 416). Na žádost obhájce obviněného JUDr. V. byl tento opatřením předsedy senátu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 1 T 60/2002, zproštěn povinnosti obhajovat obviněného a obviněnému byla ustanovena obhájkyní JUDr. K. B. (srov. č. l. 432). Posledně jmenovaná se zúčastnila veřejného zasedání odvolacího soudu dne 11. 12. 2007 a dne 13. 12. 2007, v jehož rámci byl vyhlášen dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu, a sepsala rovněž dovolání obviněného.

Jak je patrno ze shora uvedeného, byl u obviněného dán důvod nutné obhajoby uvedený v § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. v období od 21. 4. 2006 do 11. 7. 2006, neboť obviněný v tomto období byl ve vazbě. Po tuto dobu byl obviněnému ustanoven obhájce JUDr. J. K. Pokud jde o jiné důvody nutné obhajoby, je možno konstatovat, že ty nebyly u obviněného dány. Je tomu tak i v případě důvodu nutné obhajoby uvedeného v ustanovení § 36 odst. 2 tr. ř. Jak vyplývá ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který byl zpracován znalci MUDr. P. S. a MUDr. M. H. k posouzení osobnosti obviněného, je ten plně schopen účasti na trestním řízení a je rovněž schopen pochopit účel uloženého trestu (srov. č. l. 239). Z citovaného znaleckého posudku dále vyplývá, že intelektové a paměťové funkce obviněného jsou v mezích normy (srov. zadní stranu č. l. 235, shodně č. l. 238), byť je jeho osobnost charakterizována sníženou sebekritičností a sklony k paranoi (srov. č. l. 238). Lze tedy konstatovat, že u obviněného nebyla po dobu trestního řízení dána potřeba obhájce pro jeho duševní nedostatečnost, jak má na mysli § 36 odst. 2 tr. ř.

Vzhledem k uvedenému lze uzavřít, že konalo-li se ve věci hlavní líčení ve dnech 6. 11. 2006, 9. 11. 2006, 8. 3. 2007 a 26. 4. 2007 bez přítomnosti obhájce obviněného, nešlo o případ, kdy by byla porušena příslušná ustanovení trestního řádu týkající se nutné obhajoby, neboť v tomto období nebyl ohledně obviněného dán žádný důvod nutné obhajoby. Bylo tedy zcela na něm, zda si pro toto období obhájce zajistil či nikoliv, a to případně i prostřednictvím České advokátní komory. Neučinil-li tak a bylo li vedeno trestní řízení bez přítomnosti obhájce, nelze v tom spatřovat porušení práva na obhajobu, jak je zakotveno v trestním řádu, resp. též v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a příslušných mezinárodních úmluvách.

S ohledem na shora uvedené je možno konstatovat, že v posuzovaném případě nejde o situaci, kdy by obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jeho námitky v tomto směru proto Nejvyšší soud posoudil jako zjevně neopodstatněné.

Namítl-li obviněný v této souvislosti, že u něj byl dán důvod nutné obhajoby proto, že má nízký příjem, pak je možno říci, že tato námitka obsahově nenaplňuje obviněným zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť jak již bylo řečeno skutečnost, že obviněný nemá dostatek prostředků pro zajištění si obhájce, není důvodem nutné obhajoby.

Nad rámec dovolacího řízení lze však konstatovat, že obviněnému byl přiznán nárok na bezplatnou obhajobu až dne 28. 5. 2007, a to usnesením Krajského soud v Plzni z téhož dne, sp. zn. 50 To 268/2007. Nalézací soud pak v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními obviněnému v rámci odročeného hlavního líčení dne 14. 6. 2007 stanovil lhůtu k tomu, aby si zvolil obhájce, a po jejím marném uplynutí mu obhájce ustanovil. Další jednání nalézacího i odvolacího soudu proběhly vždy za přítomnosti obhájce obviněného. Lze proto říci, že ani v tomto směru nebyla porušena příslušná ustanovení trestního řádu, resp. právo na obhajobu obviněného.

Pokud jde o další související námitku obviněného, že mu zrušení ustanovení obhájce nebylo doručeno, takže se při hlavním líčení podivoval, proč se obhájce k hlavnímu líčení nedostavil, je možno říci, že citované opatření předsedy senátu Okresního soudu Plzeň-město, kterým bylo zrušeno ustanovení JUDr. J. K. obhájcem obviněného v souvislosti s pominutím důvodů nutné obhajoby, bylo obviněnému doručeno dne 18. 8. 2006 (srov. doručenku na zadní straně na č. l. 265). Navíc měl obviněný možnost již dne 6. 11. 2006 zjistit nepřítomnost svého obhájce sám a sám si též zjistit důvod jeho nepřítomnosti. Vzhledem k tomu nelze přisvědčit ani této námitce obviněného.

Namítl-li dále obviněný, že za situace, kdy soud zjistil nepřítomnost obhájce obviněného, měl hlavní líčení odročit a zjistit, proč se obhájce nedostavil, resp. měl ustanovení obhájce zrušit a ustanovit obviněnému obhájce jiného, který by se více věnoval obhajobě, je možno odkázat na to, co již bylo řečeno výše. Pro úplnost lze zopakovat, že v období konání odročeného hlavního líčení dne 6. 11. 2006, 9. 11. 2006, 8. 3. 2007 a 26. 4. 2007 nebyl ohledně obviněného dán důvod nutné obhajoby. Nalézací soud proto v tomto období neměl povinnost obviněnému zajišťovat obhájce, zjišťovat důvody nepřítomnosti obhájce určeného Českou advokátní komorou při hlavním líčení, popř. obviněnému ustanovit obhájce jiného. Toto bylo v uvedeném období věcí obviněného, resp. České advokátní komory.

S ohledem na skutečnost, že obviněný J. N. jiné než popsané námitky ve svém dovolání neuvedl a vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného J. N. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. června 2008

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 18. June 2008