JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 397/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. srpna 2002 o dovolání podaném obviněným P. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 6 To 171/2002, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 96/01, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 37 T 96/01, byl obviněný P. J. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 16. 12. 2000 okolo 2.00 hod v P., ulici M. č. 7, v prostoru C., VIP IH P., jako zaměstnanec ostrahy využil situace, kdy se pracovnice recepce vzdálila na toaletu a ze zásuvky v této recepci odcizil 980,- USD a 20.600,- Kč na hotovosti, čímž způsobil VIP C,, P., škodu ve výši 57.359,80 Kč.

Podle § 247 odst. 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, který mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák., § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců.

Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obžalovanému uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil a podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obžalovanému uložena povinnost uhradit poškozenému VIP C. se sídlem P., škodu ve výši 57.359,80 Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. J. odvolání, které Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 6 To 171/2002, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Obviněný P. J. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě stanovené v § 265e odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání směřující jak proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 6 To 171/2002, tak proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne

8. 1. 2002, sp. zn. 37 T 96/01. Důvody dovolání opírá o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že námitky dovolatele jsou zcela totožné s argumentací použitou v jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Ostatně dovolatel tuto skutečnost výslovně zdůrazňuje s tím, že odvolací soud se s jeho odvolacími námitkami náležitě nevypořádal. Proto znovu namítá, že se orgány činné v přípravném řízení ani soud nevypořádaly s jeho obhajobou, v které od počátku uváděl, že se jednání, z kterého je obviňován, nedopustil a dále, že nebyla dostatečně zjištěna výše způsobené škody. Pokud jde o výrok o náhradě škody, tak poukazuje na nedostatečnou či nepřesnou identifikaci osoby poškozeného v rozsudku soudu prvního stupně, jakož i na to, zda nárok na náhradu škody byl uplatněn k tomu oprávněným subjektem.

Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a sám rozsudkem rozhodl, že se obviněný obžaloby zprošťuje, nebo dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného P. J. se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že je třeba předeslat, že ze zákonných obecných hledisek lze dovolání označit za přípustné, avšak důvod dovolatele, který uvádí ve svém dovolání /§ 265 odst. 1 písm. g) tr. ř./ nekoresponduje s obsahem odůvodnění dovolání, protože jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů. Argumenty uvedené v dovolání jsou opakováním argumentace obhajoby v odvolání. S těmito okolnostmi se druhoinstanční soud jednoznačně vypořádal. Dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenováno v ustanovení § 265b trestního řádu, a nadto uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění. Navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a současně vyjádřila souhlas, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném

hmotněprávním posouzení. Z odůvodnění dovolání ovšem vyplývá, že tento důvod dovolatel spatřuje výlučně v nesprávně zjištěném skutkovém stavu, neboť napadenému rozhodnutí vytýká, že byl nesprávně uznán vinným na základě důkazů a jejich zhodnocení, které takový závěr neumožňovaly. Těmito vadami mělo být podmíněno navazující právní posouzení skutku, které je podle přesvědčení dovolatele třeba považovat za nesprávné ve smyslu výše uvedeného dovolacího důvodu. Nesprávnost či neúplnost skutkových zjištění ovšem nezakládá důvod dovolání předpokládaný ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotněprávního názoru). Zákon v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jednoznačně vymezuje tento dovolací důvod jako důvod hmotněprávní. To znamená, že dovolací soud je povinen v zásadě vycházet ze soudy učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotněprávního posouzení. Nesprávnost hmotněprávního posouzení skutku tak, jak byl zjištěn soudy obou stupňů, nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, však obviněný ve skutečnosti nenapadá.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný P. J. podal dovolání z jiných důvodů, než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

Námitky uplatněné v dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují výlučně vůči vadám ve skutkových zjištěních, jež měly mít vliv na navazující hmotněprávní posouzení. Dovolatel poukazuje na nedostatečná skutková zjištění, resp. na vady v hodnocení důkazů a nedostatky ohledně zjišťování výše způsobené škody. Stejně tak nelze podřadit pod vadu spočívající v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ve smyslu výše označeného dovolacího důvodu námitky ohledně procesních předpokladů uplatnění nároku na náhradu škody ze strany poškozeného, popř. ohledně nedostatečné identifikace poškozeného v rozsudku soudu prvního stupně. Případné nedostatky v tomto směru nemají hmotněprávní povahu, neboť se nejedná o nesprávnou aplikaci příslušných ustanovení hmotného práva při rozhodování o náhradě škody způsobené protiprávním jednáním (trestným činem).

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v tomto ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením, že se dovolání obviněného

P. J. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. srpna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vydáno: 20. August 2002