JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 392/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. dubna 2008 dovolání podané obviněným A. Č. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 3 To 288/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 244/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného A. Č. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 2 T 244/2006, byl A. Č. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., za který byl podle § 247 odst. 2 tr. zák. a § 53 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výši 60 000 Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v délce trvání šesti měsíců.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Břeclavi se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že jako osoba samostatně výdělečně činná s předmětem podnikání výroba a prodej vína v době od 21. 9. 2005 do 28. 9. 2005 v lokalitě zv. P. R., k. ú. V., ve vinici na pozemku zapsaném na listu vlastnictví, dal svému zaměstnanci a brigádníkům pokyn ke sklizni úrody hroznů odrůdy Svatovavřinecké v řádcích označených čísly 38-50 s celkovým počtem hlav 2 497 ks, přestože věděl, že v uvedené době měla vinici v pronájmu společnost V. V., s. r. o., a on tudíž není ke sklizni hroznů oprávněn a uvedeným jednáním způsobil poškozené společnosti V. V., s. r. o. se sídlem ve V. škodu ve výši 41 985 Kč.

Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 3 To 288/2007, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 53 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. uložil obviněnému peněžitý trest ve výši 30 000 Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v délce trvání šesti týdnů. Citovaný rozsudek odvolacího soudu byl doručen mimo jiné obviněnému dne 18. 12. 2007, jeho obhájci dne 17. 12. 2007 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Břeclavi dne 13. 12. 2007.

Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný A. Č., prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. C. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Břeclavi dne 15. 2. 2008.

Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část citovaného rozsudku odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že soudy nesprávně vycházely ze závěru, že obviněný poslal své pracovníky sklidit úrodu na tratích najatých společností V. V., s. r. o. Tento závěr obviněný popřel, přičemž konstatoval, že v tomto směru nebyl proveden jediný důkaz, resp. nebyl vyslechnut žádný svědek, který by tento závěr potvrdil. Obviněný proto podle svého mínění nemohl jednat úmyslně, přičemž mohlo jít z jeho strany maximálně o nedbalost, a proto je vyloučeno spáchání trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák. S ohledem na skutečnost, že od údajného spáchání skutku uplynul v době rozhodování soudu již více než rok, nepřichází v úvahu ani postoupení věci orgánu příslušnému k projednání přestupku. Nalézací soud měl proto zastavit trestní stíhání obviněného, popř. jej zprostit obžaloby.

S ohledem na uvedené navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že námitce obviněného nelze přisvědčit. V předchozím řízení totiž bylo vedeno podrobné dokazování z něhož je zřejmé, že nemohl poslat svoje pracovníky na sběr hroznů v řádcích najatých společností V. V., s. r. o., omylem. Závěr soudů, že obviněný nechal posbírat úrodu záměrně, je proto podle mínění státního zástupce správný.

Vzhledem k uvedenému navrhl státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství závěrem svého vyjádření, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané odvolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Státní zástupce rovněž vyslovil souhlas ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným, než navrženým způsobem.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Pokud jde o první námitku obviněného, tedy že neposlal své pracovníky sklidit úrodu na tratích najatých společností V. V., s. r. o., je možno předně říci, že naprosto shodnou námitku uvedl obviněný v rámci řízení před nalézacím soudem, ale též v rámci odvolacího řízení, a nalézací, stejně jako odvolací soud se jí podrobně zabýval. Odvolací soud přitom dospěl k závěru, že obviněný nejenže si byl vědom toho, že řádky č. 38–50 najaté společností V. V., s. r. o., nemůže obhospodařovat, ale rovněž určil svým pracovníkům řádky, ve kterých měli sklízet úrodu vinné révy, a to včetně těchto najatých řádků. Tedy odvolací soud citovanou námitku obviněného jednoznačně odmítl (srov. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na str. 2–3).

Jestliže jde o samotné posouzení této námitky obviněného v rámci dovolacího řízení, musel se Nejvyšší soud předně zabývat otázkou, zda námitka obviněného obsahově naplňuje jím zvolený dovolací důvod, popř. jiný zákonný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř. Jak již bylo řečeno, tvrdí obviněný, že neposlal své zaměstnance na sběr hroznů, které se nacházely na části vinice najaté společností V. V., s. r. o. (řádky č. 38–50). Z tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu přitom vyplývá závěr opačný, že totiž obviněný „dal svému zaměstnanci a brigádníkům pokyn ke sklizni úrody hroznů odrůdy Svatovavřinecké v řádcích označených čísly 38–50 s celkovým počtem hlav 2 497 ks, přestože věděl, že v uvedené době měla vinici v pronájmu společnost V. V., s. r. o., a on tudíž není ke sklizni hroznů oprávněn“.

Vzhledem k této skutečnosti lze konstatovat, že obviněný ve svém dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky vyjadřuje pouze svoje neztotožnění s hodnocením důkazů a z něho vyplývajícími závěry soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Takové závěry jsou však závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný ve svém dovolání nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.

Namítl–li dále obviněný, že nemohl jednat úmyslně, neboť své pracovníky neposlal sklidit úrodu na tratích najatých společností V. V., s. r. o., pak je možno pro úplnost říci, že obviněný tuto námitku zakládá pouze na jiném skutkovém závěru, než k jakému dospěly soudy v předchozím řízení. Neuvádí však na druhou stranu žádnou právní výtku, která by obsahově naplňovala jím zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud se proto ani touto námitkou nemohl dále věcně zabývat.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný A. Č. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. dubna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 17. April 2008