JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 262/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. dubna 2008 dovolání podané obviněným P. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 18. 9. 2007, sp. zn. 55 To 327/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 3 T 129/2005, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného P. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 3 T 129/2005 byl P. B. uznán vinným osminásobným účastenstvím ve formě organizátorství k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 250b odst. 1, 3 tr. zák. /body 1)–8)/, za které byl podle § 238 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému P. B. uložen rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 2 T 142/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému P. B. a spoluobviněnému A. I. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody Č. s., a. s. se sídlem v P., O., a to:

1. P. B. a A. I. společně a nerozdílně s P. B. částku ve výši 80 000 Kč,

2. P. B. společně a nerozdílně s K. H. částku ve výši 109 000 Kč,

3. P. B. a A. I. společně a nerozdílně s K. S. částku ve výši 99 900 Kč,

4. P. B. a A. I. společně a nerozdílně s T. R. částku ve výši 119 900 Kč,

5. P. B. a A. I. společně a nerozdílně s D. R. částku ve výši 88 000 Kč,

6. P. B. společně a nerozdílně s M. G. částku ve výši 140 000 Kč,

7. P. B. společně a nerozdílně s L. D. částku ve výši 139 900 Kč,

8. P. B. společně a nerozdílně s D. H. částku ve výši 139 900 Kč.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Přerově se obviněný P. B. dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že:

1. obviněný P. B. společně s A. I. dne 3. 8. 2004 v P. na ul. L. po vzájemné dohodě přislíbili P. B. finanční odměnu za to, že prostřednictvím autobazaru A. L. P. uzavře smlouvu o spotřebitelském úvěru S. s Č. s., a. s. se sídlem v P., O., což P. B. učinil a téhož dne uzavřel smlouvu o úvěru k účtu, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč na zakoupení osobního motorového vozidla zn. Renault Safrane, přičemž při žádosti o uvedený úvěr předložil nepravdivé potvrzení zaměstnavatele, které mu obstarali obžalovaní B. a I., v němž bylo uvedeno, že je zaměstnán u společnosti S. P. H. s. r. o. s čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce ve výši 9 864 Kč, ačkoliv se tyto údaje nezakládaly na pravdě, a následně osobní motorové vozidlo, které mu bylo za poskytnutý úvěr prodáno, předal obžalovanému I., který s vozidlem naložil blíže nezjištěným způsobem, přičemž tímto jednáním byla Č. s., a. s. způsobena škoda nejméně ve výši 80 000 Kč,

2. obviněný P. B. sám dne 11. 8. 2004 v H. n. B., okr. P., v provozovně autobazaru A. – P. N. přislíbil K. H. finanční odměnu za to, že prostřednictvím autobazaru uzavře smlouvu o spotřebitelském úvěru S. s Č. s., a. s. se sídlem v P., O., což K. H. učinil a téhož dne uzavřel tuto smlouvu o úvěru k účtu, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 109 000 Kč na zakoupení osobního motorového vozidla zn. Ford Mondeo TD, přičemž při žádosti o uvedený úvěr předložil nepravdivé potvrzení zaměstnavatele, které mu obstaral obžalovaný B., v němž bylo uvedeno, že je zaměstnán u společnosti S. P. H. s. r. o. s čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce ve výši 9 862 Kč, ačkoliv se tyto údaje nezakládaly na pravdě, a následně s osobním motorovým vozidlem, které mu bylo za poskytnutý úvěr prodáno, obžalovaný B. naložil blíže nezjištěným způsobem, přičemž poskytnutý úvěr nebyl řádně splácen, a tímto jednáním byla Č. s., a. s. způsobena škoda nejméně ve výši 109 000 Kč,

3. obviněný P. B. společně s A. I. dne 11. 8. 2004 v H. n. B., okr. P., v provozovně autobazaru A. – P. N. přislíbili K. S. finanční odměnu za to, že prostřednictvím autobazaru uzavře smlouvu o spotřebitelském úvěru S. s Č. s., a. s. se sídlem v P., O., což K. S. učinila a téhož dne uzavřela tuto smlouvu o úvěru k účtu, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši 99 900 Kč na zakoupení osobního motorového vozidla zn. Renault Safrane 2.2, přičemž při žádosti o uvedený úvěr předložila nepravdivé potvrzení zaměstnavatele, které jí obstarali obžalovaní B. a I., v němž bylo uvedeno, že je zaměstnána u společnosti S. P. H. s. r. o. s čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce ve výši 12 483 Kč, ačkoliv se tyto údaje nezakládaly na pravdě, a následně osobním motorovým vozidlem, které jí bylo za poskytnutý úvěr prodáno, jmenovanou odvezli zpět domů a dále s vozidlem, které převzali, naložili obžalovaní B. a I. blíže nezjištěným způsobem, přičemž poskytnutý úvěr nebyl řádně splácen, a tímto jednáním byla Č. s., a. s. způsobena škoda nejméně ve výši 99 900 Kč,

4. obviněný P. B. společně s A. I. dne 2. 9. 2004 v H. n. B., okr. P., v provozovně autobazaru A. – P. N. po vzájemné dohodě přislíbili T. R. finanční odměnu za to, že prostřednictvím autobazaru uzavře smlouvu o spotřebitelském úvěru S. s Č. s., a. s. se sídlem v P., O., což T. R. učinil a téhož dne uzavřel smlouvu o úvěru k účtu, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 119 000 Kč na zakoupení osobního motorového vozidla zn. Opel Astra Caravan, přičemž při žádosti o uvedený úvěr předložil nepravdivé potvrzení zaměstnavatele, které mu obstaral obžalovaný B., v němž bylo uvedeno, že je zaměstnán u společnosti S. P. H. s. r. o. s čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce ve výši 11 438 Kč, ačkoliv se tyto údaje nezakládaly na pravdě, a následně s osobním motorovým vozidlem, které převzali, obžalovaní B. a I. naložili blíže nezjištěným způsobem, přičemž poskytnutý úvěr nebyl řádně splácen, a tímto jednáním byla Č. s., a. s. způsobena škoda nejméně ve výši 119 000 Kč,

5. obviněný P. B. společně s A. I. dne 21. 10. 2004 v H. n. B., okr. P., v provozovně autobazaru A. – P. N. po vzájemné dohodě přislíbili D. R. finanční odměnu za to, že prostřednictvím autobazaru uzavře smlouvu o spotřebitelském úvěru S. s Č. s., a. s. se sídlem v P., O., což D. R. učinil a téhož dne uzavřel smlouvu o úvěru k účtu, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 88 000 Kč na zakoupení osobního motorového vozidla zn. Opel Vectra 1,6 GL, přičemž při žádosti o uvedený úvěr předložil nepravdivé potvrzení zaměstnavatele, které mu obstarali obžalovaní B. a I., v němž bylo uvedeno, že je zaměstnán u společnosti B. s. r. o. s čistým měsíčním příjmem ve výši 13 121 Kč, ačkoliv se tyto údaje nezakládaly na pravdě, a následně s osobním motorovým vozidlem obžalovaní B. a I. naložili blíže nezjištěným způsobem, přičemž poskytnutý úvěr nebyl řádně splácen, a tímto jednáním byla Č. s., a. s. způsobena škoda nejméně ve výši 88 000 Kč,

6. obviněný P. B. sám dne 26. 10. 2004 v H. n. B., okr. P., v provozovně autobazaru A. – P. N. přislíbil M. G. finanční odměnu za to, že prostřednictvím autobazaru uzavře smlouvu o spotřebitelském úvěru S. s Č. s., a. s. se sídlem v P., O., což M. G. učinil a téhož dne uzavřel tuto smlouvu o úvěru k účtu, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 140 000 Kč na zakoupení osobního motorového vozidla nezjištěné značky, přičemž při žádosti o uvedený úvěr předložil nepravdivé potvrzení zaměstnavatele, které mu obstaral obžalovaný B., v němž bylo uvedeno, že je zaměstnán u společnosti S. P. H. s. r. o. s čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce ve výši 12 924 Kč, ačkoliv se tyto údaje nezakládaly na pravdě, a následně s osobním motorovým vozidlem, které mu bylo za poskytnutý úvěr prodáno, obžalovaný B. naložil blíže nezjištěným způsobem, přičemž poskytnutý úvěr nebyl řádně splácen, a tímto jednáním byla Č. s., a. s. způsobena škoda nejméně ve výši 140 000 Kč,

7. obviněný P. B. sám dne 24. 11. 2004 v H. n. B., okr. P., v provozovně autobazaru A. – P. N. přislíbil L. D. finanční odměnu za to, že prostřednictvím autobazaru uzavře smlouvu o spotřebitelském úvěru S. s Č. s., a. s. se sídlem v P., O., což L. D. učinil a téhož dne uzavřel tuto smlouvu o úvěru k účtu, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 139 900 Kč na zakoupení osobního motorového vozidla nezjištěné značky, přičemž při žádosti o uvedený úvěr předložil nepravdivé potvrzení zaměstnavatele, které mu obstaral obžalovaný B., v němž bylo uvedeno, že je zaměstnán u společnosti S. P. H. s. r. o. s čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce ve výši 13 129 Kč, ačkoliv se tyto údaje nezakládaly na pravdě, a následně s osobním motorovým vozidlem, které mu bylo za poskytnutý úvěr prodáno, obžalovaný B. naložil blíže nezjištěným způsobem, přičemž poskytnutý úvěr nebyl řádně splácen, a tímto jednáním byla Č. s., a. s. způsobena škoda nejméně ve výši 139 900 Kč,

8. obviněný P. B. sám dne 15. 12. 2004 v H. n. B., okr. P., v provozovně autobazaru A. – P. N. po vzájemné dohodě přislíbil D. H. finanční odměnu za to, že prostřednictvím autobazaru uzavře smlouvu o spotřebitelském úvěru S. s Č. s., a. s. se sídlem v P., O., což D. H. učinil a téhož dne uzavřel smlouvu o úvěru k účtu, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 139 900 Kč na zakoupení osobního motorového vozidla nezjištěné značky, přičemž při žádosti o uvedený úvěr předložil nepravdivé potvrzení zaměstnavatele, které mu obstaral obžalovaný B., v němž bylo uvedeno, že je zaměstnán u společnosti B. s. r. o. s čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce ve výši 14 103 Kč, ačkoliv se tyto údaje nezakládaly na pravdě, přičemž poskytnutý úvěr nebyl řádně splácen, a tímto jednáním byla Č. s., a. s. způsobena škoda nejméně ve výši 139 900 Kč.

Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud odvolací, usnesením ze dne 18. 9. 2007, sp. zn. 55 To 327/2007 tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. Toto usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému P. B. dne 9. 11. 2007, jeho obhájci dne 8. 11. 2007 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Přerově dne 6. 11. 2007.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. P. L. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Přerově dne 14. 12. 2007.

Obviněný svým dovoláním napadl jak zamítací výrok usnesení odvolacího soudu, tak i výrokovou část rozsudku nalézacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že obě rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že soudy nesprávně posoudily jeho jednání jako účastenství ve formě organizátorství k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 tr. zák. a § 250b odst. 1, 3 tr. zák. Tuto námitku obviněný konkretizoval když uvedl, že výpovědi svědků, z nichž soudy dovodily, že zosnoval a řídil jiného, resp. vytipoval lidi, přislíbil jim finanční odměnu, vysvětlil jim postup získání peněz, dodal potřebné doklady a měl jim přislíbit, že bude splácet jejich úvěr, jsou ryze účelové a neodpovídají skutečnosti. Tito lidé sami kontaktovali obviněného, popř. spoluobviněného I., přičemž posledně jmenovaný byl ten, který s těmito lidmi jednal v bazaru, popř. sám s auty z bazaru odjížděl, a tedy především celou věc organizoval. Obviněný k tomu dodal, že mu soudy přiznaly větší podíl na organizování trestné činnosti, než ve skutečnosti měl. K tomu dodal, že nevlastní řidičské oprávnění a neumí řídit auto.

Obviněný ve svém dovolání dále uvedl, že soudy pochybily, když se nepokusily zajistit výpověď A. I., i když jim pobyt jmenovaného byl znám. Rovněž proto padla celá odpovědnost na jeho hlavu. Dále uvedl, že vše domlouval I. a též užíval veškeré automobily, které byly pořízeny, přičemž obviněný pouze zajišťoval potvrzení o příjmu jednotlivých osob. Vzhledem k těmto skutečnostem uvedl obviněný závěrem svého dovolání, že i jemu uložený trest je nepřiměřeně přísný, zejména pokud jde o zařazení do příslušného typu věznice.

S ohledem na shora uvedené navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil jak rozhodnutí odvolacího soudu, tak i rozhodnutí soudu nalézacího, a aby věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedla, že obviněný svoji námitku týkající se vadnosti posouzení jeho jednání podle § 10 odst. 1 tr. zák. a § 250b odst. 1 tr. zák. vyvozuje z odlišného skutkového stavu, než který vyplynul z procesního postupu u soudu prvního stupně. Dále shrnula obsah tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu a konstatovala, že podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné v dovolání namítat nesprávné právní posouzení skutku, nikoliv však nesprávnost skutkových zjištění samotných, popř. vady v hodnocení důkazů.

S ohledem na skutečnost, že argumentaci obviněného založenou na jiných skutkových závěrech nelze považovat za věcně odpovídající použitému dovolacímu důvodu, ani jinému ze zbývajících zákonných dovolacích důvodů, navrhla státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství závěrem svého vyjádření, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného P. B. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je uveden v § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyjádřila státní zástupkyně souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice v úvodu svého dovolání uvádí, že soudy nesprávně posoudily jeho jednání jako účastenství ve formě organizátorství k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 tr. zák. a § 250b odst. 1, 3 tr. zák., avšak tuto obecnou námitku konkretizuje konstatováním, že výpovědi svědků, z nichž soudy dovodily, že zosnoval a řídil jiného, resp. vytipoval lidi, přislíbil jim finanční odměnu, vysvětlil jim postup získání peněz, dodal potřebné doklady a měl jim přislíbit, že bude splácet jejich úvěr, jsou ryze účelové a neodpovídají skutečnosti. Obviněný rovněž uvedl, že hlavní podíl na organizování trestné činnosti měl spoluobviněný I., který jednal s jednotlivými lidmi v bazaru, popř. sám s auty z bazaru odjížděl a užíval je, přičemž obviněný pouze zajišťoval potvrzení o příjmu jednotlivých osob. Podle mínění obviněného proto spoluobviněný I. celou věc zorganizoval.

Vzhledem k této argumentaci obviněného lze konstatovat, že ten ve svém dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky vyjadřuje pouze svoje neztotožnění s provedeným dokazováním a z něho vyplývajícími závěry soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotněprávní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.

Pokud jde o údajné procesní pochybení soudů, které mělo spočívat v tom, že se soudy nepokusily zajistit výpověď spoluobviněného A. I., i když jim pobyt jmenovaného byl znám, pak je možno říci, že i v této části dovolání obviněný fakticky brojí proti v řízení provedenému dokazování, a jde tedy o námitku stojící mimo kterýkoliv zákonný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud se jí proto nemohl dále věcně zabývat. V této souvislosti lze pro úplnost dodat, že obviněný ve svém dovolání neuvádí žádnou námitku, která by se týkala hmotněprávního posouzení, jak má na mysli § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Pokud jde konečně o námitku obviněného, že jemu uložený trest je nepřiměřeně přísný, pak je možno říci, že dovolací námitky směřující proti výroku o trestu lze v rámci dovolacího řízení uvádět především prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pochybení soudů, spočívající v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, však v dovolání prostřednictvím citovaného dovolacího důvodu namítat nelze, a nelze tak činit ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Pokud obviněný posledně uvedenou námitku formálně podřazuje pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak i v tomto případě jde o situaci, kdy jeho dovolací námitka fakticky nenaplňuje žádný zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud se proto ani touto námitkou nemohl dále věcně zabývat.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný P. B. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. dubna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 17. April 2008