JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 25/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2002 dovolání obviněného V. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2001, sp. zn. 44 To 182/01, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 3 T 67/98, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání obviněného V. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 8. 1. 2001, č. j. 3 T 67/98, byl obviněný V. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona, kterého se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tím, že dne 14. 3. 1998 kolem 13.30 hod. v P., v parku S. poté, co nastříkal do očí poškozené V. Ch. slzný plyn, snažil se jí z ruky vytrhnout kabelku, což se mu nepodařilo a proto jí vytrhl u kabelky zip, odcizil z ní peněženku a finanční hotovost cca 700,- Kč a osobní doklady. Za to byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl ohledně tohoto obviněného ve výroku o trestu zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 1 T 26/98, jakož i všechny na něj obsahově navazující výroky, jež pozbyly v důsledku zrušení podkladu.

O odvolání obviněného proti výše citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 rozhodl Městský soud v Praze tak, že usnesením ze dne 9. 3. 2001, sp. zn. 44 To 182/01, jej podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

S odkazem na dodržení lhůty stanovené pro dovolání uvedené v § 265e odst. 1, 2 tr. řádu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 20. 3. 2002 u Nejvyššího soudu proti výše označenému usnesení odvolacího soudu dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. řádu a přitom shledal, že dovolání přípustné není.

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

Dovolání, jako nový mimořádný opravný prostředek, bylo zavedeno novelou trestního řádu zákonem č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestně procesní normy se přitom řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo ovšem možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§ 277 a násl. tr. řádu).

Jestliže dovolání bylo zavedeno teprve s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze uplatnit jen tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Tento zákon přitom ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních neobsahuje žádnou výjimku, jež by upravovala možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před jeho účinností.

Jestliže v posuzované věci nabylo rozhodnutí odvolacího soudu právní moci již dnem 9. března 2001 [srov. § 139 odst. 1 písm. a) tr. řádu], pak již tato skutečnost sama o sobě založila procesní stav, kdy proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu (tj. proti rozhodnutí, které nabylo právní moci před 1. 1. 2002) nebylo dovolání přípustné, a to bez ohledu na dobu doručení tohoto rozhodnutí. Pokud zákon s účinností od 1. 1. 2002 stanoví jako jednu ze základních podmínek pro podání dovolání, že jím lze napadnout toliko pravomocné rozhodnutí, pak pochopitelně se toto ustanovení vztahuje jen na rozhodnutí, u nichž právní moc nastala až po dni účinnosti zákona, který tento mimořádný opravný prostředek připouští.

Skutečnost, že k doručení pravomocného rozhodnutí došlo případně až po 1. 1. 2002, není s ohledem na výše uvedený závěr o přípustnosti dovolání právně relevantní. Znovu lze poukázat na to, že přechodná a závěrečná ustanovení zákona č. 265/2001 Sb. neupravují kontinuitu dřívějšího a pozdějšího procesního práva v tom smyslu, že dovolání je přípustné též v případech, kdy bylo dovoláním napadeno rozhodnutí, jež nabylo právní moci před 1. 1. 2002, jestliže by takové dovolání bylo jinak podáno ve lhůtě předpokládané ustanovením § 265e odst. 1, 2 tr. řádu. Nelze přehlédnout ani hledisko garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch.

Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného V. K. jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl a učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 16. dubna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vydáno: 16. April 2002