JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 223/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2008 dovolání podané obviněným P. C. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 5 To 296/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 T 86/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného P. C. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 2. 2007, sp. zn. 27 T 86/2006, byl P. C. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. /ad 1)/, trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, písm. d), e) tr. zák. /ad 2)/ a dvěma trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. /ad 3), ad 4)/, za které byl podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Ústí nad Labem se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že

1) dne 2. 8. 2006 kolem 21:00 hod. v Ú. n. L. v ul. J. přiběhl zezadu k poškozenému J. N., který seděl na svém jízdním kole, jel pomalu a chtěl se napít z lahve, strčil do něj oběma rukama až přepadl z kola na odpadkový koš a uhodil se do hlavy, poté mu vzal horské jízdní kolo nezjištěné značky a z místa na něm ujel a poškozenému způsobil hematom a povrchní odřeninu na čele vlevo a povrchní škrábanec na levé polovině krku a poškozené Š. B. způsobil škodu ve výši 500 Kč,

2) dne 1. 7. 2006 kolem 02:00 hod. v Ú. n. L., ul. M. na schodech pod zastávkou MHD ve směru na centrum města, požadoval po poškozeném M. L., zapůjčení peněžní částky ve výši 200 Kč a když byl odmítnut, sundal poškozenému z těla bundu, mikinu a kšiltovku, vše v hodnotě 1 920 Kč, z kapsy mu vytáhl i mobilní telefon zn. Siemens bez nabíječky a SIM karty v hodnotě 250 Kč a poté, co na místo přijela hlídka Policie ČR, z místa utekl a věci cestou odhodil,

ačkoli rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 4. 2005, sp. zn. 6 T 92/2005, který nabyl právní moci dne 22. 4. 2005, byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce trvání čtyř měsíců se zařazením do věznice s dozorem, který vykonal dne 20. 8. 2005,

3) dne 17. 5. 2006 v době kolem 18:30 hod. v Ú. n. L., ul. V. u obchodního centra L., v úmyslu odcizit, si pod falešnou záminkou, že si potřebuje zavolat, půjčil od poškozeného T. K. mobilní telefon zn. Sony Ericsson bez nabíječky a SIM karty, vložil do něho svou SIM kartu, s telefonem z místa utekl, telefon prodal a peníze použil pro svou potřebu, čímž poškozené K. K. způsobil škodu ve výši 2 200 Kč,

ačkoli rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 4. 2005, sp. zn. 6 T 92/2005, který nabyl právní moci dne 22. 4. 2005, byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců se zařazením do věznice s dozorem, který vykonal dne 20. 8. 2005,

4) dne 10. 8. 2006 kolem 11:40 hod. v Ú. n. L., S. T., ul. V. v obchodním centru L. v nestřeženém okamžiku odcizil dva kusy mraženého krému zn. Snow Ice v celkové hodnotě 26 Kč, které ukryl do rukávu bundy, prošel pokladnou bez zaplacení, kde byl zadržen pracovníky prodejny a odcizené zboží bylo vráceno do prodeje L. Č., v. o. s., P., N. ul.,

ačkoli rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 4. 2005, sp. zn. 6 T 92/2005, který nabyl právní moci dne 22. 4. 2005, byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců se zařazením do věznice s dozorem, který vykonal dne 20. 8. 2005.

Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud odvolací, usnesením ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 5 To 296/2007 tak, že podle § 256 tr. ř. obviněným podané odvolání zamítl. Toto usnesení bylo doručeno mimo jiné obviněnému dne 30. 11. 2007, jeho obhájci dne 24. 9. 2007 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem dne 16. 7. 2007.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. B. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 23. 11. 2007.

Obviněný svým dovoláním napadl výrok usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Naplnění uvedeného dovolacího důvodu odůvodnil obviněný tím, že závěry soudů nejsou podloženy spolehlivými důkazy, že se trestného činu vůbec dopustil. Dále uvedl, že soudy vycházely pouze z výpovědí poškozených, které jsou však nevěrohodné, a že nebyly provedeny veškeré důkazy, jejichž provedení navrhoval. Zpochybnil, že by někomu vyhrožoval, a dále zpochybnil i výpověď svědkyně A. Obviněný rovněž konstatoval, že kolo poškozeného N. mu bylo zapůjčeno.

Závěrem svého dovolání obviněný uvedl, že se v minulosti dopouštěl trestných činů krádeže, protože často neměl peníze a nepracoval, avšak nikdy se nedopustil loupeže. Tak tomu bylo podle jeho mínění i nyní.

Vzhledem k uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu stejně jako rozsudek soudu nalézacího.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání předně uvedl, že veškeré námitky obviněného uvedené v jeho dovolání obviněný uvedl již v rámci odvolacího řízení a se závěry odvolacího soudu je třeba, pokud se týká těchto námitek, plně souhlasit. Státní zástupce ve svém vyjádření dále uvedl, že kromě skutečnosti, že námitky obviněného nejsou věcně důvodné, neodpovídají navíc ani deklarovanému dovolacímu důvodu.

Vzhledem k uvedenému navrhl státní zástupce závěrem svého vyjádření, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání odmítl obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu ve všech částech dovolání obviněného. Ten totiž zpochybňuje závěr, že by se trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, vůbec dopustil, a svoje další námitky směřuje pouze proti rozsahu dokazování, hodnocení provedených důkazů a proti z tohoto hodnocení vyplývajícím závěrům soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení výlučně od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný P. C. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. března 2008

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 27. March 2008