JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 212/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. června 2002 dovolání podané obviněným R. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, sp. zn. 55 To 244/2001, ze dne 7. 11. 2001, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu Česká Lípa pod sp. zn. 5 T 431/2000, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu Česká Lípa ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. 5 T 431/2000, byl obviněný R. Ch. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozenému P. K. škodu ve výši 1.200,- Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený P. K. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Okresní pojišťovna Česká Lípa s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání podaném obviněným proti výše citovanému rozsudku rozhodoval Krajský soud v Ústí na Labem – pobočka v Liberci. Usnesením z 7. 11. 2001, sp. zn. 55 To 244/2001, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Toto rozhodnutí krajského soudu nabylo právní moci dne 7. 11. 2001.

Obviněný prostřednictvím svého obhájce doručil dne 14. 1. 2002 Okresnímu soudu Česká Lípa dovolání směřující proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 7. 11. 2001, sp. zn. 55 To 244/2001. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy nesprávné právní posouzení skutku a důvod uvedený pod bodem § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., tedy, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského sodu v Ústí nad Labem, sp. zn. 55 To 244/2001, ze dne 7. 11. 2001 zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

K věci se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle § 265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že v posuzované věci dovolání přípustné není.

Dovolání, jako nový mimořádný opravný prostředek, bylo zavedeno novelou trestního řádu zákonem č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestně procesní normy se přitom řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo ovšem možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§ 277 a násl. tr. ř.).

Jestliže dovolání bylo zavedeno teprve s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze uplatnit jen tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Tento zákon přitom ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních neobsahuje žádnou výjimku, jež by upravovala možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před jeho účinností.

Jestliže v posuzované věci nabylo rozhodnutí odvolacího soudu právní moci již dnem 7. listopadu 2001 [srov. § 139 odst. 1 písm. a) tr. ř.], pak již tato skutečnost sama o sobě založila procesní stav, kdy proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu (tj. proti rozhodnutí, které nabylo právní moci před 1. 1. 2002), nebylo dovolání přípustné, a to bez ohledu na dobu doručení tohoto rozhodnutí. Pokud zákon s účinností od 1. 1. 2002 stanoví jako jednu ze základních podmínek pro podání dovolání, že jím lze napadnout toliko pravomocné rozhodnutí, pak pochopitelně se toto ustanovení vztahuje jen na rozhodnutí, u nichž právní moc nastala až po dni účinnosti zákona, který tento mimořádný opravný prostředek připouští.

Znovu lze poukázat na to, že přechodná a závěrečná ustanovení zákona č. 265/2001 Sb. neupravují kontinuitu dřívějšího a pozdějšího procesního práva v tom smyslu, že dovolání je přípustné též v případech, kdy bylo dovoláním napadeno rozhodnutí, jež nabylo právní moci před 1. 1. 2002, jestliže by takové dovolání bylo jinak podáno ve lhůtě předpokládané ustanovením § 265e odst. 1, 2 tr. ř. Nelze přehlédnout ani hledisko garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch.

Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného R. Ch. jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl a učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 14. června 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vydáno: 14. June 2002