JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 211/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2008 dovolání podané obviněným J. Č., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 61 To 398/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 112/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného J. Č. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 4. 2007, sp. zn. 3 T 112/2006, byl J. Č. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., za který byl podle § 247 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 10 obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 10. 6. 2006 v době kolem 22:00 hod. v P., vnikl spolu s dalším nezjištěným pachatelem nezabezpečeným oknem do bývalé požární zbrojnice HZS ČD, kde si společně k odnesení připravili deset metrů elektrokabelu v hodnotě 1 000 Kč a sedm kusů vodících lišt k žaluziím v hodnotě 1 000 Kč patřící poškozené společnosti P. s. r. o., přitom byli zadrženi pracovníkem ostrahy areálu.

Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podal obviněný a v jeho neprospěch i státní zástupce odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 61 To 398/2007 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek toliko ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 247 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v délce trvání osmi měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. V ostatních částech ponechal odvolací soud výrok napadeného rozsudku nedotčen. Tento rozsudek odvolacího soudu byl doručen obviněnému a jeho obhájci shodně dne 7. 11. 2007 a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 10 dne 5. 11. 2007.

Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce JUDr. A. K. dovolání, které bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 28. 11. 2007.

Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část rozsudku odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání osmi měsíců, přičemž však podle jeho názoru tento trest není přiměřený. Obviněný dodal, že odvolací soud při úvaze o výši trestu nevzal v potaz všechny polehčující okolnosti, zejména skutečnost, že obviněný do objektu nevnikl násilím, a že se ke spáchání trestného činu plně doznal a nedošlo ke škodlivému následku.

S ohledem na uvedené závěry navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k tr. ř. zrušil výrok o trestu obsažený v rozsudku odvolacího soudu a poté buď podle § 265l tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl, a nebo aby ve věci sám rozhodl.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vznášet námitky proti přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti uloženého trestu v důsledku nesprávného vyhodnocení hledisek uvedených v ustanovení § 31 až § 34 tr. zák., popř. nelze namítat ani rozpor uloženého trestu s účelem trestu. Tyto námitky navíc nelze uplatnit ani v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je jinak k nápravě vad týkajících se druhu a výměry trestu určen.

Vzhledem k tomu, že námitky dovolatele směřují výlučně proti přílišné přísnosti odvolacím soudem uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, uvedl státní zástupce ve svém vyjádření, že neodpovídají obviněným deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nad rámec dovolacích námitek obviněného státní zástupce uvedl, že lze mít pochybnosti o tom, zda skutek vymezený v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu vykazuje znaky dokonaného trestného činu nebo toliko jeho pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. Uvedl, že však v tomto směru dovolání žádné námitky neobsahuje.

S ohledem na shora uvedené navrhl státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Jak již bylo podrobně řečeno výše, brojí obviněný ve svém dovolání výlučně proti výměře trestu, který mu uložil odvolací soud. Námitky směřující proti výroku o trestu lze v rámci dovolacího řízení uvádět především prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pochybení soudů, spočívající v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, však v dovolání prostřednictvím citovaného dovolacího důvodu namítat nelze, a nelze tak činit ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněný tedy sice ve svém dovolání uvádí námitky, které formálně podřazuje pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak tyto námitky fakticky nenaplňují žádný zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud se jimi proto nemohl dále věcně zabývat.

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za potřebné konstatovat, že s ohledem na skutečnost, že je dovolací řízení ovládáno principem vázanosti návrhem (§ 265i odst. 3 tr. ř., § 265f odst. 1 tr. ř.), je rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu vymezen konkrétními námitkami dovolatele (obviněného či nejvyššího státního zástupce). Tomu ostatně odpovídá i povinnost obviněného podat dovolání vždy prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), neboť lze předpokládat, že takto podané dovolání bude dostatečně kvalifikované, resp. že bude obsahovat všechny zákonem požadované náležitosti.

Proto poukázal–li státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v rámci svého vyjádření k dovolání obviněného na možné pochybení soudů týkající se právní kvalifikace skutku (otázka, zda jde v daném případě o dokonaný trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. či o pokus podle § 8 odst. 1 tr. zák.), aniž by zároveň takové pochybení namítl ve svém dovolání rovněž obviněný, popř. z tohoto důvodu podala dovolání nejvyšší státní zástupkyně, nemůže se Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení touto námitkou zabývat, byť by mohla být důvodná.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. Č. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. března 2008

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 27. March 2008