JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 158/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. července 2002 o dovolání podaném obviněným R. K., roz. O., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 3 To 160/2001 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 34 T 19/96, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2001, sp. zn. 34 T 19/96,

byl obviněný R. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák., § 8 odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný, ve znění zákona č. 253/1997 Sb. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že ve dnech 11. 1. 1996, 27. 1. 1996, 19. 3. 1996, 19. 4. 1996 a dne 23. 4. 1996 celkem v pěti případech (podrobně popsaných v rozsudku pod body 1. – 5. výroku o vině) násilně vniknul na různých místech v okrese N. J. a F. – M. do různých objektů, kde odcizil věci v celkové hodnotě nejméně 1.013.716,20 Kč

Podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. je pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podal obviněný R. K. odvolání.

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 3 To 160/2001, napadený rozsudek soudu I. stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného zrušil v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněný R. K. je vinen útoky v bodech 1 – 5, přičemž ze skutkové věty v bodě 5 byly vypuštěny dvě věci, a to elektrická bruska zn. Bosch a elektrická přímočará pila zn. Bosch, takže celková výše škody činí nejméně 1.003.204,20 Kč, v čemž byl spatřován trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák., dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák. a v bodě 1 též trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a byl mu za to uložen podle § 247 odst. 3 tr. zák za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let se zařazením podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák pro účely jeho výkonu do věznice s ostrahou.

Obviněný R. K. podal prostřednictvím obhájce v dané věci ve lhůtě stanovené v § 265e odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání směřující jak proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2002 sp. zn. 3 To 160/2001, tak proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2001, sp. zn. 34 T 19/96. Důvody dovolání spatřuje obviněný v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Dovolatel své dovolání směřuje do výroku o vině v bodě 5 rozsudku, ke kterému, podle jeho názoru dospěly soudy obou stupňů na základě nesprávného právního posouzení skutku, a dále napadá celý výrok o trestu, kde soudy nerespektovaly ust. § 31 odst. 1 tr. zák. a ust. § 60 odst. 3 tr. zák.

Dle námitek dovolatele výrok o vině v bodě 5 rozsudku v důsledku chybného právního hodnocení zjištěného skutkového stavu obsahuje ve skutkové větě také předměty, které neodcizil, což následně zvyšuje celkovou způsobenou škodu jako důležitý znak materiální stránky trestného činu. Poukazuje na to, že již prvostupňovému soudu v odvolání proti jeho rozhodnutí vytýkal, že mezi odcizené věci zařadil elektrickou brusku zn. BOSCH a řetězovou pilu zn. STIHL přesto, že již od samého počátku trestního řízení tvrdil, že tyto věci a řadu dalších věcí vytýkaných obžalobou neodcizil. Je přesvědčen, že z provedeného dokazování nelze v žádném případě dovodit, že by elektrickou řetězovou pilu zn. STIHL odcizil.

Vrchnímu soudu vytýká, že při hodnocení provedených důkazů hodnotil tyto důkazy nesprávně, přehlédl dvě důležité okolnosti a to, že obžaloba mu vytýká odcizení dvou elektrických pil, které jsou blíže specifikovány ve znaleckém posudku, kdy on po celou dobu trestního řízení doznává odcizení pouze jedné elektrické pily a dále, že přehlédl výpověď dovolatele u hlavního líčení dne 14. 2. 2001, kde odcizenou pilu blíže popisuje. Poukazuje na nesrovnalosti ve výrocích rozsudků obou stupňů a namítá, že dle jeho názoru došlo ke ztotožnění elektrické brusky zn. BOSCH a elektrické pily zn. BOSCH, které však ani dohromady nedosahují hodnoty pily řetězové.

Uvědomuje si skutečnost, že jakékoliv hodnocení počtu a ceny odcizených věcí nebude mít vliv na samotnou právní kvalifikaci skutku, která zůstane nedotčena. Přesné skutkové a právní hodnocení považuje však za důležité z pohledu jeho přiznání jako významné polehčující okolnosti, která může mít vliv na výši uloženého trestu. Domnívá se, že tyto shora popsané chyby mohly mít negativní vliv na rozhodnutí vrchního soudu ve výroku o trestu.Výroku o trestu vytýká, že při jeho koncipování soudy obou stupňů, zejména však soud odvolací, dostatečně nepřihlédly ke všem kriteriím obsaženým v ust. § 31 odst. 1 tr. zák., tedy dopustily se chybného hmotně právního posouzení jím tvrzených a v řízení prokázaných skutečností. Znovu připomíná, že soudy v rozporu s tímto ustanovením nezohlednily všechny námitky, které obsahoval jeho závěrečný návrh v závěru hlavního líčení a odvolání týkající se jeho osoby. Podotýká, že soudy chybně přihlížely k jeho předchozímu podmínečnému odsouzení, kde se osvědčil. Dle jeho názoru nebýt vytčených vad, nic by nebránilo uložení výchovného trestu odnětí svobody podmíněně odloženého na zkušební dobu.

V petitu svého dovolání proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek vrchního soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek krajského soudu v napadených výrocích, a přikázal věc krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného R. K. se dne 6. 5. 2002 vyjádřil nejvyšší státní zástupce a uvedl, že důvody dovolání jsou identické s důvody, které byly obviněným R. K. uplatněny v rámci podaného odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně s nimiž se odvolací soud vypořádal tak, že do odcizených věcí bylo třeba zahrnout právě elektrickou řetězovou pilu zn. STIHL v ceně 13.090,- Kč, neboť její odcizení doznal obviněný ve výpovědi ze dne 25. 4. 1996. Dle odvolacího soudu měl v této výpovědi obviněný bezpochyby na mysli tuto pilu zn. STIHL. Jeho požadavek na vypuštění právě této pily z věcí hodnotil soud jako účelový s ohledem na snahu snížení celkové škody pod hranici škody velkého rozsahu (dle tr. zák účinného do 31. 12. 2001). Poté uložil obviněnému trest ve stejné výměře jako soud prvoinstanční. Napadenému rozhodnutí není možno vytýkat konkrétní pochybení právního posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, avšak pouze nesprávné hodnocení všech provedených důkazů na nezměněném skutkovém základě, a proto nelze dovodit žádný z dovolacích důvodů. Podle názoru nejvyššího státního zástupce v daném případě mělo být s ohledem na pochybnosti o věrohodnosti tvrzení poškozeného M. V. o totožnosti odcizených věcí postupováno ve smyslu zásady trestního řízení „in dubio pro reo“ a obviněný měl být uznán vinným odcizením elektrické pily, jejíž odnětí z dispozice poškozeného doznal, tedy odcizením elektrické přímočaré pily zn. Bosch, neboť žádný jiný důkaz stran bližší identifikace odcizení inkriminovaného předmětu opatřen nebyl.

Ani v této v souvislosti však nelze přisvědčit argumentu obviněného, uvedeného v podaném dovolání, že citované pochybení se odrazilo v rozhodování soudu při stanovení druhu a výměry trestu, neboť trest zcela odpovídal všem zákonným hlediskům rozhodným pro ukládání trestů uvedeným v ustanovení § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák., neboť jak je shora uvedeno, byl trest ukládán v trestní sazbě pro odsouzeného příznivější, odpovídající odcizení elektrické pily nižší hodnoty, jakož i z hlediska novelizace trestního zákona – dle § 247 odst. 3 trestního zákona, neboť v daném případě nedošlo při právním posouzení jeho jednání k aplikaci ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák.

V závěru svého vyjádření nejvyšší státní zástupce dovodil, že za této situace není dán žádný z taxativně stanovených důvodů dovolání, jak jsou vyjmenovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., ani ten, o který obviněný R. K. výslovně své dovolání opírá, a tak navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265j tr. ř. zamítl a současně navrhl, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozsudek, jimž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z odůvodnění dovolání vyplývá, že tento důvod dovolatel spatřuje výlučně v nesprávném zjištění skutkového stavu, a to co do počtu odcizených věcí a do rozsahu způsobené výše škody, přičemž tato nesprávnost se pak měla promítnout do uloženého trestu.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru). Zákon v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jednoznačně vymezuje tento dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen v zásadě vycházet ze skutkového zjištění nižších soudů a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

S přihlédnutím k výše rozvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný R. K. podal dovolání z jiných důvodů, než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

Námitky uplatněné v dovolání z důvodu údajně uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují výlučně vůči vadám ve skutkových zjištěních a v nesprávné aplikaci ustanovení tr. zákona při ukládání trestu na základě tohoto nesprávného skutkového zjištění. Dovolatel poukazuje jen na nesprávná skutková zjištění, co do počtu odcizených věcí a následně zjištěné výše způsobené škody, resp. na vady v hodnocení důkazů.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1, písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst.1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením, že se dovolání obviněného Radima Kubala odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vydáno: 03. July 2002