JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 1386/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2006 o dovolání obviněného R. Z., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. června 2006, sp. zn. 5 To 90/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 4 T 68/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného R. Z. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 4 T 68/2005, byl obviněný R. Z. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., a byl mu za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 (dvou) let.

Odvolání obviněného R. Z. bylo napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozsudku soudu prvního stupně, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Podle dovolatele je tento dovolací důvod dán tím, že bez splnění zákonných podmínek uvedených v ustanovení § 183a tr. ř. byly v jeho nepřítomnosti prováděny výslechy svědků a tyto výpovědi pak byly v hlavním líčení podle § 211 tr. ř. k důkazu přečteny a použity k rozhodnutí soudu. Své dovolací námitky dále konkretizoval tak, že ve dnech 18. 5. 2005, 14. 6. 2005 a 22. 8. 2005 proběhla u Okresního soudu v Karviné hlavní líčení, kterých se nejenže nezúčastnil, ale navíc mu v době jejich konání nebyla doručena jak obžaloba, tak ani předvolání k hlavnímu líčení. Zdůraznil, že obžaloba mu byla doručena až dne 2. 9. 2005, a to do věznice, neboť již od 16. 8. 2005 se v jiné věci nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Dovolatel připustil, že v hlavním líčení konaném dne 12. 9. 2005, jehož se osobně účastnil, souhlasil sice se čtením protokolů o výslechu svědků H. P., J. K. a M. B., avšak to nic nemění na pochybení nalézacího soudu, který dne 18. 5. 2005 tyto osoby jako svědky vyslechl mimo hlavní líčení, ačkoliv mu nebyla doručena ani obžaloba, ani předvolání k hlavnímu líčení. Proto k uskutečnění těchto výslechů nebyly dány zákonné podmínky uvedené v ustanovení § 183a odst. 1, věta první, tr. ř. Dne 22. 8. 2005 pak v obdobné situaci byl proveden mimo hlavní líčení výslech „klíčového svědka“ poškozeného W. R., přičemž s přečtením protokolu o výslechu tohoto svědka v hlavním líčení nesouhlasil. Protože svědek dne 9. 11. 2005 zemřel, byl protokol o jeho výslechu v hlavním líčení dne 30. 11. 2005 nesprávně přečten podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť výslech svědka nebyl proveden v souladu se zákonem. Podle názoru dovolatele soudy porušily jeho procesní práva, když jejich postup je v rozporu se zásadou kontradiktornosti trestního procesu a s právem obviněného na spravedlivý proces. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí obou soudů zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Z obsahu písemného vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že dovolání obviněného pokládá za zjevně neopodstatněné. V úvodu stručně zrekapitulovala jeho obsah, přičemž poukázala na závěry odvolacího soudu, který se stejnou argumentací obviněného na podkladě jeho odvolání již zabýval a náležitě se s ní vypořádal. V závěru státní zástupkyně též uvedla, že skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného a navrhla podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, předně shledal, že dovolání obviněného bylo v souladu se zákonem podáno vůči usnesení Krajského soudu v Ostravě jako soudu, který ve věci rozhodl jako soud druhého stupně (§ 265a odst. 1 tr. ř.). Jestliže však naplnění výše citovaného dovolacího důvodu dovolatel spatřoval v tom, že k vytýkaným vadám došlo v řízení tomuto rozhodnutí (tj. napadenému usnesení soudu druhého stupně, kterým bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně) předcházejícím, pak za této situace se podané dovolání zjevně opírá o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě /tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím dán některý důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř./, jehož prostřednictvím jsou pak vytýkány vady opodstatňující důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Na tento formální nedostatek podaného dovolání se jen na tomto místě upozorňuje, aniž by bylo nutno z něj vyvozovat nějaké další právní důsledky.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Uplatnění citovaného dovolacího důvodu tedy předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Takovým postupem soudu byl pak obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., čl. 6 odst. 1, 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb.).

Na základě porovnání obsahu podaného dovolání s důvody skutečně zakládajícími zákonný dovolací důvod předvídaný v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je především třeba učinit závěr, že ne všechny dovolatelovy námitky lze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Dovolací námitky, tak jak byly výše rozvedeny, totiž v zásadě směřují vůči okolnostem, za nichž soud prvního stupně mimo hlavní líčení vyslechl dne 18. 5. 2005 svědky H. P., J. K. a M. B., popřípadě dne 22. 8. 2005 svědka W. R., resp. je namítána nezákonnost provedení důkazů přečtením protokolů o těchto jejich výpovědích v hlavních líčeních dne 12. 9. 2005 a 30. 11. 2005, a tedy nesprávnost jejich použití jako důkazů, o které soudy opřely své závěry o vině dovolatele.

S ohledem na ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. je nutno zdůraznit, že pokud dovolání je podáno z jiných než zákonných důvodů a uplatněné dovolací námitky nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, tak dovolací soud není ani oprávněn takové dovolaní (dovolací námitky) přezkoumávat, ale naopak musí postupem podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. takové dovolání odmítnout. Proto dovolací soud nemohl přihlížet k těm námitkám obviněného, jež obsahově nenaplňují jak uplatněný dovolací důvod, tak ostatně ani jiný zákonem předvídaný důvod dovolání uvedený v § 265b tr. ř. V tomto směru lze odkázat na již konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 3 Tdo 1141/2004, usnesení ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 6 Tdo 1366/2005 atd.), jež nebyla dotčena ani rozhodováním Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, usnesení ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03 atd.). V tomto rozsahu bylo tak dovolání obviněného podáno z jiného než zákonného důvodu, což by jinak opodstatňovalo postup podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Výše popsané námitky dovolatele vztahující se k údajně nesprávnému procesnímu postupu v rámci dokazování v řízení před soudem prvního stupně tedy nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů předpokládaných v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Pro úplnost však lze dodat, že z obsahu spisu vyplývá, že nalézací soud provedl dokazování způsobem, který je zcela v intencích příslušných ustanovení trestního řádu a vznesené námitky obviněného jsou v tomto ohledu též věcně neopodstatněné.

Z ustanovení § 183a odst. 1, věty první, tr. ř. vyplývá, že v řízení před soudem lze vyslechnout obviněného, svědka, znalce nebo provést jiný důkaz mimo hlavní líčení nebo veřejné zasedání, avšak pouze výjimečně a z důležitých důvodů, přičemž je věcí soudu, aby posoudil, zda tyto předpoklady jsou naplněny. Důvodem použití postupu předpokládaného ustanovením § 183a odst. 1 tr. ř. může být např. situace, kdy se k hlavnímu líčení dostaví předvolaní svědci, avšak sám obviněný nikoliv a nejsou přitom dány podmínky ke konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti (k tomu srov. např. Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D. a kolektiv, Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. vydání. Praha: C. H. Beck 2005, str. 1450). Zákon provedení takového výslechu tedy nevylučuje ani v případech, kdy hlavní líčení nelze konat pro nepřítomnost obviněného, jemuž se nepodařilo doručit obžalobu a předvolání k hlavnímu líčení /§ 202 odst. 2 písm. a) tr. ř./.

Pokud jde o účast samotného obviněného na takovém výslechu, tak samotná dikce ustanovení § 183a tr. ř. nebrání provedení výslechu svědků v jeho nepřítomnosti. S ohledem na obhajovací práva obviněného (§ 2 odst. 13 tr. ř.), však musí být takto opatřený důkaz proveden v hlavním líčení, a to v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu (srov. ustanovení § 211 tr. ř.). Tím je také respektováno hledisko kontradiktornosti řízení, když bez souhlasu obviněného nelze takto pořízený důkazní prostředek provést jako důkaz a použít jej k rozhodnutí. Z obsahu spisu je přitom zřejmé, že obviněnému byla řádně a včas (dne 2. 9. 2005) doručena jak obžaloba, tak předvolání k hlavnímu líčení na den 12. 9. 2005, tohoto hlavního líčení se osobně účastnil a podle § 211 odst. 1 tr. ř. v něm výslovně souhlasil se čtením protokolů o výpovědi výše uvedených svědků vyslechnutých soudem mimo hlavní líčení, vyjma svědectví W. R., u něhož s tímto postupem vyslovil nesouhlas (srov. č. l. 86 spisu). Z obsahu spisu dále vyplývá, že v případě svědka W. R. přistoupil nalézací soud k jeho výslechu mimo hlavní líčení postupem podle § 183a tr. ř. až poté, co se poněkolikáté nepodařilo, a to ani prostřednictvím Policie České republiky, doručit obviněnému obžalobu a předvolání k hlavnímu líčení, přičemž tento svědek se dne 22. 8. 2005 již potřetí marně dostavil k nařízeným hlavním líčením (č. l. 57, 67 a 79 spisu). Je přitom zřejmé, že jedním z důvodů takového postupu nalézacího soudu byl i svědkův špatný zdravotní stav (č. l. 73 spisu). Obviněný sice se čtením protokolu o jeho výslechu nesouhlasil a na jeho osobní účasti na hlavním líčení trval (srov. protokol o hlavním líčení ze dne 12. 9. 2005, č. l. 86), svědek se však již na předvolání k soudu nedostavil, neboť dne 9. 11. 2005 zemřel. Proto soud v hlavním líčení dne 30. 11. 2005 přistoupil k provedení tohoto důkazu přečtením protokolu o jeho výslechu pořízeného mimo hlavní líčení postupem podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř.

Ve vztahu k dovolací námitce obviněného lze tak uzavřít, že podmínkou provádění důkazů mimo hlavní líčení ve smyslu ustanovení § 183a tr. ř. není zjištění, že obviněnému byla již doručena obžaloba, popřípadě též předvolání k hlavnímu líčení. Jen ta skutečnost, že se obviněnému nepodařilo doručit obžalobu a ani předvolání k hlavnímu líčení sama o sobě ještě nevylučuje možnost provést výslechy svědků či jiné důkazy mimo hlavní líčení, jsou-li splněny i další zákonné podmínky vyžadované ustanovením § 183a odst. 1 tr. ř. Samozřejmě je třeba respektovat ustanovení § 183a odst. 3 tr. ř., podle něhož, má-li takto opatřený důkaz později sloužit v hlavním líčení či veřejném zasedání k rozhodnutí, musí být v něm proveden v souladu se zákonem (např. přečtením za splnění podmínek ustanovení § 211 tr. ř., jde-li o výpověď svědka). Na základě výše uvedeného je zřejmé, že výtky dovolatele ohledně nedodržení zásady kontradiktornosti řízení a porušení jeho práva na spravedlivý proces nejsou v posuzované věci namístě.

Naproti tomu obviněný naplnil zákonný požadavek uplatnění dovolacího důvodu předpokládaného ustanovením § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. námitkami, jejichž podstatou je tvrzení, že nalézací soud pochybil, pokud 18. 5. 2005, 14. 6. 2005 a 22. 8. 2005 konal hlavní líčení v jeho nepřítomnosti. Námitky obviněného však nemohou obstát.

Podmínky, za nichž může soud provést hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, jsou upraveny v ustanovení § 202 tr. ř.

Podle § 202 odst. 2 tr. ř. se v nepřítomnosti obviněného může hlavní líčení provést, jen má-li soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, obžaloba byla obviněnému řádně doručena, k hlavnímu líčení byl včas a řádně předvolán, o skutku, který je předmětem obžaloby, už byl některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut, bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování.

Odchylně jsou vymezeny podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, je-li obviněný ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, za který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let /srov. § 202 odst. 4 tr. ř./.

O takový případ se však v posuzované věci vůbec nejedná. Z obsahu spisu totiž vyplývá, že předmětná hlavní líčení se ve shora uvedené dny vůbec nekonala (srov. protokoly o hlavním líčení na č. l. 57, č. l. 67, č. l. 79 spisu), a to právě s ohledem na skutečnost, že u obviněného nebylo vykázáno doručení obžaloby ani předvolání k hlavnímu líčení, tj. nebyly splněny zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. Hlavní líčení proto byla ve všech případech odročena, aniž by v nich došlo k provedení jakéhokoliv dokazování.

Jediné hlavní líčení, jež se konalo v nepřítomnosti obviněného se uskutečnilo dne 30. 11. 2005. Přestože obviněný v případě tohoto hlavního líčení porušení zákonných ustanovení, která zabezpečují jeho přítomnost, v dovolání nenamítal, lze jen doplnit, že v případě tohoto hlavního líčení, které se jako jediné skutečně konalo v jeho nepřítomnosti, byly všechny zákonné podmínky ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. splněny, když obviněný dne 2. 11. 2005 byl přítomen u hlavního líčení, které bylo odročeno za účelem opětovného předvolání svědka W. R. na den 30. 11. 2005, termín tohoto odročeného hlavního líčení vzal na vědomí, ale bez jakékoliv omluvy se k němu nedostavil. Obviněný se přitom osobně účastnil i předchozího hlavního líčení dne 26. 9. 2005.

Pokud jde o otázku možného porušení některého z ústavně garantovaných práv obviněného, která jsou vyjádřena zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb.) a čl. 6 odst. 1, 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikované pod č. 209/1992 Sb.), podle nichž má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. přiměřeně též nálezy Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 238/2000, II. ÚS 145/2002 a jiné), musel s ohledem na výše již uváděné skutečnosti Nejvyšší soud rovněž konstatovat, že k žádnému takovému porušení nedošlo.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti potom Nejvyšší soud shledal, že je dovolání obviněného R. Z. zjevně neopodstatněné, a proto je ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, neboť takové rozhodnutí bylo možno učinit již na podkladě obsahu spisu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. listopadu 2006

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vydáno: 29. November 2006