JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 1286/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2008 dovolání podané obviněným K. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 6 To 50/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 1/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného K. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2008, sp. zn. 52 T 1/2006, byl K. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a byl za tento trestný čin a za sbíhající trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně, sp. zn. 48 T 1/2003, ze dne 12. 5. 2006, podle § 250 odst. 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla společnost S. s. r. o. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Uvedené trestné činnosti se obviněný podle skutkových zjištění Krajského soudu v Brně dopustil tím, že v období od 19. 12. 2001 do 17. 10. 2002 jako fyzická osoba podnikající pod jménem K. H. - nákladní autodoprava, s místem podnikání Ú., K. n. M., na základě objednávek a na základě kupních smluv ze dne 10. 1. 2002 a ze dne 17. 5. 2002 odebíral od společnosti S. s. r. o., se sídlem M., H., zastoupené jednatelem Ing. M. B., na faktury s původně 14-ti denní a později 20-ti denní splatností benzín a motorovou naftu, které obratem prodával J. V., OSVČ, s místem podnikání F.-M., L., Z. Š., a společnosti R. O. s. r. o., se sídlem B., O., za cenu nižší, než byla nákupní, přičemž si byl vědom skutečnosti, kterou dodavateli zamlčel, že nebude schopen za odebrané zboží v plné výši zaplatit, neboť z dřívější doby měl nesplacený závazek z obchodní činnosti vůči M. R. ve výši cca 28.000.000,- Kč a neměl jiný zdroj příjmů, ze kterých by mohl ztrátové obchodování pokrýt, když souběžně provozovaná autodoprava dlouhodobě vykazovala záporné výsledky, od počátku odběrů do konce měsíce září 2002, kdy využíval delší splatnost faktur vůči společnosti S. s. r. o. k dalšímu zpeněžení zboží, byl schopen za dodané pohonné hmoty hradit kupní ceny, postupně však celý systém ztrátového obchodování selhával a za odběry uskutečněné v období od 25. 9. 2002 do 17. 10. 2002, kdy jednatel poškozené společnosti Ing. M. B. rozhodl o zastavení dodávek obžalovanému, odebral:

1) dne 25. 9. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 151.872,80 Kč,

2) dne 26. 9. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 1.164.692,80 Kč,

3) dne 26. 9. 2002 na základě faktury automobilový benzín v hodnotě 1.603.078,70 Kč,

4) dne 26. 9. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 132.521,90 Kč,

5) dne 27. 9. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 1.620.273,50 Kč,

6) dne 27. 9. 2002 na základě faktury automobilový benzín v hodnotě 773.890,10 Kč,

7) dne 27. 9. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 132.484,- Kč,

8) dne 27. 9. 2002 na základě faktury automobilový benzín v hodnotě 265.447,80 Kč,

9) dne 28. 9. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 189.665,90 Kč,

10) dne 28. 9. 2002 na základě faktury automobilový benzín v hodnotě 554.368,70 Kč,

11) dne 30. 9. 2002 na základě faktury automobilový benzín v hodnotě 507.643,- Kč,

12) dne 30. 9. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 1.589.637,60 Kč,

13) dne 30. 9. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 635.400,70 Kč,

14) dne 30. 9. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 208.685,40 Kč,

15) dne 1. 10. 2002 na základě faktury automobilový benzín v hodnotě 484.762,40 Kč,

16) dne 1. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 421.043,10 Kč,

17) dne 1. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 28.673,80 Kč,

18) dne 2. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 536.232,- Kč,

19) dne 2. 10. 2002 na základě faktury automobilový benzín v hodnotě 1.039.186,20 Kč,

20) dne 2. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 574.947,70 Kč,

21) dne 3. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 630.108,10 Kč,

22) dne 3. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 536.059,50 Kč,

23) dne 3. 10. 2002 na základě faktury automobilový benzín v hodnotě 118.313,50 Kč,

24) dne 3. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 634.535,50 Kč.

25) dne 4. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 55.562,90 Kč,

26) dne 4. 10. 2002 na základě faktury automobilový benzín v hodnotě 1.327.622,- Kč,

27) dne 4. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 1.301.634,20 Kč.

28) dne 4. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 153.080,50 Kč,

29) dne 7. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 1.038.345,70 Kč,

30) dne 7. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 55.868,20 Kč,

31) dne 7. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 734.498,30 Kč,

32) dne 8. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 436.021,70 Kč,

33) dne 8. 10. 2002 na základě faktury automobilový benzín v hodnotě 263.824,70 Kč,

34) dne 8. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 959.615,40 Kč,

35) dne 8. 10. 2002 na základě faktury automobilový benzín v hodnotě 1.559.193,20 Kč,

36) dne 8. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 76.635,20 Kč,

37) dne 9. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 496.165,30 Kč,

38) dne 9. 10. 2002 na základě faktury automobilový benzín v hodnotě 987.754,70 Kč,

39) dne 10. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 1.034.373,50 Kč,

40) dne 11. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 496.663,30 Kč,

41) dne 11. 10. 2002 na základě faktury automobilový benzín v hodnotě 485.206,50 Kč,

42) dne 14. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 55.738,20 Kč,

43) dne 14. 10. 2002 na základě faktury automobilový benzín v hodnotě 2.399.014,10 Kč,

44) dne 14. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 480.056,70 Kč,

45) dne 15. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 1.029.731,70 Kč,

46) dne 16. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 628.635,40 Kč,

47) dne 14. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 75.970,80 Kč,

48) dne 15. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 720.773,10 Kč,

49) dne 16. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 76.008,70 Kč.

50) dne 17. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 843.290,80 Kč.

51) dne 17. 10. 2002 na základě faktury motorovou naftu v hodnotě 19.002,30 Kč.

a ačkoli veškeré zboží dále prodal a vyinkasoval za ně platby v plné výši, nebyl již schopen dostát svým závazkům uhradit v plné výši kupní cenu a způsobil tak uvedené společnosti škodu v celkové výši 32.323.811,80 Kč.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podali odvolání obviněný a státní zástupce. Na podkladě odvolání státního zástupce rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 6 To 50/2008 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon obviněného zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněným podané odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Tento rozsudek byl doručen mimo jiné obviněnému dne 11. 7. 2008, jeho obhájci dne 14. 7. 2008 a Krajskému státnímu zastupitelství v Brně dne 10. 7. 2008.

Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. R. L. dovolání, které bylo doručeno Krajskému soudu v Brně dne 29. 7. 2008.

Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část rozsudku odvolacího soudu, a jeho prostřednictvím též výrokovou část rozsudku nalézacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle mínění obviněného soudy nesprávně posoudily subjektivní stránku činu, neboť obviněného uznaly vinným, ačkoli mu přímý ani nepřímý úmysl nebyl prokázán. Celé dokazování podle obviněného konstatovalo v podstatě pouze skutečnost, že neuhradil splatné pohledávky obchodní společnosti S. s. r. o. ve formě jednotlivých vystavených faktur ve výši, která koresponduje i s účetními doklady obviněného. Veškeré svědecké výpovědi i listinné důkazy svědčí podle obviněného o tom, že měl vždy ochotu své závazky hradit. Problém spočívá v tom, že nebyl schopen předmětné závazky v plném rozsahu hradit, nedokázal odhadnout vlastní podnikatelské riziko s ohledem na reálnou ekonomickou situaci v České republice. Nikdy však své závazky nepopíral, naopak činil všechna opatření, která byla ze strany věřitelů požadována. Mezi obviněným a poškozenou společností se jednalo o obchodně závazkové vztahy spadající do režimu obchodního zákoníku, obě strany podstoupily riziko při realizaci své podnikatelské činnosti.

S ohledem na uvedené závěry navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích, a aby nově rozhodl tak, že obviněného podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostí obžaloby.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedla, že dovolatel sice spojuje hmotněprávní námitku s výtkou nedostatku svého zavinění, avšak při jejím bližším odůvodnění tuto opírá o nesprávný způsob hodnocení provedeného dokazování a tím i o jiná skutková zjištění než ta, která se stala podkladem pro shodný závěr obou soudů, že všech přisouzených skutků se obviněný dopustil v podvodném záměru. Dovolatel tak nemohl naplnit jím použitý dovolací důvod ani jiný důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. Proto nejsou splněny předpoklady obsahového přezkoumání jeho dovolání.

Nad rámec této argumentace pak státní zástupkyně dále uvádí, že z výsledků provedeného dokazování vyplynula zcela jednoznačná skutková zjištění s navazujícím právním závěrem o úmyslné formě zavinění obviněného, tak jak jej podrobným a přesvědčivým způsobem vyložily soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Podstatné aspekty těchto odůvodnění státní zástupkyně ve svém vyjádření zopakovala. Závěrem svého vyjádření pak navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný totiž veškeré své námitky směřuje proti hodnocení v trestním řízení provedených důkazů, když říká, že soudy neprovedly jediný přímý či nepřímý důkaz k prokázání jeho podvodného úmyslu. Nejedná se tedy o případ, kdy by soudy nesprávně posoudily subjektivní stránku trestného činu. I zde je totiž třeba rozlišovat skutkové závěry učiněné na základě provedeného dokazování od jejich právního posouzení. Soudy obou stupňů v posuzovaném případě dospěly ke skutkovému závěru, že obviněný, ačkoli měl z předchozího období podobným způsobem vzniklý dluh, nakupoval od poškozené společnosti pohonné hmoty, které následně ihned prodával za nižší cenu, čímž si opatřoval hotovost potřebnou k tomu, aby vůbec mohl ve svém podnikání pokračovat vzhledem k ekonomické situaci, ve které se nacházel. Obviněný si byl této situace vědom a poškozené společnosti ji zamlčel. Soudy neuvěřily obviněnému, že se spoléhal na očekávané zlepšení své finanční situace po doplacení leasingů na nákladní automobily, neboť toto bylo vyvráceno znaleckým posudkem z oboru ekonomika, účetní evidence, ekonomika analýza Ing. V., ze kterého jednoznačně vyplynulo, že ekonomická situace firmy obviněného byla celkově velmi špatná. Popsaným skutkovým zjištěním pak logicky odpovídá právní závěr, že obviněný jednal úmyslně. V dalších podrobnostech lze odkázat zejména na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (str. 22- 23).

Obviněný tedy ve svém dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky vyjadřuje svoje neztotožnění se skutkovými závěry soudů, které však tvoří teprve podklad pro hmotněprávní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný K. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. prosince 2008

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 11. December 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás