JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 127/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2008 dovolání podané obviněným Z. H. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. 12 To 316/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 39/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného Z. H.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 2 T 39/2006, byl Z. H. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák., trestným činem pohlavního zneužívání podle § 243 tr. zák., trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák. (ad 1.) a trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák. (ad 2.), za které byl podle § 242 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. zák. bylo dále obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické, a to formou ústavní.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

1. v přesně nezjištěné době roku 2000 do listopadu 2005 ve svém trvalém bydlišti v D. n. O. , R. A. , opakovaně pohlavně zneužíval nezl. J. D. , tak, že s ní v nepravidelných intervalech, zhruba 1x týdně, v ložnici či v dětském pokoji vykonal dokonanou soulož, nejméně v jednom případě se s ním nezl. musela dívat na film s pornografickou tématikou a na to, jak souloží s její mladší sestrou, dále jí nabízel a podával alkoholické nápoje, konkrétně vaječný koňak, víno s kolou a rum,

2. v přesně nezjištěné době roku 2000 do listopadu 2005 ve svém trvalém bydlišti v D. n. O. , R. A. , opakovaně pohlavně zneužíval nezl. P. D. , že s ní v nepravidelných intervalech, zhruba 2x či 3x do měsíce, v ložnici, v dětském pokojíku či při koupeli ve vaně vykonal dokonanou soulož, nejméně v jednom případě se s ním musela dívat na film s pornografickou tématikou a nejméně 2x na to, jak souloží s její starší sestrou J. , dále jí nabízel a podával alkoholické nápoje, konkrétně vaječný koňak, víno s kolou a rum.

Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, jako soud odvolací, usnesením ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. 12 To 316/2007 tak, že podle § 256 tr. ř. obviněným podané odvolání zamítl. Toto usnesení bylo doručeno mimo jiné obviněnému dne 1. 10. 2007, jeho obhájci dne 26. 9. 2007 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou dne 24. 9. 2007.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. L. Č. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou dne 26. 11. 2007.

Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část usnesení odvolacího soudu a jeho prostřednictvím též výrokovou část rozsudku nalézacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dále uvedl, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž by uznán vinným, přičemž odkázal na § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Naplnění uvedených dovolacích důvodů odůvodňuje obviněný tvrzením, že se skutků, které jsou mu kladeny za vinu nedopustil a ani je nemohl spáchat. K tomu dodal, že tvrzení poškozených J. a P. D. jsou rozporná, přičemž podle mínění obviněného je celá záležitost způsobena chováním J. D. , která již v ranném dětství lhala a vymýšlela si a její sestra P. D. je na J. závislá, a proto vypovídala v souladu s výpovědí sestry.

Obviněný ve svém dovolání dále uvedl, že souhlasil s přečtením výpovědí P. D. v hlavním líčení, ale chtěl jí položit několik otázek, které by celou věc ozřejmily, což se však nestalo, neboť poškozená uvedla, že nebude vypovídat. Byla tak, podle mínění obviněného, porušena zásada trestního řízení zakotvená v § 2 odst. 11 tr. ř. V další části svého dovolání vyjádřil obviněný svůj nesouhlas se závěry znaleckého posudku MUDr. H. , znaleckého posudku PhDr. K. , stejně jako se závěry znaleckého posudku prof. H. , DrSc. Na druhé straně obviněný poukázal na závěry znaleckého posudku PhDr. D. , z něhož vyplývá, že nemá sklony ke lhavosti, a že je jeho osobnost labilní s nezralými postoji a motivy chování.

Obviněný dále odkázal na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 12 To 15/2007, ve kterém jmenovaný soud při zrušení a vrácení věci nalézacímu soudu dospěl k závěru, že je třeba vyřešit rozpory v jednotlivých znaleckých posudcích, a to vypracováním nového znaleckého posudku. Nalézací soud postupoval tak, že vyslechl soudního znalce MUDr. Z. , který však uvedl, že trvá na závěrech svého znaleckého posudku. Přítomná soudní znalkyně MUDr. H. uvedla, že má na věc jiný názor.

Obviněný dále ve svém dovolání konstatoval, že byl v rámci hlavního líčení vyslechnut rovněž svědek I. L. , který však v rozporu s § 209 tr. ř. byl před svým výslechem přítomen výslechu soudního znalce MUDr. Z. , stejně jako vyjádřením soudní znalkyně MUDr. H. Výpověď svědka L. proto neměla být vzata v potaz, neboť jmenovaný v důsledku ovlivnění předchozími výpověďmi sám vypovídal v neprospěch obviněného.

Pokud jde o dodatečně přibraného znalce MUDr. J. K. , který v podstatě potvrdil závěry MUDr. H. , uvedl obviněný, že pokud se mohla MUDr. H. vyjádřit ke znaleckému posudku MUDr. Z. , pak mělo posledně jmenovanému být umožněno se účastnit výslechu soudního znalce MUDr. K. , což se však nestalo. Navíc obviněný konstatoval, že nebyly odstraněny rozpory mezi znaleckými posudky a vzhledem k závažnosti případu je nutno vypracovat znalecký posudek ústavu ve smyslu § 110 tr. ř.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem uzavřel obviněný, že nedošlo k naplnění znaků skutkových podstat trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Proto i uložený druh trestu je podle jeho mínění nepřípustný.

S ohledem na uvedené závěry navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu nalézacího, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Na výzvu nalézacího soudu se obviněný vyjádřil dopisem ze dne 14. 12. 2007, který byl doručen nalézacímu soudu dne 18. 12. 2007 tak, že trvá na projednání svého dovolání ve veřejném zasedání.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedla, že ze základních obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustné. Dále však uvedla, že se obviněný domáhá pouze jiného hodnocení důkazů a v závislosti na tom i jiného uložení trestu. Jeho námitky nekorespondují s citovanými dovolacími důvody. Za této situace je dovolání obviněného podle mínění státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství fakticky podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný totiž veškeré své námitky směřuje proti hodnocení v trestním řízení provedených důkazů (znaleckých posudků a svědků), resp. proti způsobu provádění důkazů (obviněným namítané porušení zásad provádění výslechu svědků v rámci hlavního líčení či chybějící znalecký posudek ústavu), přičemž rovněž zpochybňuje závěr, že by se trestné činnosti, která je mu kladena za vinu dopustil.

Obviněný tedy ve svém dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky vyjadřuje svoje neztotožnění se způsobem provádění dokazování, hodnocení důkazů a z něho vyplývajícími závěry soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod dále i skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Uvedený dovolací důvod je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl–li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

V daném případě odvozuje obviněný naplnění posledně uvedeného dovolacího důvodu od tvrzení, že se trestných činů, kterými byl uznán vinný, nedopustil, resp. naplnění tohoto dovolacího důvodu odvozuje od námitek, které mají skutkový charakter. Stejně jako v případě hodnocení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jde i v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. o situaci, kdy obviněný odvozuje jeho naplnění od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, a proto i v tomto případě je nutné konstatovat, že jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Z. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. února 2008

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 28. February 2008