JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 1115/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. října 2006 dovolání podané obviněným R. O. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 7 To 129/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 245/2004, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného R. O. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2005, sp. zn. 15 T 245/2004 byli obvinění R. O. a S. Š. uznáni vinnými pokusem trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 249 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., za které byl R. O. odsouzen podle § 249 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem a S. Š. odsouzen podle § 249 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání jednoho roku a dvou měsíců.

Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, na jejíchž podkladě Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, usnesením ze dne 29. 4. 2005, sp. zn. 7 To 151/2005, odvolání obou obviněných podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2005 podal obviněný R. O. dne 20. 6. 2005 prostřednictvím své obhájkyně JUDr. D. S. dovolání, kterým napadl jeho výrokovou část.

Rovněž obviněný S. Š. podal dne 20. 6. 2005 proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2005 prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. Š. dovolání, kterým napadl jeho výrokovou část.

Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, věc z podnětu dovolání obou obviněných přezkoumal a rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř zrušil ohledně obou obviněných napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2005, sp. zn. 7 To 151/2005, jakož i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V rámci citovaného rozhodnutí Nejvyšší soud České republiky zavázal Krajský soud v Ostravě k doplnění chybějícího popisu skutkových okolností, představujících znaky pokusu trestného činu neoprávněného užívání cizí věci, do tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně.

Po vrácení věci Krajskému soudu v Ostravě rozhodl jmenovaný soud opětovně

o odvolání obviněných R. O. a S. Š. rozsudkem ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 7 To 129/2006, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2005, sp. zn. 15 T 245/2004, zrušil, a za použití § 259 odst. 3 tr. ř. uznal obviněné R. O. a S. Š. vinnými jednak pokusem trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 249 odst. 1 tr. zák. a jednak trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., za které odsoudil:

– obviněného R. O. podle § 249 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání devíti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem, a

– obviněného S. Š. podle § 249 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání devíti měsíců, jehož výkon mu podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v délce trvání čtrnácti měsíců.

Podle skutkových zjištění se obvinění uvedené trestné činnosti dopustili tím, že dne 22. 5. 2004 v době kolem 02:45 hod. v O.–Z. na ul. P. v objektu patrových garáží, po předchozím rozstřižení petlice vrat vnikli do garáže, kde vypáčili zámek u pravých předních dveří, odstranili kryt spínací skříňky a poškodili zámek spínací skříňky u osobního motorového vozidla zn. VW Polo, červené metalízy, majitele Ing. R. K., a s tímto vozidlem chtěli z garáže odjet, což se jim nepodařilo, neboť byli na místě činu zadrženi hlídkou Policie České republiky a svým jednáním způsobili poškozenému Ing. R. K. poškozením vozidla škodu ve výši nejméně 7 400 Kč a poškozením petlice vrat garáže škodu ve výši nejméně 1 090 Kč.

Opis citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2006 byl doručen mimo jiné obviněnému R. O. dne 26. 5. 2006, jeho obhájkyni, obviněnému S. Š., jeho obhájkyni a Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě všem shodně dne 16. 5. 2005.

Proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2006 podal obviněný R. O. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. D. S. dovolání, kterým napadl jeho výrokovou část. Toto dovolání bylo doručeno Okresnímu soudu v Ostravě dne 11. 7. 2006, přičemž k poštovní přepravě bylo podáno dne 10. 7. 2006.

Jako dovolací důvod obviněný uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně, spočívá na nesprávném právním posouzení, přičemž odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nesprávné právní posouzení spatřuje obviněný v podstatě v tom, že byl uznán vinným pokusem trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 tr. zák.

a § 249 odst. 1 tr. zák., aniž by o tomto úmyslu svědčil byť jen jeden z provedených důkazů. Pokud tedy Krajský soud v Ostravě v intencích usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 1. 2006 doplnil popis skutku o text „…a s tímto vozidlem chtěli z garáže odjet, což se jim nepodařilo…“, nebyla uvedeným způsobem napravena nezákonnost napadených rozhodnutí. K tomu obviněný závěrem dodal, že neměl v úmyslu spáchat jednání naplňující znaky trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák.

Vzhledem k uvedenému proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 7 To 129/2006, a v návaznosti na něj i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2005, sp. zn. 15 T 245/2004, a aby přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání obviněného uvedl, že tomuto dovolání nelze přiznat důvodnost. Předně odvolací soud postupoval v intencích závazných pokynů Nejvyššího soudu České republiky obsažených v usnesení ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1158/2005.

Námitky obviněného však podle názoru státního zástupce neobstojí ani z věcného hlediska. Z dokazování provedeného v rámci řízení totiž vyplynulo, že automobil, který byl předmětem útoku, vykazoval stopy poškození spínací skříňky a zámku, což nepochybně svědčí o snaze obviněných automobil nastartovat. Z toho vyplývá logický závěr, že tak obvinění činili proto, aby s vozidlem z místa odjeli, a tedy jej neoprávněně užívali. Námitka obviněného je proto zjevně neopodstatněná.

Vzhledem k uvedenému státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit jiné rozhodnutí, než které je specifikováno v § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovil státní zástupce souhlas ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu podle názoru Nejvyššího soudu i v posuzované věci.

Obviněný totiž fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svoje neztotožnění s hodnocením

v řízení provedených důkazů a z něho vyplývajících závěrů soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění subjektivní stránky pokusu trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 249 odst. 1 tr. zák. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotněprávní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.

V této souvislosti je třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) a obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.).

Toliko pro úplnost považuje Nejvyšší soud za potřebné poukázat na skutečnost, že soud prvního stupně dospěl na podkladě v řízení provedených důkazů k závěru, že se obžalovaní uzamkli v objektu garáží proto, aby mohli vniknout do garáže a vozidla tov. zn. VW Polo a zmocnit se ho nejméně za účelem jeho užívání (srov. odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2005, sp. zn. 15 T 245/2004, str. 5). Odvolací soud dospěl k závěru, že řízení, z něhož vzešel rozsudek soudu prvního stupně, nebylo zatíženo žádnými vadami, že soud prvního stupně provedl veškeré potřebné a dostupné důkazy, které zhodnotil postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř., a že tedy skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou úplná a správná (srov. odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 7 To 129/2006, str. 5).

Jediná vada rozsudku soudu prvního stupně byla odvolacím soudem (stejně tak jako Nejvyšším soudem) shledána toliko v tom, že ač soud prvního stupně, jak již bylo naznačeno, dospěl bezvadným postupem k závěru, že cílem jednání obou obviněných bylo zmocnění se vozidla tov. zn. VW Polo za účelem jeho užívání, nevyjádřil uvedený soud tento skutkový závěr v tzv. skutkové větě svého rozsudku, ač obviněné shledal vinnými i pokusem trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 249 odst. 1 tr. zák. Tuto vadu pak odvolací soud napravil v rozsudku ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 7 To 129/2006.

Jelikož obviněný ve svém dovolání jiné námitky neuvádí a s ohledem na shora uvedené, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný R. O. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se blížeji zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. října 2006

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 20. October 2006