JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 105/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. června 2002 o dovolání podaném obviněným V. P., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 9 To 707/2001, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 20/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 2 T 20/2001, byl obviněný V. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 1. 2. 1999 asi v 6.30 hodin v obci S., okres D., ve směru na H., při jízdě na silnici č. I/23 v 30,6 km s osobním motorovým vozidlem zn. VAZ 21073, při zvolené rychlosti přehlédl chodce Z. K., přecházejícího vozovku zleva doprava a zachytil ho přední částí vozidla u pravého okraje vozovky, přičemž poškozený utrpěl těžké poranění holenní kosti, zlomení horní části pravé lýtkové kosti, další povrchní oděrky a otřes mozku provázené pracovní neschopností do 30. 6. 1999 a omezením v běžných denních úkonech.

Podle § 224 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému V. P. uložen trest odnětí svobody v délce pěti měsíců, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla v rozsudku uložena povinnost uhradit poškozenému Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Okresní pojišťovně Domažlice, škodu ve výši 17.758,- Kč.

Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podal obviněný V. P. odvolání.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 9 To 707/2001, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl v této části výroku tak, že obžalovaný je povinen podle § 228 odst. 1 tr. ř. zaplatit na náhradu škody Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Okresní pojišťovně v Domažlicích, částku 10.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. se uvedená pojišťovna odkazuje se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Ve zbývajících částech rozsudek potvrdil. Rozsudek tak nabyl právní moci dne 24. 1. 2002 a byl obviněnému V. P. doručen dne 18. 2. 2002, obhájci obviněného JUDr. F. G. dne 14. 2. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Domažlicích dne 13. 2. 2002.

Obviněný V. P. podal prostřednictvím obhájce v dané věci ve lhůtě stanovené v § 265e odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání směřující jak proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích, ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 2 T 20/2001, tak proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 9 To 707/2001. Důvody dovolání spatřuje obviněný v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Podáním ze dne 29. 4. 2002 obviněný V. P. doplnil své dovolání ze dne 1. 3. 2002 o výslovné vyjádření dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který jinak byl již ve včasném dovolání obsažen.

Podle námitek dovolatele, podrobně rozvedených v bodech II. a IV. dovolání, vytýká dovolatel soudu nalézacímu i odvolacímu, že nesprávně dovodily, že se obviněný dopustil žalovaného skutku. Obviněný od počátku trestního stíhání důsledně popírá jeho spáchání a tento skutek nebyl doložen důkazy, které by byly nadevší pochybnost. Důkazní řízení, které předcházelo výrokům o vině a trestu, včetně výroků soudu odvolacího, bylo neúplné a nedostatečné. Policejní orgán šetřící trestný čin flagrantně porušil zákonný postup a zavedenou praxi zajišťování a shromažďování důkazů a tyto nedostatky soudy obou stupňů neodstranily. Dále se dle námitek dovolatele soudy ztotožnily se závěry znalce v oboru silniční dopravy, o kterých vyjadřovala obhajoba pochybnosti, avšak jeho výslech nemohl být proveden, protože v mezidobí zesnul. Vytýká, že nebylo znalcem určeno, zda střetem vozidla obviněného a těla poškozeného mohlo dojít k trvalé deformaci karoserie obviněného. Námitky obviněného byly shrnuty do konstatování, že důvodem napadení rozsudků je, že v průběhu celého dosavadního řízení nebylo nadevší pochybnost prokázáno, že to byl obviněný, kdo zranil poškozeného. Soudy obou stupňů dle jeho názoru nenaplnily, pokud přímo neporušily, základní zásady trestního řízení, jak jsou uvedeny v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť důsledně nepostupovaly tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci a vyloučily důvodné pochybnosti.

V petitu svého dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích, sp. zn. 2 T 20/2001, a zároveň na něj navazující rozsudek Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 9 To 707/2001. Zároveň se domáhá zrušení vadného řízení rozsudkům předcházející a navrhuje, aby Nejvyšší soud dle § 265m odst. 1 tr. ř ve věci sám rozhodl, a to v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1. písm c) tr. ř. pokud k tomu jsou podmínky. Navrhuje, aby ve svém rozhodnutí obviněného podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

K dovolání obviněného V. P. se dne 8. 4. 2002 vyjádřil nejvyšší státní zástupce a uvedl, že napadeným rozhodnutím, jakož i řízením, jež předcházela jejich vydání, nelze vytknout žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání, zakotvených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Skutek byl důkazně stabilizován do podoby, o níž není žádných pochyb. Právní hodnocení skutku v rozsudcích jak soudu nalézacího, tak i soudu odvolacího odpovídá zákonu, trest byl uložen rovněž v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními, v celém průběhu předchozího řízení byla respektována práva obhajoby. Nejvyšší státní zástupce navrhl odmítnutí dovolání z důvodů uvedených v ustanovení § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozsudek jimž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z odůvodnění dovolání vyplývá, že tento důvod dovolatel spatřuje výlučně v tom, že v posuzované věci nebylo provedeno dokazování v dostatečném rozsahu a důkazy byly hodnoceny odlišně od názoru dovolatele, což považuje za chybné hodnocení důkazů a na základě takového chybného hodnocení provedených důkazů byl pak nesprávně zjištěn i skutkový stav věci. Těmito vadami mělo být podmíněno navazující právní posouzení skutku, které je podle přesvědčení dovolatele třeba považovat za nesprávné ve smyslu výše uvedeného dovolacího důvodu.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru). Zákon v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jednoznačně vymezuje tento dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen v zásadě vycházet ze soudy učiněného skutkového zjištění v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný V. P. podal dovolání z jiných důvodů, než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

Námitky uplatněné v dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují výlučně vůči vadám ve skutkových zjištěních, jež měly mít vliv na navazující hmotně právní posouzení. Dovolatel poukazuje na nedostatečná skutková zjištění, resp. na vady v hodnocení důkazů ohledně příčiny vzniku zranění poškozeného. Obdobné výhrady skutkové povahy byly obsahem i dalšího tvrzeného, ovšem ve skutečnosti neexistujícího, dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ve znění účinném do 23. 5. 2002).

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1, písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v tomto ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst.1 písm.b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením, že se dovolání obviněného V. P. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. června 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vydáno: 26. June 2002