JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Td 25/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud v trestní věci odsouzených P. P. a J. K., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 12/2003 rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2008 o příslušnosti soudu t a k t o :

Podle § 24 odst. 1 tr. řádu j e k rozhodnutí podle § 334 odst. 1 tr. řádu o započítání vazby odsouzených P. P. a J. K. p ř í s l u š n ý Krajský soud v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2004, sp. zn. 4 T 12/2003, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. 12 To 63/2005, byl odsouzený P. P. uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona, spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Stejnými rozsudky byl odsouzený J. K. uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a dílem ve stádiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

U Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, bylo pod sp. zn. 1 T 104/93 vedeno trestní řízení proti odsouzenému P. P. a J. K. a po vyloučení trestní věci vedené proti J. K. ze společného řízení, také pod sp. zn. 29 T 4/2004. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, podal dne 30. 12. 1993 obžalobu na odsouzeného P. P. pro trestný čin omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák., trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., trestný čin braní rukojmí podle § 234a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. zák. dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve formě pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., vše ve znění účinném do 31. 12. 1993. V předmětné trestní věci bylo proti odsouzenému P. P. usnesením ze dne 17. 10. 2003, č. j. 1 T 104/93-163, které nabylo právní moci dne 11. 11. 2003, trestní stíhání podle § 231 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v § 223 odst. 2 tr. řádu a v § 172 odst. 2 písm. a) tr. řádu zastaveno, neboť trest, ke kterému mohlo trestní stíhání vést, byl zcela bez významu vedle trestu, který ho mohl podle očekávání postihnout. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci podal dne 30. 12. 1993 obžalobu na odsouzeného J. K. pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. a), b) tr. zák., trestný čin braní rukojmí podle § 234a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. zák. dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve formě pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., vše ve znění účinném do 31. 12. 1993. I v této trestní věci bylo usnesením ze dne 17. 10. 2003, č. j. 1 T 104/93-4195, které nabylo právní moci dne 15. 4. 2004, trestní stíhání podle § 231 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v § 223 odst. 2 tr. řádu a v § 172 odst. 2 písm. a) tr. řádu zastaveno pro všechny skutky, kterých se měl odsouzený J. K. dle obžaloby dopustit, a to proto, že trest, k němuž mohlo trestní stíhání u odsouzeného vést, byl zcela bez významu vedle trestu, který ho měl podle očekávání pro jiný čin postihnout.

Odsouzení P. P. a J. K. byli v průběhu přípravného řízení a částečně také během řízení před Krajským soudem v Ostravě, pobočka v Olomouci, stíháni vazebně. P. P. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 4. 1992, sp. zn. Nt 359/92, a to z důvodů podle § 67 písm. a), b), c) tr. řádu. J. K. byl vzat do vazby rovněž usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 4. 1992, sp. zn. Nt 359/92, opět z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) tr. řádu. Z vazby byli propuštěni na základě usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 8. 1994, sp. zn. 1 Tvn 152/94, kterým byl návrh na prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. řádu zamítnut. Oba odsouzení byli z vazby propuštěni dne 30. 8. 1994. P. P. byl v této trestní věci vzat do vazby ještě jednou, a to usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 1 T 104/93, počítané ode dne 17. 7. 2002 a byl z ní propuštěn dne 4. 12. 2002.

Odsouzený P. P. požádal přípisem ze dne 2. 5. 2007 Krajský soud v Praze o započítání doby strávené ve vazbě Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, do jeho trestu uloženého Krajským soudem v Praze. O totéž požádal Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, i odsouzený J. K. dne 12. 7. 2006. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, postoupil tyto žádosti Krajskému soudu v Praze s tím, že požadovaný zápočet zřejmě lze provést, ale za soud, který je k realizaci započtení vazby příslušný, považuje Krajský soud v Praze a nikoliv Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci ve svém postoupení žádosti odsouzeného J. K. uvedl, že pokud by nebylo u obou odsouzených rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, ale byli by uznáni vinnými a byl by jim uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, rozhodoval by Krajský soud v Praze, za předpokladu splnění všech podmínek předpokládaných v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. o uložení souhrnného trestu. V takovém případě obecně platí, že započtení dříve vykonané vazby provádí ten soud, který o uložení souhrnného trestu rozhodl. Kromě tohoto argumentu je třeba také zohlednit časové souvislosti dané věci a charakter trestů, které byly především odsouzenému P. P. v rozhodném období uloženy. V době rozhodování Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, o zastavení trestního stíhání proti P. P., nebylo možné započtení vazby provést, a to především vzhledem k neexistenci trestu, u kterého by takový postup přicházel v úvahu. V současné době je jediným takovým uloženým nepodmíněným trestem odnětí svobody ten, který byl odsouzenému P. P. uložen rozsudkem Krajského soudu v Praze dne 28. 6. 2004, sp. zn. 4 T 12/2003, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. 12 To 63/2005. K rozhodnutí podle § 334 odst. 1 tr. řádu je příslušný soud rozhodující ve věci v prvním stupni, což je Krajský soud v Praze.

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2008, sp. zn. 4 T 12/2003, byla podle § 24 odst. 1 tr. řádu per analogiam trestní věc odsouzených P. P. a J. K. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu k vydání rozhodnutí o započítání vazby odsouzených s odůvodněním, že v předmětné věci je zřejmě s ohledem na ustálenou a opakující se judikaturu namístě vazbu vykonávanou odsouzenými pro Krajský soud v Ostravě, pobočku v Olomouci, započíst do nepodmíněných trestů odnětí svobody uložených Krajským soudem v Praze. Avšak dle názoru Krajského soudu v Praze je k započtení vazby vykonané v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, příslušný tamní soud, a to především z toho důvodu, že předmětná vazba byla vykonávána ve věci jmenovaného soudu a tato trestní věc byla pravomocně skončena zastavením trestního stíhání obou odsouzených. Vzniká zde tedy situace analogická tomu, jako by soud rozhodl o upuštění od uložení souhrnného resp. dalšího trestu, na čemž nic nemůže změnit ani to, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl o zastavení trestního stíhání dříve, než vydal Krajský soud v Praze meritorní rozhodnutí a to poté, kdy vedl proti oběma odsouzeným trestní řízení pro závažnou trestnou činnost po mnoho let. Pro příslušnost soudu, který má rozhodnout o započtení vazby není rozhodné, zda rozhodnutí o zastavení trestního stíhání bylo vydáno před meritorním rozhodnutím, kterým byl uložen trest odnětí svobody, do kterého má být vazba započtena, nebo až po něm, neboť v obou případech je soud, který trestní stíhání zastavil, analogicky v postavení toho soudu, který rozhodl o upuštění od uložení souhrnného, resp. dalšího trestu.

Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. řádu a dospěl k tomuto závěru.

Odsouzení P. P. a J. K. byli odsouzeni rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2004, sp. zn. 4 T 12/2003, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. 12 To 63/2005, k souhrnnému trestu odnětí svobody u odsouzeného P. P. v trvání šesti roků a šesti měsíců a u odsouzeného J. K. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků. Pokud je do těchto trestů třeba provést zápočet vazby, je nutno z hlediska místní a věcné příslušnosti soudu k tomuto rozhodnutí postupovat podle ustanovení § 315 odst. 2 tr. řádu, tedy že soudem příslušným k takovému rozhodnutí je Krajský soud v Praze, jako soud, který ve věci odsouzených P. P. a J. K. rozhodl v prvním stupni.

Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 30. května 2008

Předseda senátu:

JUDr. Pavel Kučera

Vydáno: 30. May 2008