JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Td 1/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud v trestní věci obviněného M. V., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 144/2007 rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. ledna 2008 o příslušnosti soudu t a k t o :

Podle § 24 odst. 1 tr. řádu s přihlédnutím k § 24 odst. 2 tr. řádu a § 22 tr. řádu j e k projednání trestní věci obviněného M. V. p ř í s l u š n ý Obvodní soud pro Prahu 4.

O d ů v o d n ě n í :

Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 podal dne 23. 11. 2007 Obvodnímu soudu pro Prahu 4 obžalobu na obviněného M. V. pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., který měl spáchat tím, že dne 8. 2. 2005 uzavřel se společností Š., s.r.o., P. Smlouvu o úvěru a dne 9. 2. 2005 s ní související Smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva, týkající se motorového vozidla tov. zn. Ford Transit, přičemž obviněný úvěr řádně nesplatil a bez vědomí vlastníka vozidla, kterému tuto podstatnou skutečnost zamlčel, dne 9. 3. 2005 uzavřel se společností V. L. a.s., P., kupní smlouvu a následně i leasingovou smlouvu na předmětné vozidlo, kdy se novým vlastníkem předmětného vozidla stala spol. V. L. a.s. a způsobil tak společnosti Š., s.r.o. škodu ve výši 136.440,- Kč.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 6 T 144/2007, byla podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. řádu, za použití § 188 odst. 1 písm. a) tr. řádu, trestní věc obviněného M. V. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s tím, že po prostudování obsahu spisového materiálu dospěl samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 4 k závěru, že v daném případě státní zástupce jednání obviněného M. V. kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., ale dle názoru soudu je tato právní kvalifikace nesprávná, přičemž jednání obviněného, tak jak je popsáno ve skutkové větě obžaloby a v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 25. 7. 2007, není trestným činem zpronevěry, nýbrž trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. s tím, že poškozeným je v tomto případě spol. Š., s.r.o. Místem spáchání trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. je jednak místo, kde se obviněný dopustil té části jednání, jímž někoho uvedl v omyl, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil. Žádné takové místo dle názoru samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 4 není v obvodu Prahy 4 – místo, kde měl obviněný M. V. uvádět v omyl je O. – smlouvy byly uzavřeny v tomto městě, v okrese O. má bydliště i obviněný, poškozená společnost Š., s.r.o. sídlí v obvodu P. Pokud jde o podpis smlouvy se společností V. L., a.s., tak toto jednání spadá a odvíjí se od původního podvodného jednání, kdy obviněný uvedením v omyl získal věc – předmětné vozidlo Ford Tansit. Tato skutečnost dle soudu nezakládá místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 4.

Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. řádu a s přihlédnutím k § 24 odst. 2 tr. řádu a § 22 tr. řádu dospěl k tomuto závěru.

Z podané obžaloby a zatím shromážděných důkazů je zřejmé, že k projednání věci je dána místní příslušnost více soudů. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je místem spáchání trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, jednak místo, kde vznikla škoda, a také místo, kde se pachatel obohatil. Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. NS 12/2002-T 309). V posuzované věci lze mít za to, že jednáním obviněného M. V. došlo ke spáchání dvou trestných činů. Jednak trestného činu zpronevěry podle ustanovení § 248 odst. 1, 2 tr. zák., jelikož obviněný M. V. si přisvojil cizí věc – předmětné vozidlo, které mu bylo svěřeno, kde poškozeným je společnost Š., s.r.o., se sídlem v obvodu P., a jednak trestného činu podvodu podle ustanovení § 250 odst. 1, 2 tr. zák., jelikož obviněný v okamžiku uzavírání kupní a následně i leasingové smlouvy se společností V. L., a.s. na předmětné vozidlo, uvedl společnost V. L., a.s. v omyl, když jí zamlčel podstatnou skutečnost, že není vlastníkem předmětného vozidla, kde poškozeným je společnost V. L., a.s., se sídlem v obvodu P. V obvodu P. došlo ze strany obviněného i k uzavření kupní a následně i leasingové smlouvy na předmětné vozidlo. U Obvodního soudu pro Prahu 4 byla také podána obžaloba, a za tohoto stavu má Nejvyšší soud za to, že bude s přihlédnutím k § 24 odst. 1, 2 tr. řádu a § 22 tr. řádu vhodné, aby věc projednal soud, k němuž napadla obžaloba.

Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 31. ledna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Pavel Kučera

Vydáno: 31. January 2008