JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tcu 98/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. listopadu 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. Č., rozsudkem Obvodového soudu Weiden i. d. Opf., Spolková republika Německo, ze dne 2. 9. 2003, sp. zn. 3 Ls 5 Js 3853/03, a to pro trestný čin převádění cizinců v organizované skupině ve čtyřech případech podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Weiden i. d. Opf., Spolková republika Německo, ze dne 2. 9. 2003, sp. zn. 3 Ls 5 Js 3853/03, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl M. Č. uznán vinným trestným činem převádění cizinců v organizované skupině ve čtyřech případech podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že ve spolupráci s osobami organizujícími ilegální převádění cizinců přes česko německou hranici, ve čtyřech případech v době od 1. 4. 2003 do 25. 4. 2003 přijal v obci S. k. v Č. r. vždy 4 čínské státní příslušníky, které převedl přes “zelenou hranici“ na německé území, kde je na dohodnutém místě předal další osobě k přepravě automobilem do D. Za jeho podíl na převaděčských akcích mu pokaždé příslušela odměna ve výši 5 000 Kč. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území S. r. N.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle § 4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. Č. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. listopadu 2005

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 24. November 2005