JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tcu 9/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. ledna 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky J. V., rozsudkem Zemského soudu ve Welsu, Rakouská republika, ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. 15 Hv 146/03v, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu v Linci, ze dne 18. 3. 2004, sp. zn. 7 Bs 35/04, a to pro účastenství na trestném činu těžké krádeže vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 č. 4, § 129 č. 1 a § 12 č. 3 rakouského trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu ve Welsu, Rakouská republika, ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. 15 Hv 146/03v, jenž nabyl ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu v Linci, ze dne 18. 3. 2004, sp. zn. 7 Bs 35/04, právní moci dne 18. 3. 2004, byl J. V. uznán vinným účastenstvím na trestném činu těžké krádeže vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 č. 4, § 129 č. 1 a § 12 č. 3 rakouského trestního zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 17. 10. 2003 dopravil osobním vozem J. P. aj. L. do blízkosti místa činu v R., kde tito dva spoluodsouzení společně odcizili sbírku mincí, šperky, brilianty a nezpracované diamanty v úhrnné hodnotě cca 10 000 EUR, patřící A. a H. R., poté co vnikli do jejich domu násilným promáčknutím okna v místech selské jizby, a následně jim umožnil uniknout tím, že na ně počkal a osobním vozem je odvezl z místa tohoto činu.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“), návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. V. se podílel na závažném úmyslném majetkovém trestném činu spáchaném vloupáním, jímž byla způsobena relativně vysoká škoda. Pokud pak jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. ledna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vydáno: 31. January 2005