JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tcu 61/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. ledna 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. Ť. , rozsudkem Zemského soudu v Nürnberg-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 14. 2. 1996, sp. zn. JK I KLs 606 Js 39140/95, který nabyl právní moci dne 2. 5. 1996, a to pro trestný čin společné těžké loupeže v souběhu s nebezpečným ublížením na zdraví podle §§ 223 odst. 1, 223a odst. 1, 249 odst. 1, 250 odst. 1 č. 2, odst. 2, 25 odst. 2, 52 německého trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Nürnberg-Fürth ze dne 14. 2. 1996 byl Z. Ť. uznán vinným trestným činem společné těžké loupeže v souběhu s nebezpečným ublížením na zdraví a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu v Nürnberg-Fürth tím, že dne 7. 7. 1995 okolo 14.20 hodin podle předchozí dohody se společně odsouzenými K. a L. čekal ve svém osobním vozidle zn. Š. , u parku na rohu S. S. a B. v N. , zatímco tito dva společně odsouzení v parku přepadli poškozeného V. F. (33 let), který seděl na lavičce a četl noviny, vedle sebe měl odložené kolo a na něm aktovku a to tak, že mu odsouzený K. nejprve stříknul do očí slzný plyn a odsouzený L. jej kopl bojovým způsobem do obličeje (což nebylo předem domluveno). Poté mu odsouzený K. z pravé zadní kapsy vytáhl peněženku, která obsahovala mince v hodnotě 8 až 10 DM, bezpečnostní klíč, použitou telefonní kartu a jako suvenýry uschované zahraniční bankovky v hodnotě 1 000 maďarských forintů, 60 venezuelských bolívárů, 20 švédských korun a osobní dokumenty v hodnotě asi 50 DM. Odsouzený L. mezitím vzal poškozenému aktovku, ve které se nacházely pracovní podklady, noviny, kalendář a tři plechovky piva. S kořistí, kterou si odsouzení zamýšleli rozdělit s odsouzeným Z. Ť. poté uprchli k autu. Odsouzený L. přitom zahodil aktovku poškozeného do křoví. Oba odsouzení skočili do otevřených dveří přistaveného auta a s odsouzeným Z. Ť. odjížděli z místa činu. Útokem poškozenému způsobili silné podráždění oční sliznice a silné krvácení z nosu.

Činu se odsouzený dopustil poté, co se společně odsouzenými upustili od původního záměru opatřit si v Německu velké množství peněz přepadením nějakého homosexuála, protože nemohli najít vhodnou oběť, a potřebovali peníze na zpáteční cestu do České republiky.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 4. 12. 2008, pod č. j. 2280/2008–MOT–T/5, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený Z. Ť. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený Z. Ť. se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně osobní svobody a majetku. Jednal přitom v takovém rozsahu (podílel se na jednání, v důsledku kterého poškozený utrpěl újmu na zdraví), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. ledna 2009

Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 16. January 2009