JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tcu 48/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. listopadu 2008 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky N. R. , Spolková republika Německo, rozsudkem Zemského soudu Wien Neustadt, Rakouská republika, ze dne 22. 10. 2007, sp. zn. 39 Hv 159/07i, a to pro zločin těžké a živnostenské krádeže podle §§ 127, 128 odst. 1 č. 4, 130 rakouského tr. zákona, k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců.

Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky N. R. , Spolková republika Německo, rozsudkem Zemského soudu Wien Neustadt, Rakouská republika, ze dne 22. 10. 2007, sp. zn. 39 Hv 159/07i, a to pro přečin užití cizího dokladu podle § 231 odst. 1 rakouského tr. zákona, a tomuto trestnému činu odpovídající části trestu.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Wien Neustadt ze dne 22. 10. 2007 byl N. R. uznán vinným zločinem těžké a živnostenské krádeže, a to zčásti dokonaným a zčásti ve stadiu pokusu, a přečinem užití cizího dokladu a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu Wien Neustadt tím, že

si společně s E. V. a dalšími neztotožněnými osobami jako spolupachateli přisvojili dne 14. 8. 2007 v prodejních prostorách společnosti M. M. celkem pět mobilních telefonů a tři navigační systémy značky O. v celkové hodnotě 1 242 €;

se pokusili si přisvojit

společně s E. V. a dalšími neztotožněnými osobami jako spolupachateli dne 14. 8. 2007 ve V. v prodejních prostorách společnosti M. M. navigační systém značky O. , deset navigačních systémů značky, digitální fotoaparát značky c. a USB-H. v celkové hodnotě 3 547,99 €;

N. R. sám dne 22. 8. 2000 v prodejních prostorách společnosti S. láhev v hodnotě přibližně 20 €;

N. R. sám dne 14. 8. 2007 ve V. použil v právním styku úřední doklad vystavený na jiného jako vlastní, jmenovitě český cestovní pas znějící na jméno J. S. , tak že jej předložil policejnímu orgánu.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 30. 10. 2008 pod č. j. 2073/2008–MOT–T/4, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Rovněž je třeba připomenout, že je-li předmětem cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti uvedená v § 4 odst. 2 zákona samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků. Pokud některý z nich není trestným činem podle právního řádu České republiky, pak Nejvyšší soud zamítne návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení ohledně tohoto skutku a jemu odpovídající části trestu. V takovém případě se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají pouze ty údaje z cizozemského rozsudku, které se týkají skutků, u nichž je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna včetně jim odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zaznamená do evidence Rejstříku trestů, určí v rozhodnutí podle § 4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou (srov. č. 51/2000 Sb. rozh. tr.).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený N. R. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, z nichž jen některé vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky. Je tomu tak v případě skutků shora popsaných pod bodem 1) (trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

Naproti tomu formální podmínky nejsou splněny u skutku shora popsaného pod bodem 2), který byl rakouským soudem kvalifikován jako přečin užití cizího dokladu podle § 231 odst. 1 rakouského tr. zákona. Jestliže z obsahu spisu se podává, že odsouzený předložil policejnímu orgánu cestovní pas jiné osoby, aniž do tohoto dokladu provedl jakýkoli zásah (kupř. výměnou původní fotografie za vlastní), pak toto jednání nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 tr. zák., přičemž z předložených podkladů nevyplývá nic, co by důvodně opodstatňovalo závěr, že by mohlo jít o nějaký jiný trestný čin. Proto Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky ohledně tohoto skutku zamítl.

Nejvyšší soud dále zkoumal u těch částí odsouzení, u nichž jsou splněny formální podmínky postupu podle § 4 odst. 2 zákona, zda jsou splněny i podmínky materiální povahy a shledal přitom, že tomu tak je. Odsouzený N. R. se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména odcizil velké množství věcí v celkové hodnotě, která výrazně překračuje hranici větší škody podle § 89 odst. 11 tr. zák.), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl odsouzenému uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl, že část trestu odpovídající rozsahu zápisu odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů činí trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců (v cizozemském rozsudku bylo původně osmnáct měsíců). Nejvyšší soud v tomto směru přihlédl k tomu, že skutek, ohledně něhož bylo vyhověno návrhu, vykazuje podstatně vyšší závažnost, než skutek, ohledně něhož byl návrh zamítnut.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. listopadu 2008

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 11. November 2008