JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tcu 25/2001

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana ve veřejném zasedání konaném dne 29. května 2001 projednal návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na uznání rozsudku soudu Velké Británie a rozhodl t a k t o :

Podle § 384a tr. ř., v trestní věci odsouzeného M. V., s e u z n á v á na území České republiky rozsudek Korunního soudu ve Wood Green č. T 891668, ze dne 27. 6. 1990 a 28. 6. 1990, ve spojení s rozhodnutím téhož soudu ze dne 5. 6. 1992, Velká Británie.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Korunního soudu ve Wood Green č. T 891668, ze dne 27. 6. 1990, Velká Británie, byl M. V. uznán vinným trestným činem spolčení za účelem obchodu s omamnými látkami podle Zákona o zneužívání omamných látek z roku 1971 a dne 28. 6. 1990 byl týmž soudem odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let a peněžitému trestu ve výši 29 627 GBP. Soud dále nařídil konfiskaci zabavených omamných látek a motorového vozidla značky Porsche. Dne 5. 6. 1992 Korunní soud ve Wood Green snížil peněžitý trest na 25 395,93 GBP.

Stalo se tak na základě zjištění, že odsouzený dne 21. 9. 1989 na adrese W. H., L., vyzvedl dva balíčky obsahující 0,5 kg a 1 kg kokainu, odkud potom odjel svým vozem Porsche do blízkosti ulice F. R., L., přičemž byl sledován svým synem jedoucím ve voze značky Mercedes. Oba dva muži byli poté viděni, že na tomto místě předávají jednu ze zásilek vyzvednutých na adrese W. H., L., další osobě. Tato osoba byla později zadržena a následnou prohlídkou bylo zjištěno, že zásilka obsahovala 0,5 kg kokainu. Téhož dne se M. V. společně se svým synem snažili předat druhou zásilku s 1 kg kokainu další osobě, avšak předání zásilky již nestačili uskutečnit, protože byli zadrženi policií. Následně byla provedena prohlídka prostor na adrese W. H., L., kterou bylo zjištěno, že ve sklepních prostorách tohoto objektu bylo uloženo dalších 5,5 kg kokainu. Také toto množství kokainu měl M. V. v úmyslu dodat dalším osobám. Odsouzený se této trestné činnosti dopouštěl jako člen organizované skupiny.

V současné době odsouzený M. V. vykonává trest odnětí svobody ve věznici HM P. W. s tím, že podle vyjádření dotčených orgánů má být výkon trestu ukončen dne 25. 3. 2010.

Odsouzený projevil, žádostí adresovanou Ministerstvu vnitra Velké Británie ze dne 22. 3. 2000, zájem o předání k výkonu trestu do České republiky.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky předložilo proto dne 27. 4. 2001 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem, aby podle § 384a tr. ř. a Úmluvy o předávání odsouzených osob, uveřejněné pod č. 553/1992 Sb. (dále jen „Úmluva") rozsudek Korunního soudu ve Wood Green č. T 891668, ze dne 27. 6. 1990 a 28. 6. 1990, ve spojení s rozhodnutím téhož soudu ze dne 5. 6. 1992, Velká Británie, uznal na území České republiky.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal předloženou trestní věc a shledal, že zákonné podmínky pro uznání rozsudku soudu Velké Británie jsou v této věci splněny tak, jak jsou stanoveny v Úmluvě, kterou je Česká republika vázána a jejímž signatářem je i Velká Británie.

M. V., je podle osvědčení Městské části Praha 2 ze dne 7. 2. 2001 občanem České republiky, který vyjádřil dopisem Ministerstvu vnitra Velké Británie ze dne 22. 3. 2000 souhlas s předáním, přičemž je odsouzen za trestný čin, který je trestný i podle právního řádu České republiky. S ohledem na dobu, kdy byl trestný čin spáchán a zásadu zákazu retroaktivity trestního zákona vyjádřenou v § 16 odst. 1, 2 tr. zák., by bylo možno předmětný skutek v České republice posoudit jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných prostředků a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., ve znění účinném do 22. 12. 1989. Přitom zbytek trestu odnětí svobody, který je třeba ještě vykonat, převyšuje dobu šesti měsíců.

Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že se návrhu na uznání cizozemského rozsudku vyhovuje.

Trest odnětí svobody uložený M. V. britským soudem však svou výší přesahuje možnou výměru trestu odnětí svobody pro výše uvedený trestný čin podle českého práva, jenž činí 2-8 let, a kterou nelze bez dalšího, při ukládání trestu, překročit. Proto soud, který bude rozhodovat o výkonu trestu podle § 384d tr. ř., musí při postupu podle čl. 9 odst. 1 písm. a) Úmluvy (zajištění pokračování ve výkonu trestu), v souladu s ustanovením čl. 10 odst. 2 Úmluvy přizpůsobit trest, v jehož výkonu bude pokračováno, tak, aby odpovídal právnímu řádu České republiky (viz čl. 10 odst. 2 věta třetí Úmluvy). V tomto případě to prakticky znamená trest odnětí svobody stanovený na dobu osmi let.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. května 2001

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 29. May 2001