JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tcu 229/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. ledna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky P. N., J. S., B. R. a J. N. rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 23. 5. 2000, sp. zn. 10 Ls 260 Js 17170/99, a to pro trestný čin nedovolený dovoz nebezpečných výbušnin podle § 40 odst. 2 bodu 1 a § 43 odst. 1 zákona o výbušninách Spolkové republiky Německo, § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku u každého z nich a k zabavení zajištěných 22,58 kg plastické trhaviny značky „Semtex la“ a 44 rozbušek „Dem-zb-s“.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 23. 5. 2000, sp. zn. 10 Ls 260 Js 17170/99, jenž nabyl právní moci dne 23. 5. 2000, byli P. N., J. S., B. R. a J. N. uznáni vinnými trestným činem nedovoleného dovozu nebezpečných výbušnin podle § 40 odst. 2 bodu 1 a § 43 odst. 1 zákona o výbušninách Spolkové republiky Německo, § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustili obvinění tím, že po předchozí domluvě dne 21. 12. 1999, poté, co B. R. a J. N. naložili do kufru osobního automobilu J. N. značky VW Golf české státní poznávací značky AHK 30-09, který přijel k domu obžalovaného B. R., tašku a dva balíčky, v nichž bylo 22,58 kg plastické trhaviny značky "Semtex la" a 44 rozbušek, které jim téhož dne v časných ranních hodinách přinesla osoba neznámé totožnosti, a o jejichž obsahu věděli, jeli k obžalovanému J. S. do Š., kde J. S. a P. N. v přítomnosti J. N. v kůlně výbušninu a rozbušky zabalili do plastikových sáčků na odpad a přelepili je tak, aby "zboží" mohlo být nepozorovaně pod oděvem přepraveno na území Spolkové republiky Německo. P. N. a J. S. pak přešli se zabalenou výbušninou na těle přes hraniční přechod pro pěší S./H. do Spolkové republiky Německo, J. N. a B. R. jeli podle předchozí úmluvy na sjednané místo setkání v obci S./S., Z. S., v blízkosti železničního přejezdu, aby tam výbušninu a rozbušky opět převzali. Obojí měl pak B. R. přepravit do N. a předat ve výše uvedené restauraci "G." objednateli B., k čemuž však nedošlo, protože na místě setkání v obci S./S. byli P. N.a J. S. zadrženi příslušníky Spolkové ostrahy hranic. V případě úspěšného provedení akce měli obžalovaní dostat celkem 2.000-3.000 DM. Obžalovaným bylo známo, že šlo o nebezpečné výbušniny a že jejich dovoz do Spolkové republiky je zakázán. Za tento trestný čin byli odsouzeni každý z nich k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a k zabavení zajištěných 22,58 kg plastické trhaviny značky „Semtex la“ a 44 rozbušek „Dem-zb-s“.

Dne 30. 12. 2002 pod sp. zn. 4923/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 tr. zák. a trestný čin porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Obvinění se pro finanční prospěch podíleli na organizování závažné trestné činnosti. Stupeň nebezpečnosti trestného činu je zejména zvýšen množstvím opatřené trhaviny a nelze také přehlédnout, že k trestnému činu došlo na území dvou států. Pokud jde o druh trestu, byl obviněným uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. ledna 2003

Předseda senátu :

JUDr. Antonín Draštík

Vydáno: 20. January 2003