JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tcu 168/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. ledna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

I.Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky M. Š. , rozsudkem Zemského soudu v Pasově, Spolková republika Německo, ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. KLs 311 Js 11609/03, pro trestný čin výdělečného skupinového převádění cizinců podle § 92 I č. 1, § 92a I č. 1 a 2, § 92b I cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a § 25 II, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let a devíti měsíců.

II.Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. F. , rozsudkem Zemského soudu v Pasově, Spolková republika Německo, ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. KLs 311 Js 11609/03, a to pro trestný čin výdělečného skupinového převádění cizinců podle § 92 I č. 1, § 92a I č. 1 a 2, § 92b I cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a § 25 II, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let a tří měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Pasově, Spolková republika Německo, ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. KLs 311 Js 11609/03, jenž nabyl právní moci dne 28. 2. 2004, byl M. Š. a F. F. uznáni vinnými trestným činem výdělečného skupinovéhopřevádění cizinců podle výše uvedených právních předpisů Spolkové republiky Německo, za který byl M. Š. odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let a devíti měsíců a F. F. odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let a tří měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se měli oba odsouzení podle zjištění soudu dopustit tím, že se podíleli na ilegálních převodech cizinců přes státní hranici mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo, a to tak, že v devíti případech v době od 2. 6. 2003 do 20. 8. 2003 pěšky převedli z České republiky přes „zelenou hranici“ naúzemí Spolkové republiky Německo, do oblasti R. , okres F.-G., skupiny 15 až 25 čínských státních příslušníků, které na smluveném místě v obvodu obce S. , Spolková republika Německo, předali k další přepravě automobilem do oblasti K. nad R. , resp. F. nad M. Za jedno úspěšné převedení pak každý z odsouzených obdržel odměnu ve výši 1 000 Kč. Odsouzení přitom jednali s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 29. 11. 2005, sp. zn.1769/2005-MO-M/5 podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení obou občanů České republiky německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Ministerstvo spravedlnosti České republiky přitom navrhuje zápis odsouzení M. Š. k trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let a tří měsíců a zápis odsouzení F. F. k trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let a devíti měsíců, přičemž z přiloženého rozsudku Zemského soudu v Pasově, Spolková republika Německo, ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. KLs 311 Js 11609/03, vyplývá, že jím byl M. Š. odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let a devíti měsíců a F. F. k trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let a tří měsíců.

Za této situace posoudil Nejvyšší soud České republiky návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky v souladu s § 59 tr. ř. podle jeho celkového obsahu

a dospěl k závěru, že tento návrh zjevně sleduje zapsání odsouzení obou shora jmenovaných občanů České republiky do evidence Rejstříku trestů České republiky v rozsahu a na podkladě výše uvedeného rozsudku Zemského soudu v Pasově, a že tedy pokud Ministerstvo spravedlnosti České republiky navrhuje v rozporu s výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Pasově zápis odsouzení M. Š. k trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let a tří měsíců a zápis odsouzení F. F. k trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let a devíti měsíců, jedná se pouze o záměnu dvou údajů v textu.

S přihlédnutím k výše uvedenému závěru pak Nejvyšší soud zjistil, že o zaznamenání údajů o odsouzení M. Š., rozsudkem Zemského soudu v Pasově, Spolková republika Německo, ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. KLs 311 Js 11609/03, do evidence Rejstříku trestů ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona již dříve k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky pravomocně rozhodl, a to usnesením ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 11 Tcu 138/2005. Uvedeným usnesením bylo návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověno, tj. bylo rozhodnuto, že údaje o odsouzení M. Š. výše uvedeným rozhodnutím Zemského soudu v Pasově se zaznamenají do evidence Rejstříku trestů.

Nyní byl Nejvyššímu soudu předložen nový návrh na zaznamenání odsouzení téže osoby shodným rozhodnutím, přičemž ze spisových materiálů vyplývá, že nedošlo ke změně skutečností rozhodných pro postup podle § 4 odst. 2 zákona.

Za této situace pak Nejvyšší soud musel konstatovat, že bylo–li o zaznamenání odsouzení M. Š. v dané věci již v plném rozsahu pozitivně rozhodnuto, přezkum naplnění podmínek shora citovaného zákonného ustanovení zde již nepřipadá v úvahu. Opětovné zapsání téhož odsouzení do evidence Rejstříku trestů je za těchto okolností vyloučeno.

Nejvyšší soud České republiky však dále shledal, že v případě F. F. zde výše popsaná překážka přezkumu naplnění podmínek § 4 odst. 2 zákona dána není. Přezkoumal tedy zákonné podmínky pro zápis odsouzení F. F. cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a shledal, že tyto zákonné podmínky jsou zcela splněny.

Podle § 4 odst. 2 zákona může totiž Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále pak podle § 4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený F. F. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právních předpisů České republiky, účinných v době spáchání činu (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený F. F. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou rovněž splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky z části vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. ledna 2006

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch

Vydáno: 18. January 2006