JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tcu 149/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. Ch., rozsudkem Zemského soudu Passau, Spolková republika Německo, ze dne 5. 3. 2004, sp. zn. Kls 310 Js 12538/03, a to pro trestný čin výdělečného a organizovaného převádění cizinců v deseti případech podle § 53, § 69, § 69a, § 69b německého trestního zákona, § 3 odst. 1 věta 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1, č. 1, č. 6, § 92a odst. 1, § 92b německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a k zákazu řízení motorových vozidel na území Spolkové republiky Německo po dobu jednoho roku.

O d ů v o d n ě n í :

Výše označeným rozsudkem Zemského soudu Passau, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 5. 3. 2004, byl V. Ch. uznán vinným trestným činem výdělečného a organizovaného převádění cizinců v deseti případech podle § 53, § 69, § 69a, § 69b německého trestního zákona, § 3 odst. 1 věta 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1, č. 1, č. 6, § 92a odst. 1, § 92b německého cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tím, že v době od 19. 5. 2003 do začátku srpna 2003 jako člen organizované skupiny, která měla za cíl převádět za úplatu na spolkové území nebo do jiných západoevropských států cizí státní příslušníky, kteří nedisponují povolením k pobytu potřebným pro Spolkovou republiku Německo a jejímž vůdcem byl jinak stíhaný arménský státní příslušník T. A., jemuž byl podřízen ruský státní příslušník I. P., který předával V. Ch. pokyny, na jejichž základě V. Ch. převezl z R. přes N. do F. nebo B. v deseti případech celkem asi 34 cizích státních příslušníků, a za to mu byla vyplacena odměna v celkové výši nejméně 3.600,- € a 2.000,- Kč.

Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a k zákazu řízení motorových vozidel na území Spolkové republiky Německo po dobu jednoho roku.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. Ch. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu mimo jiné uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. prosince 2005

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vydáno: 16. December 2005