JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tcu 141/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. ledna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. M., rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 1 Ds 154 Js 66051/01, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců podle § 25 odst. 2, § 53, § 69a, § 69b německého trestního zákona, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 2 č. 1, § 3 odst. 1 č. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1 , § 92 odst. 1 č. 1, č. 6 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a k odnětí řidičského oprávnění na území SRN na dobu jednoho roku.

O d ů v o d n ě n í :

Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 15. 3. 2002, byl J. M. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tím, že po dohodě s blíže neznámým „I.“ o účasti na převádění cizinců z ČR do SRN, vzal ve dnech 26. 11. 2001, 28. 11. 2001 a 3. 12. 2001 v obci Kl. ve třech případech do osobního vozu Škoda Favorit, který sám řídil, celkem 16 cizích státních příslušníků, převážně gruzínské, moldavské a čínské národnosti, o nichž věděl, že nelegálně přicestovali mimo povolený hraniční přechod z ČR do SRN a nemají žádné povolení k pobytu ani potvrzení o čekací lhůtě pro SRN a odvezl je dále do F. n. M. a do P. Za první dva případy dostal od svého zadavatele celkem 2.500,- DM, ve třetím případě z důvodu jeho zadržení i s cizinci neobdržel přislíbenou odměnu ve výši 1.200,-DM.

Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a k odnětí řídičského oprávnění na území SRN na dobu jednoho roku.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. M. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen mimo jiné i nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. ledna 2006

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vydáno: 18. January 2006