JUDIKATURA

Rozhodnutí Městského soudu v Praze 11 Ca 98/2003

K povinnosti odmítnout právní službu podle § 19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii

Právní věty

  1. Ustanovení § 19 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví jednoznačnou povinnost odepřít poskytování právní služby tam, kde by mohlo nastat kolizní využití informací. Toto ustanovení nedává advokátovi možnost výběru a posouzení, zda může v takovém případě klienta zastupovat či nikoli, zda objektivně existují nebo advokátovi jsou známy informace, jimiž by mohl klienta neoprávněně zvýhodnit.

Tímto rozsudkem Městský soud v Praze zamítl žalobu advokáta JUDr. J.B. proti rozhodnutí kárného senátu kárné komise České advokátní komory ze dne 12. 4. 2002 č.j. K192/99.

Z odůvodnění:

Žalobce se žalobou, podanou dne 15. 1. 2003 u Městského soudu v Brně, domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí kárného senátu České advokátní komory (dále jen „ČAK“) o kárném potrestání žalobce udělením pokuty ve výši 27 000,- Kč, jímž byl žalobce uznán vinným třemi skutky, popsanými v rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal k odvolacímu senátu ČAK, který o odvolání rozhodl dne 22. 10. 2002 tak, že kárné rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK potvrdil a odvolání kárně obviněného žalobce zamítl. Žalobce v tomto rozhodnutí spatřuje porušení svých práv na spravedlivé, objektivní a hmotně správné rozhodnutí, učiněné na základě objektivního a komplexního hodnocení tvrzení a důkazů provedených v zahájeném kárném řízení.

Žalobce namítl, že vyvozený závěr kárného senátu o tom, že při zastupování společnost B․ spol. s r. o., kterou na žádost zakladatelů, manželů O.B. a D.B. v roce 1996 žalobce založil a od jejího založení společnost ve všech věcech právně zastupoval, mohl zvýhodnit tím, že mohl mít informace o jejím společníku O.B. v době, kdy se společníci rozvedli a vedli spor o majetek nabytý v manželství, je závěr nesprávný. Kárně obviněný navrhl objektivní důkazy, které nebyly kárným senátem ani odvolacím senátem ČAK provedeny a nebyly vzaty a posouzeny jako objektivně provedené důkazy. Žalobce opakovaně v průběhu správního řízení tvrdil, že nikdy nejednal a nezastupoval společníka O.B. ani žádného společníka B., spol. s r. o., pouze ve sporu před Okresním soudem ve Vyškově sp. zn. 7C 283/2000, ve kterém šlo o práva společníků ke společnosti B., spol. s r. o., zastupoval žalobce společnost B., spol. s r.o. V tomto sporu, v němž žalobcem byl společník O.B., jednala druhá společnice D.B. sama za sebe jako druhá žalovaná. Žalobci nebyly prokázány vědomosti či znalosti, kterými by mohl poškodit zastupovanou společnost B., spol. s r. o. nebo které mohly přinést prospěch druhé straně. Závěr o neoprávněném zvýhodnění nevychází ze skutkových zjištění, ani z provedených důkazů. Žalobce proto nemohl porušit ust. § 19 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění (dále jen „zákon o advokacii“).

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 14. 8. 2003 navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobce zastupoval společnost ve sporu proti společníkovi, a proto mohl přitom využít informace, které měl o společníkovi, jenž byl se společností ve sporu. Žalobcem navrhovanými důkazy nebylo možno vyvrátit objektivní skutečnost, že ze samotné skladby účastníků sporu před Okresním soudem ve Vyškově a pozice žalobce jako zástupce jednoho z nich vyplývá naplnění skutkové podstaty kárného provinění.

Městský soud v Brně usnesením č. j. 20 C 11/2003-13 ze dne 22. 1. 2003 vyslovil svoji věcnou a místní nepříslušnost a s ohledem na ust. § 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.), postoupil věc příslušnému Městskému soudu v Praze.

Městský soud v Praze - aniž nařizoval ve věci samé jednání, neboť účastníci řízení na výzvu soudu podle ust. § 51 odst.l s. ř. s. neprojevili se záměrem soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání svůj nesouhlas - přezkoumal na základě podané žaloby napadené rozhodnutí žalovaného z hlediska námitek v žalobě uvedených, neboť rozsahem námitek je vázán, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu stížnostního spisu č. 338/2000 bylo zjištěno, že dne 24. 1. 2000 byla na ČAK doručena stížnost O. B. na JUDr. B. a JUDr. B., kterým vytkl, že jako jeho právní zástupci ve věci související s věcí, v níž mu poskytovali právní pomoc, poskytují právní pomoc jeho bývalé manželce D. B., jejíž zájmy jsou v rozporu s jeho zájmy. Stěžovatel oběma advokátům vytýkal, že JUDr. B. zastupoval po celou dobu její existence společnost B. spol. s r. o., jejímž druhým společníkem je D. B. V době před rozvodem B. se mezi manžely objevovaly problémy týkající se společnosti. D. B. vložila nemovitý majetek společnosti B. spol. s r. o. do společnosti S. A. a.s., kde předsedou představenstva je bratr D. B., členy představenstva JUDr. B. B. aL. N. (manžel dcery B.), JUDr. B. sám je předsedou dozorčí rady společnosti a členy dozorčí rady jsou dcera JUDr. B. A. N. a koncipient JUDr. B., Mgr. J. š. Ke stížnosti O. B. se vyjádřila JUDr.

B.
B., která uvedla, že stěžovatel nikdy nebyl jejim klientem, nikdy neposkytovala právní služby společnosti B. spol. s r.o. Bývalí manželé B. uzavřeli dohodu o vypořádání společného jmění, podle níž nemovitosti připadly paní B. a ta je vložila do společnosti S. A., a. s. Ze své funkce statutárního orgánu společnosti JUDr. B. odstoupila, ale to dosud nebylo projednáno na valné hromadě společnosti. JUDr. J. B. se k obsahu stížnosti vyjádřil tak, že skutečně vypracoval zakladatelské listiny pro společnost B. spol. s r. o., jejímž jediným jednatelem je D. B. a jejími pokyny se JUDr. B. při zastupování společnosti řídí. Společnost zastupuje po dohodě společníků i po jejich rozvodu, v rozvodovém řízení a ve sporech o majetek žádného z B. nezastupoval a nezastupuje. O. B. nepodepsal připravenou smlouvu o převodu jeho obchodního podílu na D. B. a domáhal se vstupu do sídla společnosti, za této situace požádala D. B. žalobce, aby neoprávněné zásahy O. B. znemožnil. Naopak stěžovatel zatajil žalobci podstatné skutečnosti, zejména to, že stěžovatel uzavřel se svojí manželkou dohodu, v níž se zřekl svého podílu.

V klientském spise je mimo jiné založena plná moc ze dne 28. 1. 1996, kterou JUDr. B. udělili D. B. a O. B. ve věci „založení společnosti B. spol. s r.o. včetně zápisu do obchodního rejstříku a vyřízení živnostenských listů, právní zastupování této společnosti včetně činností daňového poradce se zmocněním jednat jménem této společnosti“. Z dalších písemností ve spisu je patrno, že žalobce JUDr. B. zastupoval společnost B. spol. s r.o. v řízení před Finančním úřadem ve S.

Dne 17. 10. 2000 podal předseda kontrolní rady ČAK jako kárný žalobce kárnou žalobu na JUDr. J. B., že poté, co na základě plné moci udělené mu manžely O. B. a D. B. dne 28. 1. 1996 poskytl těmto klientům právní služby záležející v založení společnosti B. spol. s r.o., poskytoval v průběhu roku 2000 právní služby společnosti B. spol. s r.o. i přesto, že mezi jeho klienty vznikly spory o majetek a tedy i spory mezi společností B. spol. s r. o. zastupovanou paní D. B. jako jednatelkou a panem O. B. jako společníkem, když informace, které měl o O. B., mohly společnost B. spol s r. o. neoprávněně zvýhodnit, tedy neodmítl poskytnutí právních služeb osobě ve věci související s věcí, v niž poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí služby žádal, přičemž informacemi, které měl o jiném klientovi, mohl žádajícího znevýhodnit. Tím porušil povinnost advokáta uvedené v ust. § 19 odst. 1 zákona o advokacii.

Rozhodnutím ze dne 12. 4. 2001 č.j. K-192/999 uznal v řízení podle ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona o advokacii stanoví kárný řád (advokátní kárný řád - a. k. ř.), ve znění vyhl. č. 246/1999 Sb., kárný senát kárné komise ČAK žalobce vinným, že

1.
neinformoval svého klienta J. M. o tom, že obdržel rozsudek ze dne 13. 1. 1998, vydaný Krajským obchodním soudem v Brně pod sp. zn. 16 Cm 438/94, takže znemožnil podat klientovi proti tomuto rozsudku odvolání;

2.
neohlásil ČAK přestěhování své kanceláře na jinou adresu, takže mu nemohly být doručovány písemnosti;

3.
poté, co na základě plné moci udělené mu manžely O. B. a D. B. dne

28.
1. 1996 poskytl těmto klientům právní služby záležející v založení společnosti B. spol. s r.o., poskytoval v průběhu roku 2000 právní služby společnosti B. spol. s r.o. i přesto, že mezi jeho klienty vznikly spory o majetek a tedy i spory mezi společností B. spol. s r.o. zastupovanou paní D. B. jako jednatelkou a panem O. B. jako společníkem, když informace, které měl o O. B., mohly společnost B. spol. s r.o. neoprávněně zvýhodnit,

tedy řádně neinformoval svého klienta o tom, jak postupuje vyřizování jeho věci a neposkytl mu včas podklady k tomu, aby mohl uvážit své další kroky (sub 1), neoznámil ČAK bezodkladně novou adresu své advokátní kanceláře (sub 2) a neodmítl poskytnutí právních služeb osobě ve věci související s věcí, v níž poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí služby žádal, přičemž informacemi, které měl o jiném klientovi, mohl žádajícího znevýhodnit (sub 3), čímž porušil ust. § 16 odst. l, § 19 odst. 2 písm. a) a § 29 odst. l zákona o advokacii v platném znění. Za to mu byla jako kárné opatření podle ust. § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii uložena pokuta ve výši 27 000 Kč, zároveň mu bylo uloženo nahradit ČAK náklady kárného řízení.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 26. 6. 2002 odvolání, ve kterém napadl výrok o vině uvedený v bodu 3 napadeného rozhodnutí a výrok o výši uložené peněžité pokuty. Uvedl, že se nedopustil jednaní popsaného v bodu 3 kárné žaloby a postupem správního orgánu byla neoprávněně porušena nejen práva kárně obviněného advokáta, ale i osobní práva podle článku 36 Listiny základních lidských práv a svobod. Napadl nedostatečné provedení skutkových zjištění, způsob odůvodnění napadeného rozhodnutí a poukázal na to, že v rozporu s jeho odůvodněním v napadaném rozhodnutí nebylo přihlédnuto k osobním a majetkovým poměrům a příjmům kárně obviněného. ČAK nemá k dispozici žádné podklady o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalobce a po žalobci takové podklady nikdo nepožadoval.

O podaném odvolání rozhodl v souladu s ust. § 32 písm.. c) a. k. ř. odvolací senát pod sp.zn K192/99 dne 22. 10. 2002 tak, že odvolání kárně obviněného zamítl a napadané rozhodnutí potvrdil. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že k námitkám kárně obviněného odvolací senát konstatoval, že příslušné ustanovení zákona o advokacii jednoznačně ukládá, bez možnosti volby, nutnost odmítnout zastupování osoby, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o právní službu žádá, poskytnout jí v téže nebo související věci právní službu a advokát tak musí učinit za podmínek, pokud by informace, kterou má, mohla toho, kdo o poskytnutí služeb žádá, neoprávněně zvýhodnit. Skutková zjištění a z nich vyvozené právní závěry považoval odvolací senát za správné a nezpochybnitelné a dospěl k závěru, že zvolené kárné opatření je přiměřené. Na výzvu kárného senátu, učiněnou dne 5. 9. 2002, kárně obviněný žádným způsobem nereagoval, ani v podaném odvolání žádné bližší skutečnosti ke svým poměrům neuvedl, a proto odvolací senát dospěl k závěru, že kárné opatření je spíše mírné než neúměrné poměrům kárně obviněného.

Dále jsou v odůvodnění plně ocitována ustanovení § 19 a § 32 zákona o advokacii.

Po takto provedeném řízení soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem po provedeném řízení, jež netrpělo vadami, které by napadené rozhodnutí činily vadným. Jestliže žalobce namítl, že v kárném řízení nebyly provedeny důkazy, které mohly mít vliv na vydání žalobci příznivějšího rozhodnutí, je třeba vyjít z obsahu správního spisu, z něhož vyplývá, že oba důkazy - rozsudek Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. 7C 283/2000 i zápis z valné hromady společnosti B., spol. s r. o. - citoval žalobce při jednání kárného senátu dne 8. 2. 2002. Obě listiny předložené soudu obsahují informace, které správní orgány obou stupňů měly k dispozici a kterými se zabývaly v odůvodnění jak žalobou napadeného rozhodnutí, tak i rozhodnutí prvého stupně. Soud neshledal tuto námitku žalobce důvodnou.

Namítal-li žalobce, že nikdy nejednal za společníka O. B. ani za jiného společníka společnosti B., spol. s r. o., je tato námitka vyvrácena obsahem listiny, osvědčující zmocnění žalobce k právním úkonům ohledně založení společnosti B., spol. s r. o. Podle obsahu zmocnění je jednoznačný závěr, že oba zakládající společníci O. B. i D. B. zmocnili žalobce nejen k úkonům, směřujícím k založení společnosti a jejímu zápisu do obchodního rejstříku, ale též k jednání jménem společnosti bez časového omezení. Jestliže tedy žalobce zastupoval a nadále zastupuje společnost B., spol. s r. o. i poté, co byla společnost založena a zapsána do obchodního rejstříku, činil tak na základě zmocnění O. B. a D. B. Není proto rozhodné, že ve sporu před Okresním soudem ve Vyškově zastupoval žalobce společnost B., spol. s r. o., ale podstatná je skutečnost, že šlo o spor mezi společností a jejími společníky, které podle výše citované právní moci žalobce rovněž zastupoval.

Soud se ztotožnil se závěrem žalovaného správního orgánu o tom, že skutkový závěr kárných orgánů týkající se zastupování společnosti žalobcem proti společníkovi (který nebyl a ani nemohl být žalobcem zpochybněn) je sám o sobě dostatečný pro právní závěr o naplnění skutkové podstaty kárného provinění popsaného v napadeném rozhodnutí. Ust. § 19 zákona o advokacii nedává advokátovi na výběr a posouzení, zda může v takovém případě klienta zastupovat či nikoliv, zda objektivně existují nebo advokátovi jsou známy informace, jimiž by mohl klienta neoprávněně zvýhodnit. Zákon naopak jednoznačně stanoví advokátovi v takovém případě povinnost odepřít poskytnutí právní služby tam, kde by mohlo kolizní využití informací nastat.

Soud po posouzení věci neshledal žalobou napadené rozhodnutí nezákonným v důsledku krácení práv žalobce, ani neshledal důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, a proto žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

Vydáno: 20. November 2003
Vloženo: 30. January 2019